Radka Šedivá, studentka 6. ročníku Všeobecného lékařství, posílá esej a fotky ze svého Erasmus pobytu v Rize.
„Kam, že vyrážíš na ten Erasmus?“
- „Do Litvy,... teda do Lotyšska. Akorát v angličtině Latvia zní jako Litva. Jedu prostě do Rigy!!“
Kdyby mi tato stáž nepřinesla vůbec nic jiného, tak mohu s jistotou nyní říci, že dovedu bez problémů vyjmenovat hlavní města Baltských států a již vím, jak jsou nad sebou uspořádány na mapě. Ale ve skutečnosti mě tato stáž obohatila v mnoha jiných směrech.
Do Rigy jsem přijela na konci dubna. Naprosto vyčerpaná po dvaceti hodinové cestě autobusem. Čistý vzduch a severský vítr byl pro mě tím nejmilejším přivítáním. Takticky jsem si našla ubytování na koleji, která se nachází pouhých 5 minut pěšky od nemocnice Gaizlers, ve které jsem měla absolvovat svou praktickou stáž. S tím, abych pár dní před začátkem mé stáže zjistila, že se mi místo praxe změní a já budu dojíždět 45 minut autobusem, budu daleko od centra, univerzity i dalších Erasmových studentů.
Téměř sama na koleji, na okraji města. Ale zato jsem obklopena krásnými lesy i několika jezery v blízkosti. A právě krásy přírody této země mně učarovaly ze všeho nejvíce. Ráda jsem si u vody natáhla slackline, chodila jsem do lesa na procházky a dokonce ve mně toto zelené prostředí po dlouhé době obnovilo radost z běhání. Zázraky se zde dějí…
Nakonec se má gynekologická stáž uskutečnila v porodnici Rīgas Dzemdību nams. S lékaři jsem procházela vizity, psala dokumentaci a sledovala je při vyšetřování pacientek. Po dobu své stáže jsem měla příležitost pozorovat rozdílnosti ve zdravotnických postupech - jak u porodů císařským řezem, tak i porodů vaginálních. Také jsem viděla screeningová vyšetření těhotných pomocí ultrazvuku. A několik dní jsem strávila na novorozeneckém oddělení.
Dalším cenným přínosem pro mě byla příležitost seznámit se s jinými Erasmovými studenty, protože jsem neměla výuku předmětů na univerzitě jako ostatní na studijních pobytech. Největší překážkou pro mě byla komunikace s pacientkami, zdravotními sestrami a porodními asistentkami. Místní většinou moc neumí, nebo nechtějí hovořit v angličtině a já jsem se dovedla v lotyštině naučit jen pár základních frází. Pokoušela jsem se oprášit svou ruštinu ze střední školy, ale nebylo to dostačující.
Lékaři také neměli vždy chuť ani čas vše překládat do angličtiny, takže jsem byla o některé informace ochuzena. A bylo patrné, že lékaři a porodní asistentky se raději věnovali studentům, kteří dovedli s nimi hovořit rodným jazykem.
Doporučila bych studentům, kteří plánují vyjet na praktickou stáž, ať si vyberou takovou zemi, jejíž rodný jazyk alespoň částečně ovládají. Usnadní vám to mnoho problémů, třeba nebudete muset každý den trénovat pantomimu a používat Google překladač. Anebo si vyberte takovou skupinu pacientů, se kterou vás komunikace v cizím jazyce limitovat nebude. S dětmi v ordinaci PLDD jsme si vždy skvěle rozuměly, nebo alespoň doufám...
Na závěr bych s vámi chtěla sdílet několik střípků ze svého dvouměsíčního pobytu v Pobaltí.
Během volna jsem si půjčila auto a vyrazila jsem na svůj první „solo-roadtrip“ po Estonsku. Krajina mě okouzlila – žádné kopce, pouze lesy a mokřady. Tallinn mě naprosto překvapil svou kouzelnou atmosférou. Plavba trajektem do Helsinek, výborná rybí polévka a rituál ve finské sauně.
V Rize se koná MS v hokeji. Turnaj zahajujeme bratrským soubojem se Slováky, fandím na stadionu z plných plic. Češi bohužel končí ve čtvrtfinále. A tak začnu podporovat svou dočasnou domovinu. Nečekaný zvrat! Lotyši porazili USA v boji o bronzovou medaili. Následující den je vyhlášen státní svátek.
Oficiálně začíná léto. Teploty se vyšplhaly až ke 30 stupňům – vůbec jsem nečekala, že tu bude takhle teplo a mám s sebou pouze jedny šaty. Již si to vyžádalo koupel ve studeném Baltickém moři, pláže v okolí Rigy jsou krásné. V noci z 23. na 24. 6. po celém Lotyšsku probíhají veliké oslavy příchodu léta – svátek Līgo. Ženy pletou věnce z květin, zpívají se lidové písně a tančí se kolem ohňů až do východu slunce.
To vše a mnohem více je Lotyšsko. Nejela jsem sem s žádnými očekáváními a odjíždím s krásnými zážitky. Pevně věřím, že jsem tu nebyla naposledy. Pobaltské státy mají rozhodně, co nabídnout a doporučila bych je všem, kteří se neobávají trochu netradiční volby.
Teď už jen zvládnout tu celodenní cestu domů, ale i ta za to rozhodně stojí!!!
