Studentka 5. ročníku Anežka Gryndlerová absolvovala v červenci 2019 klinickou stáž IFMSA v portugalské Coimbře na oddělení dětské kardiologie v místní fakultní nemocnici.
EKG
První den cestou do nemocnice jsem byla trochu nervózní. Neměla jsem vůbec tušení, jak to v portugalských nemocnicích chodí a jaké mají doktoři nároky na studenty. Záhy jsem ale zjistila, že průběh praxí se skoro neliší od těch v Česku, že moje lektorka je ochotná mi vše ukázat a vysvětlit a zároveň je dost benevolentní, co se týče programu stáže. Někoho napadne, že by se tak ze stáže lehce mohla stát měsíční dovolená, ale myslím, že když už se student rozhodne pro klinickou stáž v cizí zemi, rozhodně tuto možnost jen tak nezahodí. Byla jsem ráda, že ji mám plně ve vlastních rukou. Možná i díky tomu, že probíhala bez jakýchkoli povinností a stresu ze zkoušek, jsem se poprvé začala doopravdy zamýšlet nad tím, jaký dopad má nemoc na pacienty a jak je omezuje v životě. Naštěstí většinu pacientů v ambulancích tvořily děti s benigními arytmiemi, hemodynamicky nevýznamnými srdečními vadami nebo děti po korekci vady, které vyžadovaly jen sledování. Na lůžkovém oddělení jsem ale bohužel viděla i novorozence se závažnými srdečními vadami s nejistou prognózou.
Kromě toho, že jsem získala lepší náhled do života pacientů, pro mě měla stáž ještě jeden nečekaný přínos, a to ve dnech, kdy moje lektorka nebyla v nemocnici a které jsem strávila v technické místnosti pro natáčení EKG. Když mi to oznámili, zapochybovala jsem, jestli má smysl do nemocnice vůbec chodit. Nakonec jsem ale byla ráda, že jsem přišla. Místní technik je opravdu muž na svém místě: za léta praxe si vybudoval úžasný systém pro natáčení EKG u dětí všeho věku, při kterém různě, pomocí svého vystupování, hudby, zvuků, hraček nebo dotyků, uklidnil i hodně podrážděného novorozence. Musím se přiznat, že něco podobného jsem ještě neviděla a příjemně mě to překvapilo a hodně naučilo, zvlášť když uvažuji o pediatrické dráze.
Ještě před stáží jsem měla obavy, jestli bude moje úroveň angličtiny dostatečná. Myslím si, že na českého vysokoškoláka mám asi průměrnou znalost, ale nevěděla jsem, jestli to bude stačit v zahraničí. Moje obavy se hned rozptýlily, protože v nemocnici jsem byla na spíše vyšší jazykové úrovni než většina doktorů a mezi ostatními zahraničními studenty jsem sice nebyla v angličtině tak silná jako někteří (zvláště ti, kteří už hodně nacestovali, nebo samozřejmě rodilí mluvčí), ale všichni samozřejmě měli pochopení a klidně počkali, pokud jsem lovila slovíčko trochu déle. Proto pokud někdo z vás, studentů, uvažuje o podobné stáži, věřte, že z jazyka mít strach nemusíte.
Sangria a černé pláště
Část volného času jsme spolu s dalšími asi čtyřiceti zahraničními studenty trávili společně. Místní studenti, kteří se o nás starali, nám připravili bohatý program, který zahrnoval například sjezd řeky Mondego na kajaku, paddle boarding, karaoke nebo i pub crawl. Nejvíc mě překvapila aktivita nazvaná „How to be a Coimbra student“, pod čímž si asi těžko předem cokoli představit. Ukázalo se, že si pro nás místní studenti připravili ceremoniál podobný tomu, kterým vítají nové studenty prvního ročníku, a i když se většinou Portugalci rádi večer napijí, tentokrát se vše obešlo bez jediné kapky alkoholu. Na tradice svojí univerzity jsou totiž místní studenti mimořádně hrdí a berou je se vší vážností. To jsme si uvědomili i díky geniu loci, který byl v noci v prostoru starých univerzitních budov opravdu cítit. Naši portugalští kolegové nám některé jejich tradice vysvětlili. Mluvili třeba o praxe [pɾɐʃ], což je soubor místních studentských zvyků, jichž se dnes účástní ti studenti, kteří chtějí. Prváci účastnící se praxe se každý týden scházejí, zpívají, hrají hry a povídají si. Další součástí praxe je třeba i to, že starší student může kdykoli zadat jakýkoli úkol kolegovi z nižšího ročníku a ten ho musí splnit. Mluvilo se i o tom, že dříve tuto část praxe někteří studenti zneužívali k šikaně, dnes už k tomu prý nedochází.
Dalším zvykem místních studentů je nošení černých plášťů jako součásti uniforem, které proslavila J. K. Rowlingová, když se jimi nechala inspirovat při psaní knih o Harrym Potterovi. Vedle této zajímavosti znamená tento kus oblečení i určitý symbol. Portugalští studenti, stejně jako čeští, byli v nedávné minulosti vystavováni represím, a to během fašistického režimu, který zde trval až do roku 1974. V těchto časech prý jejich pláště pomáhaly studentům schovat se nebo nenápadně utéct policii úzkými uličkami v centru Coimbry, kde dříve studenti bydleli.
Chtěla jsem se tu ještě více rozepsat o praxi v nemocnici, o místních studentských tradicích, o lidech z různých koutů světa, o Portugalcích, o přírodě, o cestování, o jídle a – opravdu – i o počasí. Ale čtením ještě nikdy nikdo žádné zážitky z cestování nezískal, a proto těm z vás, kteří ještě se ještě ničeho podobného neúčastnili, doporučuji na nějakou stáž vyjet, ať už to bude na vlastní pěst nebo třeba s IFMSA. Já jsem ráda, že jsem zvolila druhou možnost. V Coimbře jsem totiž díky tomu nebyla tak úplně cizí a město i lidé, které jsem v něm potkala, mi přirostli k srdci.
