Sermet-Gaudelus I, Girodon E, Sands D, Stremmler N, Vavrova V, Deneuville E, Reix P, Bui S, Huet F, Lebourgeois M, Munck A, Iron A, Skalicka V, Bienvenu T, Roussel D, Lenoir G, Bellon G, Sarles J, Macek M, Roussey M, Fajac I, Edelman A. Am J Respir Crit Care Med. 2010 Oct 1;182(7):929–36. Epub 2010 Jun 10. IF: 10.689
V prestižním American journal of respiratory and critical care medicine vyšla práce, jejímž úkolem bylo vyšetřit funkci transmembránového regulátoru vodivosti (CFTR) v dýchacích cestách dětí s hraničním výsledkem potního testu a neprůkazným genetickým nálezem. Podnětem k jejímu provedení bylo velké množství dětí se symptomy CF, nejasným výsledkem potního testu a pouze jednou nebo žádnou mutací způsobující CF. K rozlišení pacientů s CF od zdravých bylo využito měření transepiteliálního rozdílu potenciálů. Výsledkem studie je zjištění, že hodnocení funkce CFTR v nosním epitelu je u zmiňovaných dětí spolehlivým diagnostckým nástrojem.
Spoluautorky článku, MUDr. Veroniky Skalické, jsme se zeptali, jak se provádí zmiňované měření transepitelálního rozdílu potenciálů:
Tuto metodu popsal a uvedl do praxe v roce 1981 Knowles. Rozdíl nosních potenciálů (NPD) se měří jako rozdíl potenciálů mezi měřící elektrodou umístěnou pod concha nasalis inferior a referenční elektrodou zavedenou subkutánně v oblasti horní třetiny paže. Obě elektrody se připojí dvoucestným katétrem k voltmetru s vysokým odporem a perfundují se různými roztoky. Při základním měření se obě elektrody perfundují fyziologickým nebo Ringerovým roztokem. Základní měření rozdílů potenciálů se zaznamenává po dobu 5 sekund 2x z každého nosního otvoru. Maximální hodnota stabilního potenciálu (PDmax) se považuje za výchozí hodnotu pro další měření, kterým je suprfuzní metoda. Obecně platí, že pro diagnózu CF musí být rozdíl potenciálů –50 mV, zatímco u zdravé populace se tyto hodnoty pohybují kolem –15 mV.
Superfuzní metodou se vyšetřuje změna transportu chloridových iontů při postupné perfuzi přes trojcestnou spojku předem definovanými roztoky do dvoucestného katétru měřící elektrody. Měřící elektroda se zavede do nosního průchodu, ve kterém se při základním měření naměřilo PDmax. Nejprve se provádí tzv. zkouška efektu amiloridu (specifický blokátor apikálních sodíkových kanálů) tak, že se nosní sliznice perfunduje roztokem amiloridu s chloridy rychlostí od 1,7 do 5 ml/min po dobu 3 minut. Během měření se zaznamenává nejvyšší rozdíl PD v mV v porovnání s hodnotou PDmax.
Následuje měření s roztokem amiloridu bez chloridů, a jako poslední médium pro perfuzi se používí salbutamol. Opět se zaznamenává nejvyšší rozdíl PD a porovnává se s PDmax. Tyto hodnoty se posléze interpretují jako percentuální rozdíl oproti PDmax, přičemž při poklesu hodnoty PD při perfuzi salbutamolem oproti PDmax o více než 50 % můžeme hovořit o poškození chloridového transportu v buňce.
Nevýhodou tohoto měření je to, že vyžaduje maximální spolupráci vyšetřovaného. Pacient musí mít během celého měření předkloněnou hlavu a téměř s ní nepohybovat. Z toho důvodu se o vyšetření lze pokoušet až u dětí starších šesti let, ale i u nich je spolupráce velmi obtížná. Vyšetření NPD je potřeba provádět v době, kdy nemocný nemá minimálně po dobu 4–6 týdnů jiné onemocnění horních cest dýchacích ani nepředcházející operační výkon na nosní sliznici; je nutná i eliminace nazálně podávaných léčiv. Další nevýhodou je technická náročnost pro vyšetřujícího. Spolehlivě provedené vyšetření vyžaduje značnou zručnost ve vyhledání optimálního místa měření na nosní sliznici. Metoda se v rutinní praxi používá ojediněle a spíše se provádí pro výzkumné účely.
V České republice žádné pracoviště toto vyšetření neprovádí. Hlavní autorka článku Isabelle Sermet-Gaudelus vyšetřila naše pacienty v rámci mezinárodní spolupráce.
Vávrová V et al. Cystická fibróza. 1st ed. Praha, Grada Publishing 2006, s. 82–84
Schueler D. Basic protocol for measurement of transepithelial nasal potential difference (NPDF). The European Working Group on CFTR Expression. www.cfnetwork.be
-mk-
