Fotografie (všechy na této straně):
archiv M. K.
Absolvent 2. lékařské fakulty dr. Majed Koleilat vede privátní pediatrickou praxi v USA, pracoval ve fakultní nemocnici v Pensylvánii. Píše esej o svých zkušenostech a postřezích.
Pocházím z Libanonu z lékařské rodiny, otec je Libanonec, pediatr, má matka je Češka z Prahy, inženýrka. Dva otcovi bratři jsou rovněž lékaři. Všichni jsme vystudovali lékařství na Karlově univerzitě. Otec promoval v polovině 60. let na tehdejší Fakultě dětského lékařství – ještě za profesora Švejcara, s nímž se potom opakovaně setkával při návštěvách Prahy. Pamatuji si, jak mi Švejcar jako šestiletému klukovi auskultoval srdce, byl něžný a milý, a později jeho rady oplývající životní zkušeností a moudrostí. Sám jsem studoval Praze na 2. lékařské fakultě v letech 1990 až 1996.
Po promoci jsem pracoval na I. dětské klinice v Motole, později jsem absolvoval pediatrickou rezidenturu na American University of Beirut. Během té doby jsem absolvoval stáže v Children's Hospital Boston Harvard Medical School a na Duke University v Durhamu, kde jsem se atestoval z alergologie a imunologie a získal American Board Certification pro pediatrii a alergologii/imunologii. Celkem pět let jsem pracoval ve fakultní nemocnici v Pensylvánii (Geisinger Medical Center) a posledních více než deset let vedu privátní praxi.
Když srovnám své zkušenosti s českým a americkým zdravotnickým školstvím, jsou zde některé rozdíly. V průměru není velký rozdíl mezi českým a americkým medikem. Americký si svého vzdělání víc váží, zná jeho cenu a náklady studia. Když obdrží po promoci diplom, dluží každý absolvent v průměru okolo 160 tisíc dolarů. Studenti ale mohou získat půjčku, splatnou po dobu deseti až patnácti let po promoci. Jako hotoví lékaři mají již takové příjmy, že splácení dobře zvládají.
Jelikož základní fakultní vzdělání je v USA jen čtyřleté, je velmi intenzivní, klinické stáže probíhají běžně i déle než do pěti odpoledne! Na větších univerzitách se klade velký důraz na kontakt s vyučujícími, na menších na samostatné studium. V obou případech americký medik ve srovnání s českým stráví denně více času ve škole či v nemocnici. Na druhé straně ale celkový počet hodin výuky odpovídá přibližně počtu hodin na pražské fakultě, výuka je ale daleko intenzivnější. V USA se klade velký důraz na praxi u lůžka, tedy nejen „knowledge“, ale i „skill“, medici musí být u všech zákroků, buď si je pod dohledem sami zkusit, nebo alespoň „být při tom“. V Česku na to nebyl kladen tak velký důraz. Pokud někdo chtěl, tak mohl, pokud ne, bylo požadované minimum nižší než v USA. Na druhé straně cítím, že český lékař má „lidštější“ přístup k pacientům, rozdíl je i v tom, že v USA se provádí významně vyšší počet různých vyšetření, včetně diagnostických intervencí. Je to dáno také finančními možnostmi. Závažně nemocný pacient má v USA pravděpodobně více možností v rámci diagnostiky i léčby, pokud je ovšem správně pojištěn. V rámci prevence podléhá stále více jedinců „preventivním krokům“, v obou případech je to dražší, a nejsem si jistý, zda to má dopad na zdraví populace.
Jako samostatně praktikující lékař jsem byl zprvu velmi překvapen, nakolik lékař musí být také „businessman“, ale od bývalých spolužáků z Prahy vím, že se to děje i v Česku. Zatím se mi ale zdá, že český lékař je stále více lékař než businessman, zatímco v USA je to víc posunuto k tomu byznysu.
Studium na 2. lékařské fakultě v Praze mi nabídlo vše, co jsem potřeboval. Pokud bych to měl zopakovat, dělat bych nějaké věci jinak nebo intenzivněji. Jsem moc vděčný, že jsem měl na fakultě dobré učitele a kolegy.
Majed Koleilat, M.D.
