MUDr. Jakub Hurych, doktorand a absolvent Všeobecného lékařství, strávil výzkumnou stáž na Lundské univerzitě ve Švédsku.
Financováno z projektu č. CZ.02.2.69/0.0/0.0/18_053/0016976:
Mezinárodní mobility výzkumných, technických a administrativních pracovníků na UK
Blasctocysta, tuleni a skořicoví šneci
Člověk má tendenci si malovat budoucnost narůžovo. Každý z nás už ale jistě zjistil, že tak to v životě bohužel nechodí. Náš ideální scénář byl se v září vzít a vyrazit na svatební cestu na prosluněnou Sicílii chytat bronz, pít víno, sbírat citrony a kochat se krásami země mých předků (jsem z celé 1/16 Ital a jsem na to hrdý!). Nebyl to však covid, co zabránilo druhé části plánu, nýbrž příležitost, která se neodmítá. Díky velmi úzké spolupráci mého školitele a mentora prof. Ondřeje Cinka s Lundskou univerzitou ve Švédsku (87. místo ve světovém rankingu) se přede mnou totiž na jaře roku 2021 otevřela možnost vycestovat sem na výzkumnou stáž k prof. Danielu Agardhovi. Bohužel se tak mělo stát téměř ihned po svatbě. Vědomi si unikátnosti situace jsme se tedy s mou ženou vydali místo na jih na sever.
Cesta za všechny prachy
Abychom měli cestu zajímavější, vzali jsme to po vlastní ose automobilem. Jednak kvůli transportu chemikálií a sekvenačních kitů, které v polystyrenových krabicích zaplnily většinu našeho úložného prostoru, a jednak kvůli našemu jezevčíkovi, kterého jsme nechtěli traumatizovat letem. A tak se Frodo statečně tísnil na zadní sedačce obklopen nezbytným minimem zavazadel. Kvůli jeho přítomnosti pak bylo velice obtížné najít ubytování. Švédsko není bohužel tolik přátelské k domácím mazlíčkům (o tom ještě později), a tak naší jedinou možností byla drobná garsonka nikoliv v Lundu, ale v nedalekém Malmö. Třetí největší švédské město se proto stalo na tři měsíce naším novým domovem.
První den v něm však nebyl nic, na co budeme rádi vzpomínat, jelikož náš hostitel si jaksi spletl čas a místo v 7 a.m. nás čekal v 7 p.m. Nic příjemného po bezesné noci na trajektu a celém dni za volantem. Nejenže si spletl čas, ale zřejmě i zemi, ve které poskytuje službu, jelikož to v bytě vypadalo jak v indickém slumu. Nakonec se vše vyřešilo, rozuměj, uklidili jsme tam a nakoupili v IKEA takové, podle něj asi nepodstatné věci, jako stůl, židle či povlečení. Pak už se věci začaly vybarvovat dorůžova a my si konečně mohli užívat trochu klidu po svatbě.
Proč jsem tam vlastně jel
Pokud jste dočetli až sem, možná vás zajímá, jaké je to, žít v zemi skořicových šneků. Do Švédska jsem ale nevyrazil kvůli pojídání skořicových šneků, nýbrž za výzkumem v rámci evropského projektu HEDIMED. Ten se zabývá zvýšenou incidencí autoimunitních onemocnění u dětí a snaží se zkoumat vše, co by k tomu mohlo přispět (tzn. expozomová studie). Konkrétně ve Švédsku pak před pěti lety probíhala dvojitě randomizovaná placebem kontrolovaná intervenční studie, která zkoumala, zda se podávání směsi probiotických kultur projevuje na snížení rizika rozvoje celiakie u dětí s genetickou predispozicí. Ukázalo se, že ano, podávání laktobacilů vedlo ke snížení serologických markerů celiakie a zdravým směrem se změnila i bakteriální složka střevního mikrobiomu. Nezodpovězenou otázkou v rámci studia expozomu, tedy testování všeho, co to může dělat, zůstávalo, jak intervence laktobacily ovlivňuje jednobuněčné parazity v čele s Blastocystis. Tento vůbec nejhojněji zastoupený eukaryont v lidském střevě se dle recentních studií ukazuje jako marker „zdravého střevního mikrobiomu“. Je více zastoupený v rozvojových zemích s nižším hygienickým standardem než v (až moc) čistém světě západním. A jelikož má s molekulárně-genetickou analýzou tohoto a dalších jednobuněčných prvoků naše Laboratoř molekulární genetiky při Pediatrické klinice a Ústavu lékařské mikrobiologie čerstvé úspěchy, zhostili jsme se daného úkolu a já jsem se vydal jako reprezentant vyzkoušet naše „fidlátka“ na mezinárodní scéně.
Několikastupňová analýza se, pochopitelně jako všechno v tomto textu, z různých nečekaných událostí protáhla a finiš laboratorních prací tak nepříjemně kolidoval s termínem odjezdu. Zvláštní poděkování si tak zaslouží moje spřízněná duše na místě dr. Elin Oscarsson, která se mnou zejména ke konci pobytu trávila v laboratoři dlouhé zimní večery a svým milým přístupem mě uklidňovala při četných panických atakách. Stejně tak poděkování patří přátelům na telefonu z naší Laboratoře molekulární genetiky. Díky úsilí všech zúčastněných se podařilo úkol zvládnout a mohl jsem si tak odvézt potřebná data. Ta nyní analyzujeme pro následnou přípravu článku. Manuscript is coming soon.
Trochu hrou osudu je fakt, že na druhé straně Öresundského mostu, spojujícího Malmö s Kodaní, sídlí největší světový odborník na Blastocystis a její molekulární analýzy – dr. Rune Stensvold (těm, co to něco řekne, jeho h-index je 52). Taková příležitost se jen tak nenaskytne, a tak jsem ho drze oslovil s žádostí o exkurzi. K mému překvapení se mi dostalo milé odpovědi a jednoho intenzivního prosincového dopoledne, kdy jsem mu s radostí ukazoval, co děláme my, a on mi ukazoval, co a jak dělají oni. Slovo dalo slovo a už se začalo mluvit o budoucích společných projektech. Jsem moc zvědav, co tahle navázaná spolupráce přinese. Další hrou osudu je, že v Kodani již dlouhodobě žije můj mladší bratr Honza se svou přítelkyní Mariou. A tak jsem moc rád využíval pravidelných vlakových linek a viděl ho během loňského podzimu častěji než za posledních pět let dohromady. No a teď už k těm šnekům.
Tuleni a hipsteřinky
Život v provincii Skåne na jihu Švédska byl úžasný. Druhá polovina září, ve které jsme přijeli, byla plná slunečních dní, a tak jsme je o víkendech využívali k výletům do přírodních rezervací a užívali si bílé karibské pláže a vlny moře. Vrcholem našeho putování po krásách Skåne byl výlet do Måkläppen, nejjižnější rezervace tuleňů v Evropě. Pozorovat je, jak odpočívají na pláži nebo se vlní v moři a přitom sledují nás samotné, byl nezapomenutelný zážitek. Neméně fascinující byla procházka historickou částí univerzitního města Lund. Svým architektonickým rázem vypadá jako skandinávská verze Oxfordu. Na každém rohu impozantní stavba, která byla sídlem nějakého odborného ústavu. Vrcholem architektoniky města byla katedrála z 11. století.
Malmö, vzdálené asi 20 kilometrů, je oproti tomu historicky i kulturně chudší příbuzný. To se odráží v pověsti samotného města spojovaného s vysokou kriminalitou. Zapomeňte ale na molotovy či scénář z Devadesátek, pořád jsme na severu Evropy, takže pár hlasitých Východoevropanů nebo jeden nákupní koš převrácený v podchodu pod silnicí už vyvolává znepokojení. Místní si pravděpodobně kriminalitu spojují s vyšším zastoupením imigrantů, kterých je dle odhadů v Malmö až 30 %. Paradoxně je jeden z nich považován za nejlepšího švédského fotbalistu všech dob. Avšak časy se mění a Zlatan Ibrahimović již na sebe nepoutá pozornost fotbalovým umem, a Malmö vzkvétá do podoby svého většího bratra na druhém břehu. Nabízí tak celou řadu zajímavých míst s moderním a skandinávským designem, která jsme tak rádi navštěvovali. Zejména vegan pekárnu Leve, kde jsme těch skořicových šneků snědli nespočet. Filozofií Švédů je totiž si každé místo udělat co nejhezčí, komfortní a stále jednoduché ze základních prvků. Díky tomu se pak z obyčejného zážitku, jako může být posezení u kávy, stává zážitek neobyčejný. Nikdo a nic tady není divný, co je nové, je více zajímavé než opovrženíhodné. Právě tenhle liberální přístup mi bude ze Švédska chybět nejvíc.
Co vás jistě (nemile) překvapí
Zas tak růžové to ale není a spousta věci vám rozhodně chybět nebude. Na prvním místě jsou to pochopitelně ceny. Věci tam stojí stejně korun jako u nás, jen ne českých, ale švédských (cca 2,6× tolik). S tím člověk tak nějak dopředu počítá, ale stejně vás to po čase dostihne. Zejména pokud máte hezký český zvyk zajít si po práci na jedno (což samozřejmě neodráží kvantitu zkonzumovaných piv), tak si to i se švédským platem raději rozmyslíte (cena piva průměrně 200–250 Kč). S českým si dáte tak to jedno a možná obden. Když si během sobotního večírku vzpomenete, že chcete jägerbombu, máte smůlu. Alkohol se prodává jen v monopolu jménem Systembolaget, který má v sobotu pouze do 15 hodin a v neděli raději zavřeno. Musíte tak svoje pitky lépe plánovat, anebo jet přes most do Kodaně. Výhodou Systembolaget je jejich obrovský sortiment zboží, odborný personál, který s vámi vybere třeba ideální víno k romantické večeři a má povinnost se snažit sehnat vám alkohol, který v obchodě nenajdete.
Pokud jste zvyklý na parkování před svým bytem, máte taky smůlu, ledaže jste ropný magnát. Parkovat za normální peníze (cca 3 000 Kč za měsíc) je možné jen v parkovacím domě. Pokud to snad zkoušíte venku, musíte si dopředu nastudovat systém značek, jinak budete jako zmatený. Výmluvy tu neplatí. Pravidla platí pro všechny, a když je porušíte, máte smůlu. Když jste řidič, chodec je svatý. Pokud jen stojí před přechodem, neexistuje, že byste ho nepustili. To pak denně působilo komické situace, kdy se téměř zastavil provoz kvůli chodcům. Jaký kontrast vůči našemu hlavnímu městu. Víc než auta vás tak ohrožují cyklisté, zvlášť pokud nejste zvyklý, že je to hlavní způsob přepravy lidí. Máte-li psa jako my, budete hodně nemile překvapeni, že pustit ho z vodítka je mimo vyhrazenou zónou velice závažný přestupek, který i jinak tolerantní Švédy přiměje ke snůšce agresivních upozornění na vaši osobu. Pejsci musí být i v městských parcích vždy na vodítku a „svobodně“ proběhnout se můžou jen ve vyhrazených oplocených výběžcích velikosti asi 5×5 metru. Jiné je to samozřejmě na pláži a na venkově.
A v neposlední řadě, vzhledem ke své mentalitě si Švédové mohou dovolit jen doporučovat. Nařizování se tu nedělá. Nikdo ale taky vědomě nikoho nechce ohrožovat jakoukoliv i banální infekcí. Kdo má rýmu, zůstane doma. Nedej bože aby přišel do práce, to by sklidil asi stejný ohlas jako moje žena, když v parku na pět minut pustila našeho jezevčíka bez vodítka. Prostě zůstane doma. Kdo se už vydá na cestu do práce a chce se chránit, vezme si roušku. Doporučovalo se to všem. Doporučovalo. A docela to fungovalo. Jiný kraj, jiný mrav.
Co vás mile překvapí, je to, že venku téměř nepotkáte obézního člověka. Funguje vám česká Tečka. Nemusíte ani trochu mluvit švédsky, jelikož se anglicky domluvíte na úřadech i ve dvě ráno v přeřvaném stánku s falafelem. Když však začnete větu Jag talar inte svenska (nemluvím švédsky), uděláte jim radost, že jste se naučil alespoň jednu větu. V Dánsku to nezkoušejte, Jeg taler ikke dansk sice na papíře vypadá snadně, ale při snaze o správnou výslovnost sklidíte místo pochvaly od Dánů zdvižené obočí. To, že neumíte dánsky, jim opravdu není třeba říkat a vyhnete se posměšnému úšklebku. Jinak jsou ale Dánové moc milí a pivo si u nich koupíte všude.
Život ve Švédsku byla úžasná zkušenost. Velká příležitost, jak si sám za sebe poradit s výzkumným projektem mimo pohodlí domácí laboratoře, a spousta krásných zážitků, na které s Eliškou nikdy nezapomeneme. Život se prostě neděje podle nalajnovaného scénáře, a to je na něm to nejhezčí.
