Disturbance of Real Space Navigation in Moderately Advanced But Not in Early Huntington´s Disease.

Neurologická klinika
 
Je známo, že vizuospaciální schopnosti, včetně prostorové navigace, jsou u pacientů s Huntingtonovou chorobou postiženy. Prostorová navigace má dvě složky – allocentrickou a egocentrickou. Několik studií spojuje egocentrickou navigaci se striatem, mozkovou strukturou, která je u pacientů s Huntigtonovou chorobou poškozena již velmi časně. V časopise Neurological Science byly publikovány výsledky práce, která si dala za cíl zjistit, zda je přítomna již v časném stádiu Huntigtonovy choroby také porucha prostorové navigace. Z výsledků je zřejmé, že prostorová navigace je postižena především v mírně pokročilém stádiu Huntingtonovy choroby a to v obou jejích složkách.
 
Co přesně si máme pod pojmem prostorová orientace představit a jak ji lze testovat, jsme se zeptali spoluautora článku, MUDr. Jana Laczó, Ph.D.
Prostorová orientace (navigace) je složitý typ chování, který umožňuje živočichům přesouvat se k biologicky důležitým místům (např. zdroje potravy) nebo naopak vyhýbat se místům, kde jim hrozí nebezpečí (např. kde se nachází predátor). Dle definice je prostorová navigace proces určení a udržení dráhy z jednoho místa na druhé. Tedy musíme vědět, kde se naše cílové místo nachází, jak se k němu dostat a z trasy, kterou jsme si vybrali, nesmíme uhnout, pokud se nerozhodneme pro trasu alternativní, která k cíli vede také. Abychom do cílového místa mohli dojít, musíme být schopni vědět, kde se nacházíme – musíme být schopni odhadnout naši polohu v okolním světě.
Podle způsobu jak se orientujeme, rozeznáváme dva základní typy navigace – egocentrickou, kde polohu cíle určujeme ve vztahu k vlastní pozici, a allocentrickou, kde polohu cíle určujeme ve vztahu k okolním orientačním značkám a vytváříme si tzv. kognitivní mapu (zjednodušenou vnitřní mapu okolního prostoru). Jelikož tyto dva typy navigace závisí na zcela odlišných mozkových strukturách – egocentrická na striatu a parietálním kortexu a allocentrická na hipokampu a přilehlých strukturách, bývají u různých neurologických onemocnění poškozeny různě. Alocentrická navigace je poškozena zejména u Alzheimerovy choroby, určitých druhů epilepsie a cévních mozkových příhod. Egocentrická navigace je potom poškozena při jiných onemocněních. My jsme zde právě zkoumali souvislosti egocentrické navigace a Huntingtonovy choroby. Vyšetřování prostorové navigace nám poskytuje další informace o postižení vyšších funkcí mozku u jednotlivých neurologických onemocnění, pomáhá v časnějším záchytu a diferenciální diagnostice.
U zvířat se prostorová navigace testuje v různých typech bludišť, především v Morrisově vodním bludišti, což je kruhový bazén naplněný vodou s ostrůvkem skrytým pod hladinou. U lidí se používají analogie těchto bludišť ve formě virtuální reality (jako počítačové hry), které jsou ale pro starší pacienty, kteří nemají zkušenost s počítačem, hůře proveditelné. Další možností je použití reálné lidské analogie těchto bludišť. Jedna z nich, konkrétně lidská analogie Morrisova vodního bludiště (kruhový stan 3 metry v průměru) se nachází u nás na Neurologické klinice a využíváme ji k experimentálnímu vyšetřování pacientů s různými neurologickými onemocněními.