Drahomír Kolenčík, místopředseda studentské komory AS 2. LF, píše o připravované novele zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů.
Tento týden má jít do zdravotnického výboru Poslanecké sněmovny pozměňovací návrh novely zákona Sb. 95/2004, o postgraduálním vzdělávání lékařů. Zejména šlo o sporný § 21ba odst. 1 písm. c), „vykonávat povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta po dobu nejméně 5 let od data ukončení specializačního vzdělávání na území České republiky v oboru, ve kterém získal specializovanou způsobilost jako rezident”.
Mohu vám zvěstovat dobré zprávy, jelikož na zasedání akademického senátu Univerzity Karlovy 3. června 2016 rektor informoval o schůzi s ministrem zdravotnictví. Po dohodě byl sporný paragraf z pozměňovacího návrhu vyškrtnut. Sice to neznamená naprostou jistotu a nikdo nemůže zaručit, že někdo ještě nepodá jiný návrh podobného ražení, ale v tuto chvíli je nebezpečí zažehnáno.
Na tomto místě bych pak chtěl ještě dementovat informaci, že sporný bod do návrhu vložila akademická obec. Doc. Havlas, jeden z členů komise, která pozměňovací návrh připravovala, se okamžitě distancoval od podmínky pěti let. Kdo je autorem, se ale neví.
I když je situace stabilizovaná, určitě nelze říct, že by nebyla vážná. Akademici sice odmítli podmínku pěti let, ale pro mladé lékaře, a zejména pro nás studenty není utěšující, že k celkové myšlence se odmítavě nestavějí. Ostatně to jedním dechem dodával rektor, kdy hlavním důvodem odmítnutí písmena c) bylo nedostatečné určení podmínek. Ne myšlenka jako taková!
Jakkoliv může kupecká logika „já ti zaplatím šest let a ty mi dáš svých pět let života navíc“ znít sympaticky, není to šťastná ani spravedlivá možnost, a hlavně neřeší situaci, na kterou je namířena.
Celý český vzdělávací systém hraje podle pravidel, která narýsovala ústava a podmínka bezplatného školství. A ať si o bezplatném vzdělávání myslíme co chceme, pravidla jsou nastavena pro všechny stejně. Koncipienti v advokátních firmách taky nejsou nuceni státem, aby zůstávali na území České republiky po složení advokátních zkoušek, stejně jako Ph.D. studenti, kteří dostávají stipendium od státu, nejsou nuceni zůstat v České republice po získání titulu. Ani další investice do vzdělání nejsou nijak podmíněné. Je to zejména proto, že zavedení veřejně dostupného vzdělání, které financuje stát, bylo z důvodů zvyšování možností a svobody člověka, hlavně svobodné volby podnikání (rozuměj práce, činnosti). Nepřipadá mi, že vytváření zákonných podmínek a omezení pobytu jde v duchu zvyšování svobody, spíše naopak.
V návrhu je do jisté míry také vidět snaha zajištění účinnosti financí, což znamená, že finance, které vynaložím na nějaký účel, budou mít skutečný dopad. Zde je největší nonsens. Věřím totiž, že návrh a s ním spojená větší státní podpora rezidenčních míst měla za cíl zlepšení podmínek neatestovaných doktorů a jejich následnou ochotu zůstat v České republice (i když ta ochota je zjevný eufemismus). Z reakcí studentů na sociálních sítích a přístupu všech studentských komor akademických senátů lékařských fakult je zjevné, že to bude mít naprosto opačný účinek. Ti, kteří chtěli odejít do zahraničí, určitě díky této sexy podmínce nebudou chtít zůstat a ti, kteří byli na vážkách, mají spíš další důvod odejít. Za hranicemi jim dají postgraduální vzdělávání i bez závazku a k tomu v daleko přehlednějším systému.
I když tyto zprávy mohou někoho rozladit, měli bychom na tyto snahy hledět s mírným optimismem. Je vidět, že je ochota se současným stavem něco dělat a původní myšlenka podpory rezidenčních míst je správná. A já pevně věřím, že až se i prakticky prokáže nesmyslnost závazků a podmínek šitých rychlou jehlou, bude energie a chuť vytvořit přehledný a motivující systém postgraduálního vzdělávání. Pro mě osobně není nic víc demotivujícího než vědomí, že mé postgraduální vzdělávání nestojí na mých schopnostech, ale na náhodě nebo osobních kontaktech na dobré kliniky.
A na konec vzkaz pro naše studenty. Může vám připadat, že do toho nemáte právo mluvit, že jste ještě moc mladí a nezkušení, abyste oponovali. Opak je pravdou, jelikož nikoho se nedotknou změny tohoto duchu víc než nás. My budeme v první linii, kterou to zasáhne, proto nám nezbývá nic jiného než hájit vlastní zájmy. Uvědomme si hodnotu, kterou pro systém představujeme, a nebojme se říci si o lepší podmínky. Audacem fortuna iuvat!
Drahomír Kolenčík,
místopředseda studentské komory AS 2. LF
