Studentka 3. ročníku fyzioterapie Jiřina Trnková strávila letní praktickou stáž (zaštítěnou Asociací studentů fyzioterapie) v Portugalsku. Píše esej a posílá fotografie.
Fotografie: Archiv autorky.
Rozhodly jsme se, že tři týdny povinné odborné letní praxe nám nestačí, a tak jsme si ji společně s Terezkou Štěpánkovou prodloužily o další tři týdny v Portugalsku. Za tuto zahraniční stáž vděčíme Asociaci studentů fyzioterapie.
První týden, první město – Lisabon. Slavnou tramvají číslo 28 jsme se sice neprojely, protože byla opravdu tak plná, jak se píše na všech turistických portálech, ale o to víc jsme toho nachodily. Lisabon je kopcovitý, ale když vyjdete až na vrchol, kde je hrad Castelo de São Jorge, mimo dobrého pocitu z fyzické aktivity budete mít i dobrý pocit na srdci z toho, jak je svět (z výšky) krásný.
Kromě prozkoumávání lisabonských památek jsme též navštěvovaly soukromou kliniku Fisio Roma, která se zaměřuje na péči o sportovce. Překvapilo nás, že portugalští fyzioterapeuti se už na škole cíleně specializují na určitou oblast, například na ramenní kloub, podobně jako moje tamější tutorka. Dalším velkým překvapením pro nás bylo, že terapie zde většinou neprobíhají v oddělených cvičebnách, kde má pacient soukromí, ale ve společné tělocvičně. V jedné velké a nijak nerozdělené místnosti tak probíhá najednou nezávisle na sobě třeba dvacet terapií.
Naše cesta Portugalskem pokračovala do Aveira, portugalských Benátek. Oproti velkému a rušnému Lisabonu jsme se cítily, jako bychom přijely na venkov (i když Aveiro až tak malé není). Zdejší klinika CMM a škála nabízených terapií nás však velice mile překvapila. Nejkrásnějším místem pro mě určitě byla prosluněná pláž Costa Nova. Ty barvy… A přístup a péče tamějších fyzioterapeutů nás přesvědčila o tom, že i lidé jsou v Aveiru sluneční.
V Portugalsku nás na stáži bylo dohromady celkem šest studentek z Česka, a dokonce se nám i podařilo se setkat. Naplánovaly jsme si společný výlet, a to do Coimbry, univerzitního města. Později jsme se dozvěděly, že mimo svou tradici má univerzita i spoustu speciálních psaných-nepsaných pravidel, až jsem si při vyprávění myslela, že se snad jedná o Bradavice z příběhů o Harrym Potterovi.
Nakonec město, které nám nejvíce přirostlo k srdci. Porto. Jestli jsou v Portugalsku rozkošné uličky, (ano, jsou), tak ty v Portu jsou rozhodně nejrozkošnější. Ať už ve dne nebo v noci, Porto, v mnohém podobné Praze (dle našich dojmů), má své ohromné kouzlo. Náš dojem z Porta je o to silnější, že na klinice Fisiomato jsme se setkaly s úžasnými terapeuty, kteří, troufám si říct, ovlivnili naše fyzioterapeutické povědomí více, než kdokoli z nás mohl čekat. Zpátky domů jsme se vracely sice unavené, ale ohromně vděčné a šťastné.
