Studenti Všeobecného lékařství Ondřej Hubálek a Aneta Nyčová popisují své zkušenosti s koordinací studentské dobrovolnické pomoci na naší fakultě v uplynulém roce.
Když jsme v roce 2020 plánovali setkání studentských senátorů lékařských fakult UK, mysleli jsme si, že se budeme bavit o hodnocení výuky, elektronických zdrojích, ekologickém přístupu fakult nebo o povolené absenci. Avšak vzhledem k oznámení o uzavření vysokých škol kvůli pandemii onemocnění covid-19 jsme se 12. 3. 2020 bavili s kolegy z dalších fakult především o tom, jak bude probíhat distanční výuka a jak mohou medici a další studenti našich fakult pomoci vzhledem ke zhoršující se situaci ve zdravotnictví související s nastupující pandemií.
Hned druhý den jsme po dohodě s panem děkanem zřídili facebookovou skupinu a on-line formulář, kam se mohli hlásit studenti, kteří byli ochotni se zapojit do pomoci v nemocnicích. Okamžitě se nám začalo hlásit velké množství studentů. Jejich nadšení pro pomoc bylo obrovské, a to i přesto, že nikdo nevěděl, do čeho jde. Během měsíce se nám přihlásilo kolem 560 mediků, fyzioterapeutů a sester, což bylo asi dvakrát více, než kolik se jich nakonec mohlo na jaře zapojit.
Informací o onemocnění bylo mnohem méně než dnes, odvahu svých spolužáků jsme upřímně obdivovali. Koordinační práce bylo v počátcích relativně dost, naštěstí se do našeho týmu od počátku zapojili další spolužáci: Tomáš Jelínek, Magdalena Lisá, Barbora Prýmková, Stanislav Štrba, Ema Kalenská, částečně také Paulina Bernardová a Irena Al Masani. Již během schůzky s ostatními senátory jsme si rozdělili, která fakulta bude spolupracovat se kterými pražskými nemocnicemi. My jsme samozřejmě navázali kontakt s FN Motol a dále s Nemocnicí Na Homolce a Nemocnicí Na Bulovce. Právě do FN Motol zamířilo nejvíce studentů. Postupem času nás začaly oslovovat také mimopražské nemocnice, kde se personální krize projevila ještě více než v hlavním městě. Pomoc v regionech byla náročnější, avšak díky tomu, že výuka probíhala pouze distančně, se vždy našlo několik studentů, kteří rádi nastoupili i do oblastních nemocnic.
Snažili jsme se spolupracovat s ostatními lékařskými fakultami v republice, předávat si prosby jednotlivých zdravotnických zařízení a sjednocovat postup, aby byla koordinace studentů ponechána pod hlavičkami fakult. Díky tomu se nám v dubnu, kdy vláda vyhlásila první pracovní povinnost pro studenty zdravotnických oborů, podařilo, že z naší fakulty bylo povoláno pouze minimum studentů, většina našich mediků pracovala dobrovolně a tam, kde si zvolili.
V létě přišel ústup pandemie a my pouze diskutovali, zda přijde druhá vlna či nikoli. Když se na začátku školního roku začala situace zhoršovat, koordinace pomoci byla již mnohem jednodušší. Nemocnice byly připravenější a my už jsme měli s koordinací zkušenosti. Studentů se během podzimu přihlásilo ještě víc než na jaře – přes 650 – navzdory tomu, že výuka probíhala zčásti i prezenčně. To samozřejmě komplikovalo výpomoc mimo Prahu. Od podzimu se pak potřeba pomoci postupně navyšovala a snižovala podle toho, jak se pandemie vyvíjela.
Přes trvalý odpor studentů i fakult proti pracovní povinnosti přišlo toto opatření ještě jednou během podzimu a jednou v zimě. Na podzim provázela povolávání studentů řada problémů a přešlapů. Nakonec se nám ale po diskusi s hejtmany podařilo většinu našich studentů uhájit a jejich zapojení zůstalo v dobrovolné rovině. Pro spoustu našich studentů bylo dost komplikované skloubit práci v nemocnicích, na odběrových místech či jinde s výukou a zkouškami. Náš obdiv tedy patří všem, kteří to nějakým způsobem zvládli, ale i těm, kteří se rozhodli věnovat se pouze studiu. Poslední rok nebyl snadný pro nikoho z nás.
Distanční výuka šla některým ústavům a klinikám lépe, některým hůře. Díky pomoci studentů (především Lukáše Vaňka a ročníkových koordinátorů) se na podzim 2020 na většině pracovišť vyučovalo přijatelným způsobem. On-line výuka však nikdy nenahradí výuku praktickou. Rok je dlouhá doba a na nás je již znát, že nám praktické dovednosti chybí. Věříme ale také, že si fakulta z této situace odnese do budoucna i inspiraci a využije některé možnosti z on-line prostředí pro inovaci výuky.
Přestože bychom byli samozřejmě radši, kdyby žádná pandemie nebyla a my se mohli věnovat věcem, kterým se věnujeme normálně, mohli chodit klasicky do školy a po večerech za zábavou, myslíme si, že pro spoustu z nás to byla cenná zkušenost. Pro nás koordinátory to bylo především řešení problémů, kterých se za rok objevilo mnoho. Od vysílání studentů do nemocnic a komunikaci s jednotlivými institucemi přes řešení testování a absenci pracujících mediků až po potíže, se kterými nás naši spolužáci oslovovali sami. Prací v nemocnicích se také spousta z nás dostala k věcem, ke kterým by normálně neměla přístup, poznala chod oddělení a víc než kdy předtím se naučila maximální samostatnosti a zodpovědnosti ve studiu.
Rádi bychom na závěr tedy ještě jednou poděkovali všem, kteří se jakkoli zapojili do zvládnutí celé pandemie. Pevně věříme tomu, že následující akademický rok již prožijeme v režimu blízkému tomu před pandemií.
Ondřej Hubálek a Aneta Nyčová, koordinátoři studentské pomoci a členové studentské komory akademického senátu 2. LF UK
