Napětí. Pacient, ač gumový, v kritickém stavu. Přístroje pípají. Výsledky z oběrů nepřicházejí. Vždycky to trvá tak dlouho? Pacient kolabuje. Dvanáctisvod nikde. Ani tady by to nešlo rychleji? Soustředění. Chvilka tápaní, zjišťování dalších symptomů. Konečně se vyloupne diagnoza. Akce. Všichni už vědí, kam se směřuje. Pacient je stabilizován.
Tohle všechno, navíc před komisí, zažívaly čtyřčlenné skupiny studentek a studentů, kteří se rozhodli přihlásit se do Simulační olympiády, kterou uspořádala Sekce simulační medicíny Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. lékařské fakulty a FN Motol a jejíž duší byl MUDr. Jan Bureš.
Nejlépe z osmi týmu se s nástrahami úkolů Simulační olympiády vypořádali Drsňáci ve složení Veronika Šenkeříková, Tereza Pekárková, Jakub Sadílek a Ondřej Ferra.
"Děkujeme za možnost se Simulační olympiády účastnit a doufáme, že budeme statečně reprezentovat naši fakultu i v Brně," uvedla za vítězný tým Veronika Šenkeříková s odkazem na národní kolo.
Drsňákům podle jejich vyjádření pomohlo, že na seminář simulační medicíny už v minulém akademickém roce chodili.
Na jejich výkonu bylo patrné, že mají zažité fungování týmu, znají abecedu zajišťování vitálních funkcí pacienta, uvědomují si potřebu teamleadra, nezdržují se zbytečným trumfováním se ve snaze najít správnou diagnózu a umí si předávat informace.
Nezávislý pozorovatel mohl mít pocit, že se při jejich výkonu dívá na doktorský seriál zahraniční produkce.
Nebyli jediní, žádnému týmu pacient nezemřel. Vyhrát ale mohla jen jedna skupina.
Hodnotil se jak medicínský postup, tedy diagnostika, léčba či zajištění vitálních funkcí, tak technické dovednosti, jako je komunikace v týmu, vedení týmu, orientace v prostředí, využití zdrojů a uzavírání komunikačních smyček.
Přestože v původním plánu bylo vyhlásit jen vítěze a další pořadí neurčovat, rozhodla se komise udělit ještě čestné uznání za odvahu a nadšení a možná taky sympatickou drzost jedinému týmu složenému z druháků.
Říkali si Zelenáči: Klára Předotová, Kryštof Haratek, Jakub Staněk a Adam Ulbricht.
Ač jim ve srovnání s páťáky logicky chyběly medicínské znalosti, i oni udrželi pacienty naživu.
"Váš tým nás překvapil. Říkali jsme si, že bychom mohli studium medicíny zkrátit, když ty důležité věci víte už ve druhém ročníku," zavtipkoval dr. Jan Bureš při slavnostním předávání cen za shovívavého pohledu děkana Babjuka.
Ten ocenil profesionalitu všech týmů, které se soutěže účastnily.
Simulace není soutěž
"Myslím si, že simulace v medicíně jsou poměrně důležitá součást vzdělávání jak pregraduálního, tak postgraduálního," soudí strůjce fakultního klání SimUniversity MUDr. Jan Bureš, vedoucí lékař Simulační sekce KARIM.
Potvrzují to i všichni účastníci. Při shrnutí, které následovalo pro každý tým ihned po jejich výkonu, opakovaně zaznívalo, jak to bylo super si něco takového zkusit a že by bylo fajn podobný styl výuky zažívat ještě častěji.
Soutěžení v simulacích se paradoxně organizátorům fakultního kola Simulační olympiády trochu příčí.
"Simulace není primárně určená k soutěžení, je určená k sebevzdělávání, ke zlešování systému," zaznělo v úvodu simulační olympiády od jiného člena hodnoticí komise Vojtěcha Šimečka.
Kongres SESAM
První ročník SimUniversity na 2. lékařské fakultě se konal letos i proto, že v červnu se v Praze uskuteční mezinárodní kongres SESAM, což je evropská společnost simulační medicíny. Kongres této organizace bude 19. - 21. června 2024.
"Což je super, protože to je úžasná příležitost, aby my jsme se tam dostali," povzbuzoval před zahájením soutěže Jan Bureš.
Vítězové fakultních kol se totiž na konci listopadu utkají v Brně v národním kole. Přemožitel všech fakultních týmů republiky pak bude reprezentovat české mediky v mezinárodním klání na kongresu SESAM.
"Reprezentace mezifakultní nemůže skončit jinak než naším vítězstvím," věří proděkan pro specializační vzdělávání Vojtěch Havlas.
Na kongres SESAM zve dr. Jan Bureš nejen účastníky Simulační olympiády, ale i další studenty a studentky. Láká na bezplatnou účast výměnou za to, že se budou dobrovolničit při organizaci přímo v době konání konference.
"Kongres bývá míň formální. Všichni se snaží, aby si účastníci mezi sebou povídali a sdíleli si metody a nápady. Spousta námětů se nešíří ani tak přednáškami, jako spíš neformálními cestami," přibližuje Jan Bureš.
