Calretinin immunoreactivity in focal cortical dysplasias and in non-malformed epileptic cortex.

Barinka F, Druga R, Marusic P, Krsek P, Zamecnik J. Epilepsy Res. 2010 Jan;88(1):76–86. Epub 2009 Oct 24. IF: 2.405

Fokální kortikální dysplázie (FCD) spadají do širší skupiny vývojových malformací mozkové kůry. Jejich klinický význam tkví zejména ve skutečnosti, že představují jednu z nejčastějších příčin farmakorezistentní epilepsie. U pacientů s FCD je pak epileptochirurgická resekce postižené korové oblasti často jedinou účinnou léčebnou modalitou. Takto získaná tkáň poskytuje vzácnou příležitost studovat mechanismy vedoucí k vývoji epilepsie přímo v lidské CNS. Již dříve byly v dysplastické kůře popsány změny v denzitě inhibičních neuronů exprimujících kalcium-vážící protein parvalbumin (PV). V nyní publikované práci se autoři zaměřili na studium jiné populace inhibičních korových interneuronů exprimujících kalcium-vážící protein calretinin (CR). Byla zkoumána mozková tkáň 24 pacientů s FCD, chirurgicky léčených pro farmakorezistentní epilepsii. Jako kontrola byly použity post-mortálně získané vrozky neokortexu devíti pacientů bez jakýchkoliv mozkových poruch. Jak distribuce CR+ neuronů do korových vrstev, tak ani jejich morfologické charakteristiky se u FCD nelišily od situace popsané v „normální“ mozkové kůře. Celková denzita CR+ neuronů byla ale značně snížená u FCD typu I (přibližně 70 % kontrolních hodnot) a ještě výrazněji u FCD typu II (50 % výchozích hodnot). Výsledky práce by měly přispět k lepšímu pochopení role jednotlivých populací inhibičních interneuronů v epileptogenezi.
 
Vyskytují se změny PV+ a CR+ interneuronů i u jiných onemocnění souvisejících s centrálním nervovým systémem? Otázku jsme položili hlavnímu autorovi článku, MUDr. Filipu Barinkovi.
Korové inhibiční neurony jsou v poslední době v centru zájmu při výzkumu různých patologií mozkové kůry, ale i funkce mozkové kůry obecně. Exprese kalcium-vážících proteinů parvalbuminu, calretininu a calbindinu se s výhodou používá pro rozdělení kortikálních inhibičních neuronů do tří, téměř se nepřekrývajících populací. Každá z nich zastává jinou pozici a vykonává jiné úlohy v korových neuronálních sítích. (Excitační pyramidové neurony ani jeden z těchto proteinů neexprimují.) Je zajímavé, že zatímco u některých onemocnění (Alzheimerova nemoc, schizofrenie, roztroušené skleróza, těžká deprese) byl pozorován pokles exprese parvalbuminu a/nebo calbindinu, případně přímo pokles počtu PV+ a/nebo CB+ neuronů v mozkové kůře, CR+ neurony jsou u většiny z těchto nemocí nepostiženy, tedy jejich počet a exprese CR v nich se nemění. I u pacientů s fokální epilepsií způsobenou přítomností gangliogliomu (nádor se značným epileptogenním potenciálem) byl nedávno pozorován úbytek PV+ a CB+ neuronů a rezistence CR+ neuronů v perilesionálním neokortexu. I když je námi pozorovaný pokles denzity CR+ neuronů v FCD relativně výrazný, je pořád mnohem menší než úbytek PV+ neuronů (Zámečník et al., Brain Res Bull. 2006 Feb 15;68(6):474–81.). Další studium interneuronálních populací a jejich selektivní vulnerability / rezistence by tedy mohlo přispět i k lepšímu pochopení mechanismů neuroprotekce, resp. „ochrany“ neuronů proti patologickým podnětům.
 
-mk-

Vytvořeno: 23. 6. 2010 / Upraveno: 7. 1. 2019 / prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D.