seriál rozhovorů s našimi úspěšnými sportovci
Pokračujeme v sérii minirozhovorů s úspěšnými sportovci na naší fakultě. Tentokrát jsme vyzpovídali studentku fyzioterapie Zuzanu Krchovou.
Zuzko, jak jsi se ke sportu na profesionální úrovni dostala? Jaký jsi zaznamenala vývoj své sportovní osobnosti za dobu studia medicíny?
Byla jsem vždy trochu hyperaktivní a rodiče mě odmala vedli ke sportu, který se mi zalíbil. S běháním jsem začala vlastně díky své starší sestře, která chtěla zhubnout. V dívčím časopise Bravo Girl se dočetla, že nejlepší je omotat se igelity a pak jít běhat, že tak prý se nejlíp shodí pár kilo. Takovou podívanou jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít a svou sestru jsem při bězích doprovázela (samozřejmě bez igelitů!!) No a nějak jsem u toho běhání, na rozdíl od sestry, už zůstala.
Jen bych ještě ráda uvedla na pravou míru, že profesionálně rozhodně nesportuji. Tak dobrá nejsem, běhám si pro radost. Určitě se toho hodně změnilo, před vysokou školou jsem se neustále potýkala se zdravotními problémy. Moje výkonnost tak rapidně klesla a já se vrátila takřka na žákovskou úroveň, což pro mne bylo dost nepříjemné. Během těch tří let, co studuji fyzioterapii, jsem tak nějak přehodnotila svůj přístup k životu, začala jsem se zimním plaváním, triatlonem a cyklistikou, a postupně se vše začalo lepšit. Velmi si cením 3. místa na AK MČR 1500 m (2011), 1. místa na MČR v Run-Up (2010, běh do schodů), 2. místa AK MČR v terénním triatlonu (2012). V minulém týdnu se mi navíc podařilo obhájit první místo v Run-Up 2012.
Je pro tebe možné kombinovat sport a studium, a zároveň ani jedno nešidit? Jak jsi se naučila organizovat čas tak, aby se na všechno dostalo?
Myslím si, že není možné dělat vše naplno. Sama jsem si to vyzkoušela a moc dobře to nedopadlo, i přesto že mám skvělé rodiče, díky nimž nemusím každý den do práce jako např. někteří mí spolužáci. Jde o to určit si dobře své priority. Řekla bych, že ani tolik nejde o čas jako spíš o to, být v pohodě a nestresovat se.
Lze při takovém časovém vytížení věnovat uspokojující dobu svému osobnímu životu? Jedeš na něčem? 
Myslím si, že pokud se člověk bude chtít věnovat všemu na vysoké úrovni: sport, škola, přítel, kamarádi a práce, tak se z toho zblázní. Nejde prostě stihnout všechno, a já jsem proto zkrouhla ten sport. Naštěstí mám skvělého trenéra, který to akceptuje a do ničeho mě netlačí.
A na čem jedu? Teď mám skvělé nové kolo.
Jak si představuješ svoji budoucí kariéru jako fyzioterapeuta/sportovce?
Do budoucna bych se určitě chtěla věnovat také sportovní fyzioterapii, mezi sportovci mám spoustu přátel a pořád je něco bolí.
Co pro tebe při tvých současných ambicích znamená úspěch?
Být dobrá v tom, co dělám, a být obklopena lidmi, kteří mě mají rádi.
Dokážeš si představit extrémnější emoce (ať už kladné či záporné) ve sportu nebo v lékařství?
Těžko říct, člověk nikdy neví, co se může stát...
Čím ráda trávíš čas, který ti zbyde ve vší zaneprázdněnosti?
Ráda cestuji, čtu, chodím do kina, s kamarády na víno... Jediné, co mě mrzí, je, že jsem dříve jezdila na koních a to teď už opravdu nestíhám.
Jak by si popsala benefity, které ti sport přinesl během dosavadního studia? Ať už bychom měli hodnotit ty fyzické nebo psychické...
Sport je pro mne skvělé odreagování, není možné se jen učit či pracovat. Myslím si, že člověk díky sportu pozná lépe sebe, své tělo, naučí se přemáhat. Díky sportu poznávám stále nové lidi.
Mnohokrát děkujeme Zuzce za rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů ve všem, co dělá!
