„Když jsem se v patnácti rozhodoval co dál dělat, právničina pro mne byla jasná volba.“
Michael Svatoň je studentem čtvrtého ročníku všeobecného lékařství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Na podzim 2012 se jemu a jeho školitelce Evě Froňkové povedl velký úspěch a získal první cenu v posterové sekci na 8. regionálním meetingu Společnosti pro novorozenecký screening v Budapešti.
Jak se dostane student na začátku svého studia do laboratoře? Jak dlouhá je cesta k prvnímu výsledku a co dělá ve svém volném čase?
Gratuluji ti k tvému úspěchu v Budapešti. Řekni, čemu se věnuješ ve své práci?
Díky. Práce se zabývá kvantifikací excizních kroužků DNA, které vznikají při přestavbě genů pro molekuly imunoglobulinu u B-lymfocytů a T-buněčných receptorů u T-lymfocytů. Během tohoto procesu je část genu vystřižena jako cirkulární molekula DNA, tzv. KREC nebo TREC, která se dále nereplikuje při dalším dělení lymfocytu. Jejich koncentraci je možné stanovit pomocí kvantitativní PCR a slouží jako dobrý a levný znak zdravé lymfopoézy.
Porovnávali jsme výsledky u vzorků izolovaných z Guthrieho kartiček zdravých dětí, pacientů diagnostikovaných s těžkým kombinovaným imunodeficitem a dále z periferní krve pacientů, kteří měli podezření na závažnou poruchu imunity a pacientů s DiGeorgovým syndromem. Doufám, že by tato metoda mohla do budoucna pomoci s rychlou diagnostikou imunodeficiencí a včasným zahájením léčby.
Jak ses k této práci a k vědě na naší fakultě dostal?
Ve druhém ročníku medicíny mě velmi zaujala genetika. Zajímal jsem se možnosti výzkumu v této oblasti, a tak jsem nejdříve oslovil prof. Zdeňka Sedláčka z Ústavu biologie a lékařské genetiky (ÚBLG) a také prof. Jana Trku na Kliniku dětské hematologie a onkologie (KDHO). Během letního semestru ve druháku jsem pak chodil do laboratoře ÚBLG, kde jsem díky Mirce Hančárové získal základní zkušenosti, a zároveň na odborný kroužek pro zájemce o hematologii a onkologii a seznamoval se s prostředím laboratoře a se vším, co se na klinice děje. A pak to byl už jen krok, který mě přivedl do projektu Evy Froňkové, která se dlouhodobě zabývá právě přestavbami genů pro imunoglobuliny a T-buněčné receptory.
Jak dlouho jsi na projektu pracoval a jak se ti spolupracuje s tvojí školitelkou Evou Froňkovou?
Od října 2011, tedy asi 10 měsíců. V poslední době bohužel nemám tolik času, ale v loňském roce jsem do laboratoře chodil jednou až dvakrát týdně. No, a s Evou se mi spolupracuje skvěle, dokonale! Doufám, že i z její strany je nadšení podobné. Především obdivuji, jak všechno stíhá a zvládá spolu s rodinou a teď nově narozeným synem. Takže bych jí chtěl moc pogratulovat a popřát hodně sil do budoucna a abych ji moc neotravoval 
.
Konference v Budapešti byla tvojí první účastí na konferenci?
Ano i ne. Byla to první konference s mojí aktivní účastí, ale od prvního ročníku chodím na konference naší fakulty a v říjnu loňského roku jsem se zúčastnil konference Evropské společnosti pro imunodeficity ve Florencii díky prof. Anně Šedivé z Ústavu imunologie, se kterou na projektu spolupracujeme spolu s Adamem Klocperkem z 5. ročníku, který v Itálii prezentoval svůj poster o pacientech s DiGeorgovým syndromem.
Plánuješ letos aktivní účast na Vědecké konferenci 2. lékařské fakulty?
Uvidíme. Nechám čtenáře v napětí .
Teď jsi ve čtvrťáku, do promoce co by kamenem dohodil. Máš už nějaké plány po škole? Chceš zůstat v tomto oboru, nebo se zatím ještě rozhlížíš?
Přiznám se, že jsem svou budoucnost nikdy moc neplánoval. Pokud to bude možné, rád bych pokračoval s doktorským studiem, než se vrhnu do klinické praxe, ale nemám zatím detailnější představu kde a jak. Určitě bych se nebránil zahraničí.
Mimo tvé vědecké aktivity jsi ještě hospodářem studentského spolku Motolák a nově i národním hospodářem IFMSA. Za prvé, jak se to stalo, že ovládáš účetnictví, za druhé, jak to stíháš, kdy spíš, kolik kávy denně vypiješ?
Moje maminka je advokátka, takže po jejím vzoru jsem chtěl jít studovat práva. Naštěstí, moje první brigáda byla v její kanceláři, kde mi stačil týden, abych zjistil, že právo nebude to pravé. Postupně jsem se začal vydávat medicínským směrem, ale s administrativní prací jsem pokračoval, a tak jsem získal základní přehled, jak to ve střetu s byrokracií chodí. To se mi v životě neztratí. Když se v Motoláku uvolnila pozice hospodáře, nebylo snadné ji obsadit, a tak jsem oprášil své znalosti a s chutí se do toho pustil. Podobná situace o pár let později nastala i v IFMSA. Už od začátku studia jsem v Motoláku působil jako fotograf a díky oběma spolkům jsem získal spoustu zkušeností a hlavně skvělých lidí.
Pravda, aktivit mám asi víc, než by bylo optimální. Snažím se organizovat si čas, ale ne vždy to ideálně vyjde, takže zvládnout všechno je zároveň i velká motivace. Nejdůležitější pro mne je, aby aktivity obou spolků dále pokračovaly a já své zkušenosti předal dál. Sháním teď asistenta hospodáře, takže kdyby si to přečetl někdo, kdo by měl zájem, budu rád, když se mi ozve.
A jak odpočíváš?
Hlavně sportem – jdu si zaběhat nebo do posilovny, abych se z toho všeho nezbláznil.
Držím ti palce, ať pořád tak úspěšně pokračuješ dál ve své práci a hodně štěstí se vším ostatním, co tě zaměstnává. Když už jsi zachránil Motolák jako hospodář, teď dáváš do kupy účty celé IFMSA, doufám, že ministr financí vydrží ve vládě co nejdéle, abys nemusel zachraňovat i tam .
Díky, doufám, že se k vládnutí vždy najde někdo schopnější a já se budu raději víc věnovat medicíně.
Díky, Michaeli, za rozhovor.
-DankaHumlová-
