Břízová H, Kalinová M, Krsková L, Mrhalová M, Kodet R. Virchows Arch. 2010 Apr 24. IF: 2.140
Tato publikace je dílem kolektivu autorů Ústavu patologie a molekulární medicíny. Věnovali se v ní vyšetřování proliferačních markerů lymfomu z buněk pláště (MCL). Pomocí RQ-RT-PCR byla sledována exprese Ki-67, topoizomerázy IIalfa a TPX2 v 95 vzorcích MCL a ověřována imunohistochemicky. Potvrdilo se, že jsou metoda RQ-RT-PCR a cílové molekuly vhodné ke sledování proliferace buněk MCL. O další řádky k publikaci jsme poprosili Mgr. Helenu Břízovou, první autorku článku:
Lymfom z buněk pláště je nepříznivé onemocnění, které v sobě spojuje špatné vlastnosti „high grade“ a „low grade“ lymfomů, tedy rychlá progrese a resistence na konvenční terapii. Medián přežití se pohybuje mezi třemi a pěti lety, nicméně existuje úzká skupina pacientů s přežitím delším než 10 let bez nutnosti terapie. Vzhledem k vysokému věku pacientů s lymfomem z buněk pláště a toxicitě terapie je nutné predikovat prognózu pacientů. V roce 2008 byl zaveden specifický prognostický index pro pacienty s lymfomem z buněk pláště, kde se objevuje první biologický faktor pro odhad prognózy, a to buněčná proliferace. Ukazuje se, že míra buněčné proliferace je nejúčinnějším prognostickým faktorem, který je nadřazen všem dosud využívaným klinickým, laboratorním a patologickým parametrům. Doporučením mezinárodní skupiny „Lymphoma/Leukemia Molecular Profiling Project“ je tedy zahrnout kvantitativní stanovení buněčné proliferace do klinických studií. A právě přesné kvantitativní stanovení míry buněčné proliferace představovalo klíčový problém. Doposud rutinně využívaná technika imunohistochemického stanovení proteinu totiž neumožňuje zcela přesně a reprodukovatelně hodnotit hladinu exprese proliferačních markerů a je pro účely klinických studií nedostačující. Naproti tomu moderní technologie kvantitativní PCR v reálném čase umožňuje velmi citlivě stanovit hladiny exprese vybraných molekul, a tedy hodnotit míru buněčné proliferace. Zavedli jsme zcela nový přístup stanovení hladiny buněčné proliferace v souladu s aktuálními potřebami klinických studií. Předpokládáme, že metodika bude napomáhat stratifikaci pacientů do různých prognostických podskupin a volbě vhodné terapie respektující individuální riziko onemocnění u těch pacientů, kde je buněčná proliferace rozhodující v prognóze onemocnění, tedy nejen u pacientů s lymfomem z buněk pláště.
-az-
