Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou: Profesor Jan Starý v knižním rozhovoru bilancuje svou dráhu

„Myšlenka napsat rozhovor s panem profesorem Starým ve mně ležela dlouho a když potom v roce 2021 předal přednostenství na klinice paní docentce Lucii Šrámkové, řekla jsem si, že je pravý čas začít na rozhovoru pracovat,“ uvedla ke genezi knihy Petra Dvořáková. Osobní setkávání skončilo v roce 2023 a kniha vyšla v srpnu loňkého roku. „Skvělé bylo, že pan profesor je výborný vypravěč, dokáže mluvit i o složitých věcech tak, aby jim porozuměl i laik, což je pro tento typ knihy zásadní,“ dodala autorka knih Dědina či Vrány.

​

„Četl jsem její Vrány. Jak dobrou spisovatelkou je, jsem si znovu uvědomil při zjištění, jak dobře převedla naše hovory do čtivého textu, což vůbec není snadné,“ řekl ke své partnerce v dialogu profesor Starý. A co na Petru Dvořákovou během „milých setkání“ nejmocněji zapůsobilo? „Není tak na první pohled zjevné, ale zdá se mi, že je naprosto podstatné pro ten obrovský úspěch, kterého pan profesor u nás dosáhl – jeho nekonečná ochota dívat se pravdě do očí, revidovat stále znovu svoje postoje, nebát se konfrontovat se selháními i chybami a na základě toho s neskutečnou vytrvalostí hledat další, lepší řešení. To vyžaduje nejen špičkové znalosti, ale i obrovskou vůli a pokoru současně. A to není vůbec nic samozřejmého,“ shrnula svou zkušenost.

Doba, kdy se v Motole léčil syn Petry Dvořákové se kryje s převratným sloučením dětské hematologie a dětské onkologie. Po založení Kliniky dětské hematologie a onkologie v roce 2004 čekala tehdy 52letého lékaře náročná přednostenská léta. Dvořáková si z té doby uchovala milou vzpomínku na lékařův fantastický přístup a komunikaci vůči dětem a rodičům, které se propisovaly i do chování dalších lékařů a sester.

Kniha je rozdělena do čtyř částí. První z nich, nazvaná Kolem Malše, se věnuje (zprvu divokému) dětství a dospívání v Českých Budějovicích, rodině, formativním zkušenostem. Končí závěrem studia medicíny, kdy se Jan Starý přikláněl k neurologii, ale nakonec jej profesor Josef Houštěk získal pro pediatrii. Další část, pojmenovaná Na prahu naděje, pokrývá počátek profesního života, cestu k hematologii a vědecké práci. Popis praxe v oboru v tehdejším Československu prostupuje vědomí, že izolovaná socialistická země je za vývojem na Západě pozadu.

„Zlomový moment v mé profesní dráze byla sametová revoluce v listopadu 1989, kdy se přede mnou otevřel svět a já mohl vyjet na odborné konference a stáže,“ odpověděl profesor Starý na otázku, co považuje za zlomový bod ve své kariéře. Třetí část se tedy příznačně nazývá Do Evropy a začíná koncem 80. let. Uvádí ji pamětná první transplantace kostní dřena u nás, na kterou došlo v den generální stávky 27. listopadu 1989. V poslední části Uvidět dál se vede zajímavý dialog o vědě a na její závěr profesor Starý lakonicky bilancuje. Svému osmnáctiletému já, které právě nastoupilo na medicínu a vybralo si pediatrii, vzkazuje: „Dobře si udělal.“

Patrně nejpregnantněji knižní rozhovor shrnul na LinkedInu Jaroslav Kuboš. „Skvělá kniha o tom, jak může jedinec obrovsky ovlivnit celý obor v celé zemi a zachránit obrovské množství životů,“ napsal. Vedle revidování vlastních postojů a hledání lepších řešení, které zmiňuje Petra Dvořáková, je červenou nití Starého výpovědi věcnost (Nad celou řadou věcí ve svém profesním životě jsem až tak nebádal. Jednoduše jsem je dělal za chodu, s. 37) a samozřejmá pracovitost, přesvědčení o správné věci. Rozhovor oživují necelé dvě desítky černobílých fotografií.

A jaké plány má Petra Dvořáková? „Po této publicistické knize jsem se opět vrátila k próze, v únoru by mi měl vyjít román, jmenuje se Návrat. Je to příběh dvou dívek, které se v devadesátých letech dostávají do kláštera a zkouší v něm v té přelomové době žít,“ odpověděla.