Na přelomu března a dubna vycházel na Facebooku a Instagramu studentského spolku Motolák seriál o medicích z naší fakulty, kteří pomáhali v boji s koronavirem. 15 příspěvků z jednotlivých dnů nyní ve spolupráci s redakcí Motoláku přinášíme jako souhrnný článek. Fotografie z archivu Motoláku pocházejí ve většině případů od autorů jednotlivých příspěvků.
Tomáš Stejskal
Působím ve stanu pro triáž pacientů a na odběrovém místě COVID-19. Triáž pacientů provádíme na základě odebrané anamnézy, aktuálních symptomů a následného algoritmu sestaveného lékaři. Tímto způsobem určíme, kteří z pacientů budou otestováni a kteří jsou již v závažném stavu a jsou indikováni k odeslání na infekční oddělení. Na odběrovém místě provádíme výtěr z nasofaryngu pro PCR na COVID-19, který následně odesíláme na mikrobiologii.
Irena Pečinková
Těm z nás, kteří někdy chtěli být kosmonauty nebo tak alespoň vypadat, se splnil sen. Kosmonautský oblek (voděodolný overal), respirátor FFP3, holínky, brýle, první rukavice, obličejový štít, druhé rukavice a hlavně opatrnost. Začíná 12hodinová směna v odběrové sanitě. Jezdíme od dveří ke dveřím, kamkoliv nás dispečink navede. Nemocní pacienti se k nám přibližují na nebezpečnou vzdálenost a my jim děláme výtěry z nosohltanu. Strávíme u nich 5 minut a už volá další, nemocných přibývá. Opakovaně se převlékáme, měníme rukavice, dezinfikujeme. Brýle se zamlžují a v overalu se potíme. Je to první linie. Jsou tu rizika. Děláme to ale dobrovolně a rádi, vybrali jsme si to. Jsme medici. Svým dílem chceme přispět k řešení krize způsobené nemocí COVID-19. Naše okolí nás podporuje a my mu děkujeme.
Beáta Gondová
Pôsobím na hygienickej stanici a mojou hlavnou úlohou je informovať ľudí, ktorí boli v blízkom kontakte s pozitívne potvrdeným pacientom na COVID-19, aby dodržiavali karanténu. Po ich informovaní o domácej izolácii je potrebné zistiť ďalšie údaje – adresu, kde dodržiavajú karanténu, meno ich praktického lekára, posledný kontakt s nakazeným a to najdôležitejšie, či sú zdraví alebo majú nejaké príznaky ochorenia. Po zistení všetkých údajov telefonáty ale nekončia, pretože je potrebné prehlásiť ľudí k hygienickým staniciam podľa adresy ich karantény a informovať ich praktických lekárov o vystavení e-neschopenky alebo karantény. Po vybavení všetkých týchto telefonátov môžem pokračovať ku ďalšiemu menu na zozname osôb, s ktorými bol nakazený v kontakte.
Tomáš Jelínek
Druhým týdnem pomáhám na urgentním příjmu pro dospělé, kde se pravidelně střídáme na 12hodinových denních a nočních službách. Naším hlavním úkolem je práce na covidové kartotéce, kde zadáváme do systému symptomatické pacienty na výtěry. Kromě toho se sami podílíme na výtěrech pacientů před hospitalizací a složek IZS a následně vzorky odnášíme na mikrobiologii. Jsem především nadšený z přístupu místního personálu, který je velmi vstřícný k medikům a bere nás jako sobě rovné. Velmi mě těší, když vidím, že naše práce má smysl a naše přítomnost skutečně ubírá práci lékařům i sestrám. Velkou podporu cítíme i z řad veřejnosti, denně totiž dostáváme na oddělení různé koláče s úžasnými vzkazy oceňujícími práci zdravotníků.
Johana Gallová
Jsem na infekční klinice na lůžkovém oddělení na Bulovce, kde nyní leží samí COVID-19 pozitivní pacienti. Obvykle pracuji dvanáct hodin, tedy od 7 ráno do 19 hodin večer, občas mám i noční směnu. Vykonávám práce sesterské i sanitářské, jako třeba píchání injekcí, odebírání krve, zavádění kanyl a podávání infuzí a léků, a potom klasicky ranní hygienu, přebaluji a krmím pacienty, kteří to sami nezvládají. V tuto chvíli se na odděleních samozřejmě dbá na zvýšenou bezpečnost, takže k pacientům nosíme ochranné obleky, brýle, rukavice, čepičky na vlasech a samozřejmě celou pracovní dobu máme nasazené respirátory, které si po určitém čase měníme.
Matěj Mencl
Jsem spolu s 22 dalšími mediky už druhým týdnem na nově zřízené KARIM COVID JIP. Sloužíme 12hodinové směny, denní i noční. Naše oddělení je určeno pro ty nejzávažnější případy COVID-19 a tomu odpovídají i hygienická a bezpečnostní opatření: na patro k pacientům se chodí v ochranném obleku, s trojkovým respirátorem a při vstupu na boxy ještě navíc přibude štít a jednorázový empír. My medici sloužíme jako spojka mezi oddělením a budovou nemocnice, zajišťujeme personálu logistickou podporu, obsluhujeme i některé laboratorní přístroje a hlavně dezinfikujeme naprosto, ale naprosto všechno. Personál KARIM je k nám velice vstřícný a ochotně nás zapojuje do chodu oddělení. Věřím, že pacienti jsou u nás v těch nejlepších rukách.
Ondřej Hubálek
Obdivuju všechny, kteří 12 hodin odebírají vzorky pacientů. Všechny, kdo denně odpovídají na desítky či stovky telefonátů a oznamují (nebo taky neoznamují) výsledky testů. Všechny, kdo se starají na lůžkách o pacienty nebo asistují na operačních sálech. Moje úloha v tom všem je však jiná. Aby se ta správná pomoc dostala tam, kde je potřeba, a ve všem byl pořádek a nevznikl chaos, je nutné ji organizovat. Takže moje práce spočívá v komunikaci s nemocnicemi, oslovování dobrovolníků a jejich umisťování, komunikaci s dalšími organizačními týmy z ostatních lékařských fakult či třeba s děkanátem, aby studenti měli pokud možno co nejaktuálnější informace o výuce a semestru. A ačkoli bych jako většina z nás taky chtěl jezdit tou cool sanitkou v kosmickém obleku, myslím, že moje znalost fakultního prostředí a známosti se studenty a s lidmi z děkanátu rozhodly, že budu užitečnější právě v organizaci dobrovolníků. A díky tomu, že nejsem v první linii a v kontaktu s nakaženými, můžu pomoci třeba darováním krve, které je teď méně než jindy. Takže jestli jste ještě nebyli a můžete, jděte darovat taky! Je za to dobrý pocit a stravenka.
Tereza Jenčová, Kristýna Vyleťalová, Kateřina Englerová a Michal Beneš: Patologické komando
Pár dní po vyplnění formuláře pro dobrovolníky jsem společně s Týnou, Katkou a Michalem byla požádána Ústavem patologie o výpomoc na postu laboranta – jejich vlastní laboranti odcházeli doplňovat stavy na mikrobiologii, a tak se ústav rozhodl zaměstnat dobrovolníky ze třeťáku a čtvrťáku, kteří se už někdy s laboratorní prací setkali.
Jsme rozděleni na 3 stanoviště: bioptickou stanici (Katka), imunohistochemii (Michal) a tzv. LaMPu – laboratoř molekulární patologie (já a Týna). Jsme tím pádem zapojeni do velké části procesu zpracovávání vzorků. Vše začíná tím, že ke Katce na bioptickou stanici přijde odebraná tkáň. V případě peroperačního vyšetření dojde k popisu, zmrazení, nakrájení, základnímu obarvení a rychlému zhodnocení lékařem, který výsledek ihned oznámí na operační sál. V případě běžného vzorku se postupuje obdobně, jen s různými obměnami v závislosti na tom, zda tkáň přijde nativní nebo fixovaná. Následně se ze všech vzorků vytvoří trvalé preparáty. Pokud patolog potřebuje zjistit přítomnost různých diagnostických markerů, pošle vzorek do imunohistochemické laboratoře k Michalovi. Tam se bloček znovu nakrájí a na výsledné řezy se procesem trvajícím tři dny postupně nakapou protilátky a vizualizují se. Na závěr, je-li to potřeba, putují dané vzorky k Týně a ke mně na vyšetření pomocí molekulárních metod. Ke zpracování přichází vzorky jak zalité v parafínu, tak nativní (včetně periferní krve a likvoru). My podle příslušných protokolů vyizolujeme DNA/RNA. Následně se provádí PCR, kdy se hledá přítomnost specifických genů, dále elektroforéza a/nebo sekvenace.
Výsledky celé této plejády vyšetření zhodnotí biolog společně s patologem, zašle je klinickému lékaři a ten pacientovi sdělí diagnózu, prognózu onemocnění a případné možnosti léčby. Celý ústav patologie s námi jedná s respektem, trpělivostí a ochotou, zároveň jsou viditelně rádi za naši pomoc. No, a pro nás je to skvělá zkušenost, ale hlavně je to způsob, jak v této náročné době můžeme přispět trochou svých zkušeností ve prospěch Motola a jeho pacientů.
Jan Kasl: Kladívkem proti koronaviru
Ahoj, jsem studentem 4. ročníku a jako mnozí z vás i já jsem se stal dobrovolníkem v nemocnici. Pracuji jako pomocná síla na neurologickém oddělení v Táboře a snažím se trošku uvolnit ruce doktorům v rušném a komplikovaném provozu, jelikož například iktus se na pandemickou situaci ve světě neptá. Bohužel za sebou nemám ani neurologii, ani zobrazovací techniky nebo farmačku, tak si občas připadám jako slepý na minovém poli. K mému velkému štěstí se nacházím ve skvělém kolektivu vstřícných, chytrých a ochotných lékařek, které odpovídají na mé hloupé i zvídavé dotazy s úsměvem a pochopením a při nesnázích mi se vším pomůžou. Převážnou naplní mojí práce je výpomoc při tvorbě dokumentace, odebírání anamnéz a neurologických nálezů, vožení pacientů a vše ostatní, co se mi řekne. Jsem moc rád za šanci, která mi byla nabídnuta, jelikož zjišťuji, že studium a praxe jsou dvě diametrálně rozdílné věci a že tu pravou medicínu se bolestivě naučíme až po škole. Závěrem bych rád řekl, že jsem pyšný na mediky, kteří bez okolků a většího rozhodování odešli pomoct do nemocnice a společnými silami se snaží koronavirus porazit.
Bruno Jurášek
Zdravím z Oddělení klinické mikrobiologie Nemocnice Na Bulovce. Denně vyřizuji více než dvě stovky telefonátů od testovaných pacientů, nemocnic, hygienických stanic či záchranných složek. Jedná se především o sdělování výsledků vyšetření, odpovědi na jejich otázky a případné řešení nenadálých situací či požadavků. Ne vždy je ovšem výsledek už k dispozici a musíme pacienty prosit o trpělivost, což je často v jejich vypjatých dnech pochopitelné nejistoty velmi obtížné. Pro nepříznivé zprávy jsme občas přímo zaliti emocemi pacientů... Na druhou stranu slýcháme od volajících nejen mnohá slova pochopení, ale i podpory a obdivu. Skvělá je i soudržnost a pomoc spolužáků, nynějších kolegů, i celý kolektiv pracoviště. Na slyšenou!
Natálie Laštůvková
Pracuji na Interním oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Společně s dalšími mediky pomáhám sestrám a sanitářkám – podávám infuze, točím EKG, odebírám krev, zavádím PŽK, pomáhám s krmením a hygienou pacientů. Zároveň mám možnost učit se s lékaři interní propedeutiku a doprovázím pacienty na vyšetření. Sestřičky i lékaři jsou moc milí a vždy nám ochotně poradí. Na našem oddělení COVID-19 pacienti nejsou. Při vstupu do nemocnice probíhá triáž, pozitivní pacienti jsou v současné době hospitalizováni na Infekčním oddělení. Pokud by došlo ke zvýšení počtu těchto nemocných, má nemocnice v záloze další oddělení připravená je přijmout.
Jiří Lorenc
Pozdrav z Nemocnice Na Homolce. Pracuji tu aktuálně na jednotce intenzivní péče na neurochirurgii. Dělám vše od zavádění kanyl, odebíráni vzorků, aplikace injekcí až po pomáhání s administrativou, umývání pacienta a popisování léků. Práce je to rozmanitá ve skvělém kolektivu. Momentálně na tomto oddělení nebyl nikdo Corona pozitivní, ale máme na tyto případy připravený speciální box. Oddělení funguje skvěle a podpora je cítit ze všech stran. Pokud se bude situace vyvíjet takhle dobře i nadále, nemám strach o zvládnutí celé situace z české strany. Díky a hodně štěstí všem!
Barbora Jírová
Dobrý den z Bulovky! Dnes jsem odstartovala 3. týden na zdejším plicním oddělení, kde pomáhám sestřičkám a zbytku personálu s péčí o pacienty – od odběrů krve, zavádění PŽK, extrakcí drénů přes aplikace léků a přípravu infuzí až po asistenci s jídlem a hygienou, převazy... zkrátka vše, co je zrovna potřeba. Většinu praktických dovedností jsem si potřebovala nejdřív osvěžit, s čímž mi tu všichni ochotně pomohli a pomáhají – kolektiv je tu naprosto bezkonkurenční (ve volnějších chvílích mi dokonce doktoři suplují hodiny interny, které jsem teď měla navštěvovat). Celkově vládne na oddělení dobrá nálada, což považuji v této době za klíčové. Každopádně, já rozhodně nejsem největší hrdina na tomto oddělení – proto jsem si pár větších hrdinů na fotku přizvala. Díky jim i všem ostatním, kteří se podílí na řešení této situace.
Karolína Motýlová, Richard Boček, Marie Stará (3. LF): Velikonoční pondělí
Máme obrovské štěstí. S vyhlídkou prolomení karanténní nudy a samozřejmě také z obligátní touhy pomoci druhým jsme se vydali do Havlíčkova Brodu a poté ještě kousek dál – do Domova se zvláštním režimem v Břevnici pro klienty s Alzheimerovou chorobou. Už při plíživém narůstání počtu nakažených v republice přišla z Břevnice zpráva velmi nemilá, na COVID-19 byla pozitivně testována většina klientů. Bohužel se virem nakazil také místní personál, a tak se o seniory v domově neměl pořádně kdo starat. Zbytek nenakažených zaměstnanců pracoval ve směnách ztížených všemi ochrannými a hygienickými opatřeními prakticky non stop. Z tohoto hlediska, pravda, byla situace opravdu krizová.
Před příjezdem do Břevnice jsme si radši ani nepředstavovali, co nás čeká. Z apokalyptických vyobrazení situace (živených převážně médii chtivými senzačních zpráv) jsme se však dostali do jednoho z nejmilejších prostředí, které jsme si s to představit. Často si připadáte, že snad ani nepomáháte, spíš bezostyšně kradete dobrotu a entuziasmus z vašeho okolí. Pečovatelky, sestřičky, vrchní, všechny nás ihned vzaly za rovnocenné kolegy, i když, přiznejme si, člověk zvlášť v prvních chvílích spíš škodí, než pomáhá, protože lítá po pracovišti jak zmatená lesní včela.
Navlečeni do ochranného obleku, respirátoru, roušky, brýlí, štítu, čepičky, třech párů rukavic a gumáků (zde postačil pouze jeden pár) jsme vyrazili vstříc klientům. Nevíme, jak vy, ale my být nemocní, tak se takovýchto kosmonautů docela bojíme. Naši senioři jsou ale stateční a celou situaci zvládají snad mnohem lépe, než si mnozí představují. Není třeba a ani vhodné (a vzhledem k lékařskému tajemství možné) se blíže rozepisovat o aktuálním stavu domova. Řekněme jen, že pohlazení, vtipkování anebo jen ujištění, že nám nikdo nedělá starosti, ale že to všechno děláme naopak rádi, ovlivní stav a prognózu leckdy více než vhodně indikovaný furon nebo tabletka buronilu. A právě to se tady snažíme od místních naučit a při tom, snad, trochu při ztížených podmínkách pomoci.
„Korísci“
V nemocnici na pražské Bulovce, na mimořádně vzniklém oddělení COVID-19 v pavilonu ortopedie, se sešla skvělá parta. O hospitalizované pacienty se zde starají lékaři a sestřičky z různých místních oddělení a klinik a medici z různých fakult (např. Dominik, Lukáš a Tomáš z „dvojky“ a Jitka, Katka, Wisam a Vojta z „trojky“). Pacienty nezřídka kromě koronaviru SARS-CoV-2 trápí i relativně běžné neduhy, jako např. traumata, onkologická onemocnění, infekční hepatitidy, svrab, tuberkulóza aj.
