Rozhovor s přednostkou Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol doc. MUDr. Janou Prausovou, Ph.D., připravila studentka 2. ročníku Anna-Marie Stejskalová.
„Paní přednostka je nejen akademický vzor pro nás studenty. Je to výborná lékařka a úžasná a schopná žena, která zvládá kloubit kariéru s rodinou. Paní docentka je názornou ukázkou toho, že lékař by měl být člověk empatický a oddaný své práci, která je spíše posláním. Bylo mi ctí strávit s paní docentkou jedno úterní ráno a vést příjemný a inspirativní rozhovor,“ říká autorka rozhovoru, studentka Anna-Marie Stejskalová. Jako jednoho z hostů ji nedávno pozvala do panelové debaty projektu Fenomén, který na fakultě připravuje.
Proč jste si zvolila jako obor zrovna onkologii?
Onkologie nebyla mým původním cílem, v roce 1981 hned po vystudování všeobecného lékařství na 1. LF UK (tenkrát Fakulta všeobecného lékařství) se mi naskytla příležitost nastoupit do Motola na onkologické oddělení, tehdy s názvem Radioterapie, a tak jsem si řekla, že to zkusím. Vzhledem k okolnostem – byla jsem vdaná, sic bezdětná, manžel pracoval v Praze – jsem místo v Motole vzala. Navíc prostředí Motola jsem již znala, jelikož jsem od 2. ročníku pracovala jako ošetřovatelka na jednotce intenzivní péče na II. chirurgické klinice. Pracoval tam tehdy i prof. Niederle nebo prof. Nahodil. Původně jsem uvažovala o gynekologii a porodnictví, ale postupně jsem na oddělení poznávala kouzlo onkologie. Líbilo se mi, že se jedná o multidisciplinární obor, který zahrnuje ORL, chirurgii, spolupráci s internou, urologií, gynekologií..., a tak se tomuto oboru věnuji dodnes.
Čemu se konkrétně věnujete v současné době?
S přibývajícími lety, s rozvojem našeho pracoviště, přibývá také organizační činnost. Dále se také věnuji organizačním povinnostem na fakultě – organizuji postgraduální vzdělávání, publikuji, přednáším. Organizuji různé semináře, kongresy. Z klinického hlediska jsou mi nejbližší diagnózy karcinomu prsu a kolorektální karcinom, které se na tomto pracovišti vyskytují nejčetněji.
Máte nějaký cíl, kterého byste chtěla ve svém oboru dosáhnout?
Onkologie je nesmírně progresivní obor. Ať už v oblasti chirurgie, farmakologie, nebo radioterapie udělala onkologie obrovský pokrok. Našim cílem je dokázat všechny tyto poznatky z klinických studií převést do praxe, a pomáhat tak pacientům. Tento cíl není jednoduchý. Ztěžuje nám to rozpor mezi kvalitou a nákladností. Všechno závisí na hospodářské zdatnosti a ochotě státu a na schopnosti zdravotnictví s danými prostředky nakládat. Chceme, aby se pacientům dostalo té nejmodernější a nejkvalitnější péče.
Stejskalovou.
Jak nahlížíte na současné studenty medicíny?
Studium medicíny si vybírají mladí lidé, kteří jsou zodpovědní a jsou si vědomi toho, že to není jednoduché. Při přijímacím řízení jsem často velmi mile překvapena, nejen z výsledků testů, ale také při ústním pohovoru, který často ukáže vyzrálost a všeobecný rozhled našich studentů. Velmi si vážím toho, že se studenti zajímají nejen o medicínu, ale o celou řadu dalších věcí. Myslím si, že lékař by měl být člověkem, který nese prapor znalosti, umění, stylu, etické, společenské a mravní úrovně národa. Lékaři by měli být hrdostí národa. Věřím, že mladí lidé si uvědomují, že by měli českou medicínu vést k vyšší úrovni, nejen po stránce odborných znalostí, ale i po stránce morálního kreditu. V celospolečenském obraze to někdy není úplně jednoduché, ale myslím si, že v každém prostředí se dají vyselektovat ty správné vlastnosti a přístupy. A to za to stojí.
Jak zvládáte skloubit kariéru s rodinou?
To víte, není to jednoduché. Nikdy jsem neměla vysoké nároky a ambice. Spíš to přinesl život sám. Někdy to byla i shoda okolností a náhod, kdy se mi naskytly možnosti, které jsem si nijak nevynucovala, ale když už přišly, postavila jsem se k nim zodpovědně. Poprvé v roce 1990, kdy mi bylo 34 let, měla jsem dvě malé děti a odešla primářka z našeho oddělení. Ani jsem nebrala v úvahu, že bych její místo převzala. Ale ze cti vůči mé nadřízené, aby se místa ujal někdo z našeho kolektivu, jsem šla do konkurzu. A ejhle, stala jsem se primářkou (úsměv). Bylo to na počátku malé oddělení o třech lékařích, postupně se z toho vybudovala klinika a dnes je nás tu sto zaměstnanců. Za tento obrovský posun dopředu vděčíme počáteční spolupráci s dětskou onkologií, vděčíme panu profesorovi Kouteckému za jeho nesmírnou psychickou, morální i vědní pomoc, vděčíme za spolupráci s dalšími pracovišti. Díky veškeré pomoci se nám podařilo vybudovat kliniku, která se rozhodně nemá za co stydět.
přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol
Jak relaxujete ve svém volnu?
Od 90. let jsme si vybudovali domek za Prahou, jezdíme tam o víkendech, o svátcích, slavíme tam každé Vánoce. Když odjedu z Prahy do přírody, připadám si jako v jiném světě. Většinou ani neopouštím plot naší zahrady, na zahradě pěstuji různé bylinky a plodiny, ráda chodím na procházky se psem a také ráda vařím. To je pro mě relaxace.
Máte nějaké životní motto?
Člověk by měl všechno dělat tak, aby se při pohledu do zrcadla nemusel za sebe stydět.
