Atrophy of type II fibres in myasthenia gravis muscle in thymectomized patients: steroid-induced change with prognostic impact.

Tuto studii, která probíhala na Ústavu patologie a molekulární medicíny, si můžete přečíst v Journal of Cellular and Molecular Medicine. Selektivní atrofie svalových vláken II. typu byla po desetiletí pokládána za nevysvětlitelný morfologický rys myasthenického svalu – z patogenetického hlediska není u onemocnění nervosvalové ploténky zprostředkovaného autoprotilátkami proti acetycholinovému receptoru k selektivní atrofizaci svalových vláken II. typu žádný důvod. Na světově jedinečné sestavě 207 svalových biopsií séropozitivních pacientů s myasthenia gravis (MG) byla provedena enzymově histochemická studie s digitální histomorfometrickou analýzou a ta prokázala selektivní atrofii vláken II. typu u 35 z nich (tj. jen u necelých 17 % případů). Atrofie byla akcentovaná ve svalových vláknech subtypu IIb. Skupiny pacientů s atrofií a bez ní byly statisticky porovnávány ohledně mnoha klinických parametrů onemocnění. Jediným faktorem, kterým se obě skupiny pacientů od sebe signifikantně lišily, byl typ prebioptické léčby. Podařilo se prokázat, že atrofie vláken II. typu je spojená s dlouhodobou kortikosteroidní léčbou a že dokonce koreluje s dávkou a délkou jejich užívání. Studie tedy ukázala, že atrofie svalových vláken II. typu při MG není odrazem vlastní MG, ale známkou rozvíjející se chronické steroidní myopatie. Analýza přežívání navíc odhalila, že ačkoli se v čase pacienti s atrofií vláken II. typu významně nelišili od ostatních v celkovém zlepšení klinického stavu po thymektomii, měli signifikantně nižší tendenci k dosažení zcela asymptomatického stavu. Tito pacienti by tedy mohli mít prospěch ze změny léčebné strategie.
 
Na několik otázek týkajících se této studie jsme se zeptali doc. MUDr. Josefa Zámečníka, Ph.D.:
 
Jak dlouhou dobu studie probíhala?
Od prvního nápadu po publikaci uplynuly skoro tři roky, takže poměrně dlouhou dobu. Ačkoli se může zdát, že vlastní zjištění – tj. atrofie jednoho typu svalových vláken – je poměrně banální, jedná se o metodicky velmi náročný úkol. Jednoduché by bylo, kdyby měla všechna zdravá svalová vlákna pravidelný kulatý tvar na příčném řezu a stejný průměr. Ve skutečnosti ve zdravém svalu existuje fyziologická distribuce různých velikostí svalových vláken, která je ale v každém svalu jiná, a histologický řez navíc není nikdy dokonale kolmý. To vše bylo potřeba metodicky ošetřit. Na začátku bylo nutné na kontrolním vzorku tkání zjistit, jaká je vlastně normální distribuce velikostí svalových vláken v m. sternothyroideus (v literatuře existují normativy jen pro velké končetinové svaly, u myastheniků se však svalová biopsie dělá z okraje operační rány před thymektomií). Pak bylo potřeba v histochemicky zpracovaných řezech každého vzorku proměřit průměry stovek až tisíců svalových vláken, zkonstruovat histogramy velikostní distribuce a pak poměrně složitou matematickou metodou určit, zda je tato změna v distribuci už atrofií, nebo zda jde ještě o variaci normy. A sběr klinických dat, korelační studie a analýzy přežívání byly také velmi časově náročné. Chcete-li tedy i poměrně jednoduchou věc výzkumem „neprůstřelně“ prokázat, je to velmi časově i energeticky náročné . Ale vyplatí se to.
 
Vyvine se atrofie svalových vláken typu II u všech pacientů, kterým jsou podávány kortikosteroidy?
Ne, klinicky (ale i mikroskopicky) významná atrofie svalových vláken II. typu (tj. chronická steroidní myopatie) se rozvíjí jen u některých pacientů, a to při dlouhodobém užívání kortikosteroidů v poměrně vysokých dávkách.
 
Myslíte si, že výsledky vaší práce povedou k omezení užívání kortikosteroidů u pacientů s MG?
Určitě ne a ani to nebylo cílem naší práce. Léčba kortikoidy je naopak velmi efektivní v indikovaných případech MG. Přítomnost selektivní atrofizace svalových vláken jsme chtěli vysvětlit zejména patogeneticky. Naše práce ale přináší pro klinické lékaře, kteří pečují o pacienty s MG, novou informaci o tom, že u některých pacientů dlouhodobě léčených kortikosteroidy pro MG může vzniknout svalová slabost, která přidává potíže ke slabosti způsobené MG (dokonce se v ní může i skrýt). A to může být mylně interpretováno jako exacerbace základního onemocnění. Místo toho nabízíme nástroje, jak odhalit skutečnou příčinu zhoršení klinického stavu a možnost změny léčebné strategie. Ta však nemusí spočívat v úplném vysazení kortikosteroidů, ale třeba jen ve změně preparátu. Ukázali jsme, že atrofizaci vláken II. typu působí u těchto pacientů hlavně preparáty na bázi methylprednisolonu.
 
-mk-