S otázkami na to, jak dobře zvládnout zkoušky, jsme oslovili pedagogy, kteří v květnu na fakultním plese obdrželi ocenění Učitel roku. Všech oceněných jsme se zeptali:
(1) Co byste poradila studentům ze svého dnešního pohledu pedagoga?
(2) Co byste poradila na základě svých zkušeností ze studentských let?
Odpovědi zveřejňujeme v abecedním pořadí podle příjmení oceněných Učitelů roku.
MUDr. Petra Dytrych, Ph.D.
Klinika ušní, nosní a krční 2. LF UK a FN Motol
(1) Studujete na student friendly lékařské fakultě, nebojte se zeptat v průběhu výuky pedagogů na učivo, které vám není jasné, učitel vám rád poradí a pomůže s přípravou ke zkoušce.
(2) Vždy se vyplácí systematická příprava, učení si rozplánujte, nenechávejte vše na poslední chvíli. Učte se v denní dobu, která vám vyhovuje, a učení prokládejte aktivitami, které vám pročistí hlavu, optimálně sportem.
MUDr. Andrea Felšőová
Ústav histologie a embryologie 2. LF UK
(1) Určitě bych doporučila studentům se víc zapojovat na vyučovacích hodinách a nebát se ptát na to, čemu nerozumí. Taky jsem se to dlouho učila a záviděla spolužákům, kteří se uměli bezprostředně zeptat na jakoukoliv otázku. Zkuste využít svůj čas efektivně a naučit se co nejvíc ve škole. Zbyde vám pak víc času na jiné aktivity.
(2) Aby nezapomínali na kvalitní odpočinek a zábavu a hlavně se nevzdávali svých zájmů mimo školu.
MUDr. Jana Matějková
Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol
(1) I po více než dvaceti letech strávených na fakultě je pro mě konec semestru podobně stresující jako pro studenty. Vždycky se na mě přenese nervozita očekávání skvělých znalostí, ale i dílčích neúspěchů. A pak dalších pokusů o zdárné ukončení předmětu, které jsou většinou u nás na mikrobiologii úspěšné. Z pohledu pedagoga beru zkoušky i jako ověření toho, zda potřebné informace podáváme správně a srozumitelně. A nějaké doporučení – pořádně se naučit, nebát se (i zkoušející je jenom člověk) a mít alespoň trochu sebevědomí. Nervozita nejde vždy ovládnout, studenti jsou pro mě pořád děti, které se musí se stresem naučit pracovat, ale všechno se dá zlomit. U studenta, který se klepe jako osika, se napětí přenáší i na zkoušejícího. Nejvíce mě ale mrzí, když student položí otázky. Vždycky se mi vyplatilo to zkusit, hůř to přece dopadnout nemůže.
(2) Když já jsem studovala na naší fakultě, tak to mělo dvě roviny. Do třetího ročníku probíhala výuka až na výjimky na Albertově. A tam jsme byli bráni jako něco nadpočetného, nadbytečného. A u zkoušek to nebylo o moc lepší. Některé předměty jako například patologie patřily pod naši fakultu a to bylo jiné, daleko příjemnější zacházení. Jediná mikrobiologie se vyučovala ve stejném ústavu jako nyní. Pro mě psychicky byla nejhorší zkouška z histologie. Tu předcházely nejrůznější fámy (na co všechno se dá vyhodit apod.), nicméně úspěšnost studentů naší fakulty byla nepoměrně horší než z paralelek z FVL (tehdy Fakulta všeobecného lékařství). Tenkrát jsem měla hrozný strach doprovázený četnými vegetativními příznaky, ale krásnou troječku jsem dostala, a to bylo hlavní. Od té doby jsem nikdy takový strach neměla a to asi taky způsobilo, že mi všechny ostatní zkoušky připadaly jako procházka růžovou zahradou. Nebyla jsem nikdy moc studijní typ, ale zkoušky jsem nikdy neodkládala. Bydlela jsem na Kajetánce, kde byl vždycky někdo po ruce, kdo dané problematice rozuměl a byl ochotný během krátké doby (většinou mezi mejdany) poskytnout dostačující informace. Od čtvrtého ročníku byla výuka již v Motole a už tehdy to bylo jako balzám na duši: vlídné zacházení a snaha všech vychovat si kvalitní kolegy. Zkoušky na motolské půdě byly pro mě spíš přátelské posezení. Ne že bych se přímo těšila, ale brala jsem to tak, že chci předvést, jak mě to pěkně naučili.
doc. MUDr. Alice Skoumalová, Ph.D.
Ústav lékařské chemie a klinické biochemie 2. LF UK a FN Motol
(1) Myslím, že je třeba pochopit tzv. big picture dané problematiky. Tedy nebiflovat se detaily bez pochopení kontextu látky (tedy například v biochemii u homeostázy glukózy chápat, proč je třeba mít v krvi pořád určitou hladinu glukózy, jak je to v metabolismu zařízeno pomocí hormonů inzulín a glukagon, a které metabolické dráhy spouští nebo brzdí) . A když bude student chápat souvislosti a bude schopen věci propojovat, na detailech už tolik nezáleží.
(2) Mně nejvíce fungovalo hodně a pořád opakovat – tedy udělala jsem si plán učení na nějaký časový úsek, např. kolik otázek za den se musím naučit. Každý den jsem zahajovala opakováním předchozího dne a každý třeba pátý den (záleželo o jak velkou zkoušku se jednalo a kolik jsem měla času) jsem věnovala pouze opakování učiva z předchozích dní. Na závěr jsem měla ještě den či dva na opakování všeho. Takovýto způsob fungoval bezpečně na zkoušku za jedna :-) A samozřejmě je třeba si do plánu dát i odpočinek a odměny (u mě to byl třeba film nebo procházka).
MUDr. Ledjona Toni
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol
(1) Poradila bych všem studentům, aby na zkoušce mluvili pomalu. Ideální je během přípravy si myšlenky nějak strukturovat na papíře. Například jmenovat ideálně častější diagnózy, a ne rarity, které pravděpodobně v praxi nepotkáte. Dále bych poradila začínat každou otázku s nějakou dobře zformulovanou definicí. To většinou budí vždy dobrý dojem u zkoušejícího, naopak špatný začátek vede ihned k dalším dotazům, které vás mohou snadno dostat do rozpaků. Snažte se držet pouze základů, pokud se vás nikdo neptá, tak nezabíhejte zbytečně do detailů. Cílem žádného učitele není vás vyhodit, naopak, budou se snažit, abyste zkoušku zvládli.
(2) Nesrovnávejte se nikdy s kolegy. Možná budete mít pocit, že ostatní stejnou látku umí lépe nebo hůře než vy, ale nemusí to být vůbec pravda a hlavně je to úplně jedno. Dále bych doporučila učení ve skupině, ale dopředu se domluvte na témata, která budete probírat, a například je rozdělte mezi sebou tak, že každý předem připraví jedno z témat. Dále bych vám poradila se příliš nestresovat (já vím, teď se mi to dobře říká), ale uvědomte si, že nejde o život. V životě vás budou čekat mnohem těžší výzvy. Držím všem palce, studium je velmi náročné. Těšte se do práce, ta je taky samozřejmě náročná, ale výsledek, ten pocit, že jste opravdu někomu zachránili život, stojí za to ;-)
MUDr. Tomáš Vojáček
Ústav soudního lékařství 2. LF UK a Fakultní nemocnice Bulovka
(1) Mluvit stručně, věcně, pokud možno bez přeřeknutí se a nepouštět se zbytečně do jiných částí, než vyžaduje konkrétní otázka. Nakonec z našeho pohledu, zde na ústavu, je důležité, jak student dokáže vědomosti prodat a ti, co je prodat dokáží, nám dělají obzvláště radost, neb zkouška je pak velmi příjemná.
(2) Pokud možno poslouchat na seminářích, spousty toho, co se zkouší se tam probere, nebát se nás na cokoliv optat a interagovat. Stran vlastní zkoušky jsem se řídil bodem (1).
Foto: Michal Hladík, 2. LF UK, Matouš Vokatý, Motolák
