Prof. MUDr. Jan Marek, Ph.D., FESC (*1957), vystudoval na Fakultě dětského lékařství (2. lékařské fakultě; 1988), působil v Dětském kardiocentru ve FN Motol (1985–2005). Disertační práci na téma Selhání fetálního srdce obhájil v roce 2004 a docentem vnitřního lékařství byl jmenován v roce 2007 na 1. lékařské fakultě University Karlovy. Od roku 2005 je vedoucí kardiolog konzultant v Great Ormond Street Hospital v Londýně se specializací v dětské a prenatální kardiologii a kardiologickém zobrazování. V roce 2010 obdržel titul Fellow of European Society of Cardiology (FESC). Profesorem vnitřního lékařství byl jmenován v roce 2013 na 1. lékařské fakultě Karlovy University v Praze a v roce 2016 byl jmenován profesorem kardiologie v Institute of Cardiovascular Science, University College v Londýně. Je členem mezinárodního týmu podílejícího se na rozvoji a výuce Echochokardiografie v Evropě a USA, je národním hodnotitelem evropské akreditace v Echokardiografii při Evropské kardiologické společnosti, je též spolumajitelem a ředitelem společnosti Smart Heart Imaging & Teaching pro výuku echokardiografie vrozených srdečních vad v Evropě, Severní Americe a v Asii. Úcastní se řady charitativních akcí a a misí v rámci nadace Chain of Hope.
Co vám z dob studií nejvíce utkvělo v paměti? Na co nejvíce vzpomínáte?
Zcela upřímně, nejvíc asi vzpomínám na velmi těžké začátky spojení studia mediciny a vrcholového sportu (basketbalu). Kruté první tři roky, přes nepřízeň řady profesorů (zejména prof. Třesohlavé na pediatrii a prof. Vacka na histologii), a naopak s podporou jiných vyučujících (např. asistentka Čapská na patologii a prof. Petr Goetz na genetice) jsem všehovšudy opakoval tři zkoušky a neztratil žádný rok. Po třetím ročníku jsem ale sport na vrcholné úrovni kvůli blokovému studiu opustil, nedalo se už zvládnout. Samozřejmě vzpomínám na spoustu veselých příhod se spulžáky, na Bílou nemoc, na Vojáka, na studentské mejdany a vlastní svatbu po druhém ročníku studia! To si určitě dnešní studenti těžko dokážou představit.
Co vám studium na fakultě dalo?
Určitě výborný všeobecný základ a přehled. Myslím, že byť bylo tehdejší (i vysoké) školství z dob Rakouska-Uherska školometské a zkostnatělé, pokud člověk chtěl, vždy si našel pro sebe to užitečné a důležité. Čeští lékaři jsou ve světě velmi oceňovaní hlavně pro disciplinovanost a spolehlivost a k rozvoji těchto vlastností jistě fakulta přispěla.
Na druhou stranu, a tady jsme u toho, proč se mi vaše otázka zdá špatně položená či neúplná. Chybí mi druhá část otázky, co mi fakulta nedala! Nenaučila mě kritickému myšlení a nenaučila mě správně mluvit. Chyběla otevřená (pozitiví!) komunikace s dialogem či v týmu, s vysvětlováním, zpochybňováním a ověřováním. Tolik důležité pro mladého člověka pro utváření názoru. Mnoho z těchto vlastností jsem se doučil až v práci v Dětském kardiocentru a hlavně v zahraničí. Jsem moc rád, že v součastnosti se rozdíly ve výuce stírají a 2. lékařská fakulta je dnes moderní fakultou, a bude-li stát školství v budoucnu správně podporovat, bude fakultou s velmi dobrou perspektivou do dalších let.
