Co si o anketě a jejích výsledcích myslí vedoucí některých předmětů?

Prof. MUDr. Ivan Bouška, CSc. – Ústav soudního lékařství
 
Anketa má jistou vypovídací hodnotu, ale rozsah a kvalitu určují pedagogové, ne každý předmět je pro studenty stejně atraktivní.
 

Mgr. Eliška Gýnová – Ústav jazyků

1. Anketa je jistě přínosem, co se týče jazyků, bylo by potřeba pozměnit otázky, aby byly mířené konkrétně na danou problematiku, nebyly obecné a nicneříkající – měla by být připravena tak, aby studenti mohli volit konkrétní učitele u konkrétních předmětů, momentálně je totiž u každého jazyka uveden celý seznam všech učitelů, i když s daným jazykem nemají nic společného, a studenti jim dávají hlasy, což je ve výsledku dost zkreslující, znamenalo by to tedy aktualizaci pro každý akademický rok – mělo by být zohledněno, kolik studentů v anketě hlasovalo, ale na druhou stranu nesouhlasím s modelem, kdy je hlasování povinné před vykonáním zkoušky.
2. Zatím pro nás nebyla anketa objektivní (viz bod 1) a ani slovní hodnocení jsme nemohli chápat jako názor většiny, jednalo se vždy o 3–5 jednotlivých názorů, které posloužily jako inspirace, co vylepšit a v čem naopak pokračovat.
3. Ráda bych vyvodila důsledky do budoucna, až bude anketa přizpůsobená potřebám ústavu, aby informace z ní vyplývající byly relevantní.
   Vzhledem k počtu odučených hodin u zahraničních studentů by mě zajímalo, zda mají také svoji verzi ankety a mohou tedy přispět do diskuse? To by totiž v našem případě velkou měrou doplnilo celkové hodnocení.
    

Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc. – Dermatovenerologická klinika

1. Jedině student může ohodnotit výuku, bez studentů nemá naše existence smysl.
    
2. Konkrétní přínos výsledku ankety závisí na vedení fakulty – zda jej skutečně zohlední při hodnocení.
3. Důsledky z hodnocení bych ráda uplatnila, ale
   1. byli hodnoceni neexistující učitelé,
   2. ty, kdo nebyli hodnoceni ideálně, nemám kým nahradit.
       

Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc. – Chirurgická klinika

1. Anketu považuji za přínos. Vypovídací hodnota kolísá podle počtu respondentů, názory studentů podstatnou měrou vyplývají z formální stránky přednášky, nakolik jsou předávané poznatky podstatné pro medicínskou praxi zpravidla mohou zhodnotit jen částečně.
    
2. S výsledky ankety byli učitelé oboru seznámeni, věnovali jsme jim pozornost na pracovní schůzce.
    
3. Podstatným důsledkem pro pedagogy je sama reflexe názorů studentů. V případě Chirurgické kliniky výsledky ankety posílily mé přesvědčení, že rozhodnutí provést určité personální změny je správné.
    

Prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc. – Dětská psychiatrická klinika

1. Určitě ano.
    
2. Je to užitečná zpětná vazba. Oceňuji, že bylo konkrétně užito mediánu k rozdělení pracovišť na dvě části, co se týče výsledku hodnocení.
    
3. Tady vidím dosud nedořešený problém. Ve vašem průvodním dopise k výsledkům ankety pro jednotlivé pracovníky jste upozornil, že výsledky dostává pouze přednosta a dotyčný učitel a neměly by být zveřejněny. Rozumím tomu tak, že ani v rámci jednotlivé kliniky/ústavu by neměli pracovníci být spolu porovnáváni. Navíc není jasné, neznám-li celkový rozptyl výsledku za fakultu, jestli rozdíly mezi jednotlivými mými pracovníky jsou bezvýznamné, nebo naopak významné. Proto bych se velmi přimlouval za to, aby byl pro celý učitelský sbor přístupný nejen medián průměrného hodnocení, ale také decily, a to jak pro globální hodnocení, tak i pro jednotlivé itemy. Aby tedy bylo zřejmé, že např. v položce „srozumitelnost výkladu“ nejhůře hodnocený učitel je skutečně problematický i absolutně (nejen v porovnání s několika málo kolegy z kliniky), nebo naopak si pořád vede celkem dobře vzhledem k tomu, že je např. na 30. percentilu v celofakultním srovnání. To lze udělat jednoduše a anonymně, a teprve pak bych viděl efektivní možnost s údaji pracovat ve smyslu vyvození důsledku.
    

Doc. MUDr. Zdeněk Kabelka – Klinika ušní, nosní a krční

1. O výuce diskutuji s mediky opakovaně a snažím se od nich informace získávat přímo – a to jak během výuky, tak po zkoušce, tedy výsledky ankety jsou pro mne určitým dalším ukazatelem, bohužel neosobním. Vzhledem k tomu, že výsledky ankety na našem pracovišti do značné míry odpovídají míře zájmu studentů, který projevují při přednáškách a stážích, je pro mne přínosnější osobní poznatek studenta a i jeho kritika. Většina studentů projevuje během výuky zájem o problém, menšina je pozitivně aktivní a ojediněle se setkávám s nezájmem. Existují i značné rozdíly mezi jednotlivými kruhy. Vidím mnohdy značnou diskrepanci mezi představou, jak by výuka měla vypadat a mezi vlastním úsilím a aktivitou studentů. Velmi často zaznívá požadavek o vyšší procento praktické výuky. V blokové výuce, kde je na předmět 14 dní, je určité penzum teoretické přípravy nezbytné. Přes to se snažíme, aby studenti zvládli základní vyšetřovací postupy zcela samostatně. Navíc nabízíme možnost přijít na oddělení i mimo výuku, případně strávit část služby na ambulanci, nebo se přijít podívat na sál v době osobního volna. Tyto nabídky jsou využívány pouze výjimečně.
2. V současné době výsledky ankety vyznívají víceméně souhlasně s ústním hodnocením studentů při osobním setkání a ukazují na skutečnost, že je výuka ORL a její důležitost vnímána většinou absolvujících velmi dobře. Na základě připomínek studentů jsme pracoviště v minulém roce vybavili řadou názorných výukových modelů. Vzhledem k tomu, že spektrum pacientů na odděleních nikdy nepokrývá problematiku oboru, zařazujeme do přednášek co nejvíce obrazového – názorného i klinického materiálu. I zde jsou zapracovávány konkrétní připomínky studentů. V některých případech je ale vidět, že student nedokáže abstrahovat zásadní problém, o kterém je řeč. V přednášce o těžkých poruchách sluchu mluvím o hluchotě a vztahu slyšící společnosti k neslyšícím a i jinak tělesně postiženým a samozřejmě i o sluchadlech a – také – o kochleárních implantátech, rehabilitaci sluchu a řeči. Při osobním dotazu bylo vidět, že jednoho studenta (jinak velmi bystrého, celkově hodnoceného výtečně) zaujala především otázka poslední a jeho závěr byl, že jde o příliš složité a specializované problémy vzdálené praxi, které bychom ani nemuseli přednášet.
3. V dosavadním hodnocení se na našem pracovišti neobjevil významný rozdíl mezi hodnocenými pedagogy. Pokud by se objevilo nápadně špatné skóre u některého vyučujícího, pak bych
   1. rozebral problém s dotyčným,
   2. zeptal se na podrobnosti několika studentů – po proběhlé a uzavřené zkoušce,
   3. případně bych provedl hospitaci výuky. Konečné důsledky by byly – od nepřidělení/zkrácení mimořádných odměn, po odebrání možnosti výuky. Jednalo by se o vyučující s krátkými úvazky, protože as. MUDr. Daniel Groh i prof. MUDr. Jaroslav Fajstavr, DrSc., mají hodnocení dobré a je vidět, že učí rádi.
       

Prof. MUDr. Roman Kodet, CSc. – Ústav patologie a molekulární medicíny
 
Systém otázek, na které studenti odpovídají, považujeme za dobrý a otázky jsou vhodně volené. Za několik let jsem se přesvědčil, ze studenti mohou výuku do značné míry hodnotit, i když se vždy některé jejich představy nemusí s požadavky nás učitelů překrývat. Jejich vyjádření však bereme každý rok v potaz a to, co považujeme za podnětné a hlavně realizovatelné, pak další rok uskutečníme. Je to pro nás motivující. Záporné vyjádření jsme letos měli jedno k jednomu přednášenému tématu. Náprava letos bezproblémově nastane. U kladně hodnocených se to projevuje v odměnách. Nemyslím si však, ze vyzdvihování jednotlivých učitelů studenty je příliš přínosné. Je to subjektivní a vázané na to, jak přátelské vztahy je učitel schopen se svou skupinou navázat. Pochopitelně opakovaně kladné hodnocení učitelů studenty je znakem vyspělosti pedagoga a tyto učitele je třeba na fakultě podle možnosti hýčkat... Pokud jde o jiné věci, myslím, že by se fakulta měla zabývat možnostmi podmínek pro reálnou a kvalitní výuku na jednotlivých pracovištích. Je třeba hledat stále nové cesty, protože počty studentů spíše narůstají a kvalitních učitelů, např. plynně anglicky mluvících, není mnoho. Při navyšování zahraničních studentů jde také o přiměřené výukové prostory.
 

Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA – Interní klinika

1. Je, ale nemůže být jediným kritériem, někdy tam píší pěkné pitomosti.
    
2. Velký, protože to dostávám anonymní, tak se studenti nebojí, a píší o věcech, které musím projednat s pedagogy osobně, to je výborná věc, i když pesimista by to nazval slovem žalování atd.
    
3. Jednoznačně, s každým výsledky proberu.
    

Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc. – Pediatrická klinika

1. Ano, studenti fakulty jsou zralé osobnosti se schopností rozlišit podstatné problémy. Když přicházejí do klinických oborů, mají za sebou několik let zkušeností s vysokoškolským způsobem studia a pohledu na svět. Nejsou zatíženi léty rutiny a zvyklosti. Jsem rád, že díky anketě mohu zjistit spektrum jejich názorů.
    
2. Právě dnes (pondělí 24. září) při schůzce učitelů pediatrie budeme jednotlivé postřehy studentů probírat a pokusíme se zlepšit to, co studenti právem kritizovali.
    
3. Jednotliví pedagogové jsou s hodnocením seznámeni. Věřím, že v této fázi se ze záporného hodnocení sami poučí – a pozitivní hodnocení je povzbudí. V našem předmětu studia naštěstí podle ankety nejsou pedagogové, na jejichž hlavu by se snášela výlučně soustředěná kritika.
    

Doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc. – I. infekční klinika
 
I. infekční klinika se každý rok zabývá připomínkami studentů v anketě (měli jsem vždy i v předchozích anketách slušnou účast v anketě (i umístění)). Některé konzultujeme se studenty ještě po zkoušce, a musím říci, že je ve více než 50 % respektujeme (zařazení nových témat do výuky, možnosti docházet do služeb asistentům individuálně) a navíc nutíme sebe i je respektovat rozepsaný plán výuky pro každý kroužek. U nás z epidemiologických důvodů musí být demonstrace u lůžka, což vyžaduje menší skupiny, a tím více asistentů v procesu výuky. Na začátku stáží jsou studentům představeni dle možnosti všichni vyučující a také podmínky pro zápočet. Odpoledních, prakticky nepovinných a nám nezapočtených seminářů se účastní obvykle víc než 80 % studentů.
 

MUDr. Petr Příhoda – Ústav lékařské etiky a humanitních základů medicíny
 
Zda mohou studenti ohodnotit kvalitu výuky? Upřímně řečeno, nejsem si zcela jist. Především nevím, co který respondent rozumí „kvalitou“. Kvalita je pojem „syndromologický“, navíc mnohoznačný, v daném případě i dosti subjektivistický. Je kvalitní ta výuka, která mně – studentovi odhalila dosud netušené důležité souvislosti a významy? Je nekvalitní, když se to nepovedlo, aniž by se zjistilo, na čí straně je překážka? Je kvalitní ta, která mě „zaujala“? Čím?... Můj vedlejší pracovní úvazek (novinařina) mi umožňuje častou konfrontaci s fenoménem „různočtení“. Tentýž text dovede jednoho nadchnout, jiného otrávit, třetího nechat lhostejným... Nad výsledky ankety jsem v každém případě zpozorněl. Přinutily mě (a) znovu revidovat, co všechno znamená pojem „kvalita výuky“ a (b) zamyslet se zejména nad negativními ohlasy, které si mé učitelské působení vysloužilo. Jednoznačnou směrnici mi bohužel neposkytly. Zpětná vazba to jistě je, ale – opět – mnohoznačná.
 

Doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc. – Klinika tělovýchovného lékařství

1. Anketa určitě přínosem je pro ty, kteří výuku opravdu chtějí ohodnotit. Pro řadu studentů je její povinné vyplňování další byrokratickou překážkou na cestě k diplomu.
    
2. Konkrétním přínosem je zpětná vazba: studenti nám známkováním dali najevo, že nemáme srozumitelný výklad. Řada písemných poznámek ale není směřována nám – jsou určeny pro vedení fakulty.
3. Důsledky vyvodím v tom smyslu, že budu apelovat na větší srozumitelnost výkladu. Známkování se neliší natolik, aby bylo nutné vyvozovat důsledky pro jednotlivé pedagogy.
    

Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc. – Klinika dětské hematologie a onkologie

1. Studentská anketa je podle mého názoru přínosem a studenti jsou jistě schopni hodnotit kvalitu výuky.
    
2. Výsledky ankety jsem diskutoval v užším kolektivu spolupracovníků a (nečetné) kritické výhrady k struktuře výuky onkologie napravíme.
    
3. Moji učitelé byli hodnoceni kladně, což zohledním při rozdělování odměn. Záporné hodnocení jsem nezaznamenal.