Dr. Zuzana Střížová v panelové diskuzi.
17. května se na půdě francouzského velvyslanectví konala panelová diskuze v rámci programu L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě na téma sexuální obtěžování na pracovišti a návratová politika vědkyň po rodičovské dovolené. Diskuse, kterou moderovala Daniela Písařovicová, měla za cíl zvýšit povědomí o těchto závažných problémech a podnítit diskuse o efektivních strategiích, politikách a opatřeních, které mohou přispět k vytvoření bezpečného a respektujícího pracovního prostředí pro všechny.
Mezi řečníky byli výzkumný ředitel L’Oréal Ing. Petr Štěpánek, Ph.D., MBA, vedoucí výzkumného oddělení Národního kontaktního centra – gender a věda Mgr. Marcela Linková, Ph.D., náměstek ministryně pro vědu, výzkum a inovace prof. Ing. Štěpán Jurajda, Ph.D., a za 2. lékařskou fakultu UK lékařka, vědkyně a loňská laureátka talentového programu L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě MUDr. Zuzana Střížová, Ph.D. Každý řečník přinesl svoje unikátní perspektivy, přičemž definováno bylo hned několik příčin, kvůli kterým ženy odcházejí z vědy. Patří k nim zažité stereotypy, předsudky, skloubení pracovního a osobního života, a také sexuální obtěžování.
Problematika sexuálního obtěžování na univerzitách a na výzkumných pracovištích – jaká je realita a jaká může být prevence
V rámci této části panelové diskuze prezentoval Ing. Štěpánek výsledky studie Nadace L’Oréal, které dokládají, že 49 % oslovených vědeckých pracovnic se setkalo se sexuálním obtěžováním. Současně 65 % dotázaných přiznalo, že tento zážitek měl negativní dopad na jejich pokračování ve vědecké kariéře. Podobná zjištění prezentovala Mgr. Linková, která představila průzkum UNISAFE, který mapoval genderově podmíněné násilí na vysokých školách a výzkumných institucích. Jednalo se o evropský výzkum, do kterého se zapojilo přes 42 tisíc studujících a pracujících osob z univerzit v 15 zemích Evropy. Výsledky ukázaly, že s genderově podmíněným násilím se setkalo 62 % osob. Nejčastější formou násilí bylo násilí psychické, za ním následovalo sexuální obtěžování. Pouze 13 % osob případy násilí nebo obtěžování nahlásilo. Dle studie zaznamenalo také 87 % osob negativní dopad genderově podmíněného násilí na svou práci a 90 % osob na své studium.
MUDr. Střížová hodnotila jako největší problém velmi malou osvětu v této problematice na fakultách a na pracovištích a naprostou absenci povinných školení, která by explicitně vysvětlovala, co si můžeme a nesmíme dovolit ke svým kolegům. Současně zdůraznila, že data jednoznačně ukazují, že sexualizované násilí ve většině případů není důsledkem sexuální frustrace jedince, ale jeho snahou získat moc nad druhým a potvrdit si tak svoji mocenskou převahu. Toto zneužívání mocenského vztahu pak může být obzvláště rizikové ve vztazích nadřízený-podřízený, pedagog-žák, nebo například i lékař-pacient nebo lékař-sestra. Mimo jiné vysvětlovala také, jakou funkci by měl plnit ombudsman a jak se nedopouštět sekundární viktimizace v případě, že jsme svědky sexuálního obtěžování na pracovišti nebo se nám někdo svěří. Studie ukazují, že se jedná o systémový problém, profesor Jurajda představoval chystaný zákon, který navrhuje, aby výzkumné instituce měly strategie, jak takové situace řešit.
Návratová politika vědkyň po rodičovské dovolené – proč přicházíme o špičkové vědkyně?
Dalším klíčovým tematickým okruhem byla návratová politika vědkyň po rodičovské dovolené. Upozorňováno bylo na skutečnost, že Česká republika má v evropském měřítku dlouhodobě nejnižší podíl žen mezi výzkumnými pracovníky ze všech členských zemích EU (okolo 27 %). Zajímavé je, že dle monitorovací zprávy NKC – gender a věda převládají v zemědělských, lékařských, sociálních a humanitních vědách mezi studujícími i absolventy magisterského a doktorského studia ženy. V případě výzkumné profese se však toto obrací a dominují muži. Největší propad můžeme pozorovat v přírodních vědách, kde podíl žen v průběhu studijně-profesní dráhy klesá o 36,9 %. Mezi akademickými pracovníky jsou ženy nejvíce zastoupené na pozici lektor/lektorka (56,4 %). Se zvyšující se akademickou pozicí se nicméně podíl žen snižuje a na pozici profesorky je žen jen 15,3 %.
I přes snahy o zvýšení reprezentace žen v rozhodovacích pozicích a jejich větší viditelnost v médiích je situace paradoxně opačná a podíl žen se snižuje. Rovněž průzkum ukázal, že průměrná měsíční mzda akademických pracovníků byla u mužů v roce 2020 na všech kvalifikačních stupních vyšší než u žen a tento rozdíl se pohyboval od 8,6 do 12,3 % (data převzata z Postavení žen v české vědě, monitorovací zpráva za rok 2020, NKC – gender a věda). V rámci diskuze byly probírány stereotypy a předsudky vůči ženám vědkyním, které se rozhodnou pro mateřství. Stále jsou v naší společnosti hluboce zakořeněné domněnky, že věda se musí dělat 24/7 a stane-li se žena matkou, už nikdy nemůže věnovat sto procent svého času vědě a nemůže být špičkovým vědcem. Současně se ženy často potýkají s mikroagresí, ať už dají-li dítě do jeslí a jsou tedy v očích kolegů špatnou matkou, nebo otěhotní-li například v době, kdy jsou řešitelkou velkého grantu, a pak jsou tedy v očích veřejnosti velmi nezodpovědné. Vědecký systém v současnosti není nastaven tak, aby bylo běžné a normální kombinovat vědeckou činnost a osobní život. Systém vědeckých grantů nepočítá automaticky s pauzou na péči o dítě a také je akutní nedostatek míst v předškolních zařízeních.
Tato panelová diskuze představovala důležitý krok vpřed ve veřejné debatě o změnách, které musíme zavést, abychom nepřicházeli o špičkové vědkyně v českém prostředí a vytvořili jsme bezpečné pracovní podmínky pro všechny.
Autorkou textu je MUDr. Zuzana Střížová, Ph.D., z Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol.
Foto: archiv dr. Střížové.
