Maxová H, Hezinová A, Vízek M. Physiol Res. 2011 60(5):831–4. IF: 1.646
Na Ústavu patologické fyziologie zkoumali efekt kromoglykátu sodného (DSCG), blokátoru degranulace žírných buněk, na hypoxií indukované zvýšení end-exspiračního objemu (EELV) u Wistar potkanů. Mechanismus zvýšení EELV v hypoxii není dosud objasněn, předpokládá se vliv změn funkčních (mechaniky dýchání) i morfologických (přestavba plicní tkáně). V předchozích pokusech se podařilo prokázat, že podání DSCG (látka blokující degranulaci žírných buněk a uvolnění proteolytických enzymů) v časných fázích hypoxie omezí rozvoj hypoxické plicní hypertenze a přestavbu plicních cév. Zjišťovalo se, zda se hypoxií aktivované žírné buňky podílejí též na zvýšení EELV. Skupina potkanů byla po 3 týdny vystavena hypoxickým podmínkám a během prvních 4 dní jim byl aplikován DSCG. Podání DSCG v porovnání s neléčenou skupinou významně omezilo zvýšení EELV. Výsledky potvrzují provázanost mechanizmů změn v plicích navozených chronickou hypoxií.
Je již kromoglykát sodný používán při léčbě u lidí, nebo se používá pouze na poli experimentů? O odpověď jsme poprosili hlavní autorku článku, MUDr. Hanu Maxovou, Ph.D.:
Kromoglykát sodný byl objeven farmakology v Anglii v polovině 50. let minulého století a začal se využívat k léčbě astmatu. Po orální aplikaci se vstřebává méně než 1 %, proto je používán převážně k lokální léčbě ve formě kapek, sprejů či v inhalátorech. Perorálně se podává ve vysokých dávkách u systémové mastocytózy. V poslední době se objevují práce potvrzující význam terapie stabilizátory žírných buněk a jejich možné budoucí využití v léčbě plicní arteriální hypertenze.
-mk-
