Goetz M, Yeh CB, Ondrejka I, Akay A, Herczeg I, Dobrescu I, Kim BN, Jin X, Riley AW, Martényi F, Harrison G, Treuer T. J Atten Disord. 2012 Jan;16(1):44–59. Epub 2010 Sep 21. IF: 2.447
Dětská psychiatrická klinika
Tato práce, kterou najdete v Journal of Attention Disorders, sleduje vztah mezi typem léčby a kvalitou života u pacientů s ADHD. Pacienti byli rozděleni do skupin podle toho, zda jim byla předepisována psychofarmaka či jiná farmaka nebo dostávali jinou/žádnou terapii. Během dvanáctiměsíčního sledování nebyly mezi skupinami zjištěny významnější rozdíly kvality života.
Hlavní autor článku, MUDr. Michal Goetz, nám odpověděl na následující otázky:
Má hodnocení kvality života u ADHD větší smysl než u jiných psychických onemocnění?
Názor na šíři symptomů ADHD se v průběhu posledních desetiletích několikrát změnil. Původně široký deštník lehké mozkové dysfunkce, resp. minimal brain damage se rozpadl na několik užších diagnostických kategorií a ADHD je jednou nich. Ovšem extrémně vysoký spoluvýskyt dalších psychiatrických diagnoz u ADHD nám pravděpodobně naznačuje, že se nemusí vždy jednat o pravé komorbidity, ale o různé projevy společné patofyziologické linie. Uvažuje se opět o širších kriteriích pro tuto diagnostickou jednotku, a tedy znovurozšíření konceptu.
Jaký je aktuální diagnostický koncept ovšem pacienta až tak nezajímá, on se hlavně chce cítit celkově lépe. Na nás je, abychom to dokázali hodnotit bez ohledu na to, jestli jsou vědecké skupiny právě ve sporu, co přesně ohraničuje tu či onu diagnostickou kategorii. Hodnocení kvality života je univerzálním přístupem napříč aktuální klasifikací.
Výsledek studie je ale neočekávaný, že?
Před šesti lety, kdy jsme na této studii začali spolupracovat s kolegy z Asie a střední Evropy, byla léčba ADHD vcelku ještě v plenkách, a tato studie tak byla výchozím zmapováním přístupu a znalostí. Ostatně to byla vůbec první multicentrická studie u ADHD v České republice. Tvorba kohort nebyla jednoduchá a nakonec vznikly dvě. Jedna společná skupina pro cílenou psychoterapii a farmakoterapii a druhá skupina no/other treatment, která připouštěla pouze intervenci supportivní psychoterapií, podáváním potravinových doplňků a edukaci. Ukázala se velká migrace z této skupiny do skupiny „treatment“, protože rodiny původně zaměřené proti psychofarmakoterapii nakonec tuto metodu akceptovaly jako nevyhnutelnou. To pak značně zkomplikovalo statistické zpracování.
Zjistila se ovšem zajímavá a kontraintuitivní věc, jak naznačujete. V průběhu 12měsíčního sledování došlo ke zlepšení kvality života v obou skupinách, ale bez signifikantního rozdílu mezi nimi. Jak to? Ukazuje se, že o kvalitě života pravděpodobně nerozhoduje zlepšení kognitivních a behaviorálních symptomů ADHD v takové míře, jak jsme mysleli, na rozdíl od vlivu zlepšení symptomů emočních (které ovšem v diagnostických kriteriích ADHD nejsou, ale jsou u ADHD extrémně časté). Dětský psychiatr má v povaze všímat si emočních obtíží dítěte a pracovat s nimi ve spolupráci s rodinou. A to je přístup, který byl společný oběma skupinám. Patrně proto bylo zlepšení markantní v obou sledovaných souborech a rozdíly nebyly statisticky významné. Cílená léčba symptomů ADHD však svůj vliv na kvalitu života také prokázala, protože tendence ke zlepšení byla větší ve „treatment“ skupině.
S pokroky v celkové péči o děti s ADHD v posledních letech plánujeme podobnou studii zopakovat, rozšířenou o sebeposuzovací nástroje, což nám přinese ještě lepší vhled do života dítěte s ADHD.
-mk-
