Studenti Linda Kurková a Matyáš Uvíra ze 3. ročníku Všeobecného lékařství strávili letní stáž v Egyptě ve městě Tanta. Píší esej a posílají fotografie.
Vyjet na stáž do zahraničí s IFMSA jsme se rozhodli v době podzimní covidové vlny. Neměli jsme žádné preference, kam bychom se chtěli podívat, proto nás nakonec zaujal Egypt, kde byla dvě místa a mohli jsme vyjet spolu.
Přišel červenec a naše stáž byla tu. První seznámení s egyptskou realitou přišlo už na letišti v Káhiře, kde nám trvalo tři hodiny se dostat z letadla na parkoviště, neboť v této zemi se zásadně nikam nespěchá. Naše univerzita se nacházela v Tantě, městě zhruba sto kilometrů na sever od Káhiry. Lidé v Tantě jsou striktně věřící – museli jsme proto chodit zahalení. Nejsou zde zvyklí na turisty, proto se za námi každý ohlížel a fotil nás.
Lehce nás zaskočily také místní zvyklosti v oblasti dopravy. Čtyřproudové silnice, kde se zásadně nebliká, ale troubí. Potkáte tu všechny možné prostředky od podomácku vyrobených vozítek, přes koně a traktory, až po malé mopedy vezoucí pětičlennou rodinu s nejmenším členem na hlavě řidiče.
Ubytovaní jsme byli na hostelech společně s lékaři z místní nemocnice. Budova byla striktně rozdělena na mužskou a ženskou část.
Další překvapení přišlo ráno, kdy jsme zjistili, že se tu vstává kolem třetí hodiny odpoledne, obědvá zhruba v pět a večeře bývá okolo půlnoci. Není se čemu divit, neboť přes poledne tu teploty dosahovaly téměř 50 stupňů Celsia a většina lidi se tak ukrývala v blízkosti klimatizace, na kterou my jsme bohužel v hostelu štěstí neměli.
Přijeli jsme sem, abychom se zúčastnili výzkumného programu, a absolvovali jsme z něho několik teoretických hodin. Více nás ale zaujala univerzitní nemocnice, kam jsme měli také přístup. Hygiena se tu moc nedodržovala: operuje se v teplákách, občas si přijde nějaký kamarád z ulice popovídat na operační sál a roušky na sále nosí tak třetina personálu. Jinak je tu ale většina lékařů velmi ochotná a přátelská a s nadšením nám popisovali postupy na operačních sálech, nechali nás asistovat, šít, prováděli nás po svých odděleních a popisovali různé kuriózní případy.
Druhou polovinu měsíce jsme prakticky celou procestovali, viděli nejznámější památky a města, zajeli jsme k moři, do oázy uprostřed pouště. Jediné mínus cestování po Egyptě je, že cesty trvají klidně i dvacet hodin: stálo to ale za to, neboť takhle prázdné památky v Egyptě nám záviděli snad i místní obyvatelé!
Jestli někdo stále přemýšlí, jestli na stáž vyjet, tak i přes počáteční sérii překvapení můžeme jenom doporučit: poznáte jinou kulturu, uvidíte věci, které se vám v Česku zažít nepoštěstí, a poznáte spoustu skvělých studentů!
