Effectiveness of sequencing selected exons of DNAH5 and DNAI1 in diagnosis of primary ciliary dyskinesia.

Djakow J, Svobodová T, Hrach K, Uhlík J, Cinek O, Pohunek P. Pediatr Pulmonol. 2012 Sep;47(9):864–75. doi: 10.1002/ppul.22520. Epub 2012 Mar 13. IF: 2.533

Pediatrická klinika
 
Práce MUDr. Jany Djakow a jejích kolegů hodnotí efektivitu sekvenování vybraných 13 exonů genů DNAH5 a DNAI1 oproti sekvenování všech jejich 100 exonů v diagnostice primární ciliární dyskineze (PCD) a prevalenci výskytu těchto mutací v české databázi PCD pacientů. Databáze v době vydání článku obsahovala 31 pacientů, z kterých s vyšetřením souhlasilo 27 pacientů z 24 rodin. (K dnešnímu dni již je v databázi o 10 nově diagnostikovaných pacientů více. – pozn. autora) V prvním kroku bylo sekvenováno 13 exonů (9 v genu DNAH5 a 4 v DNAI1), kde cílem bylo najít alespoň jednu mutaci. Výsledky byly následně srovnány s výsledky sekvenování všech 100 exonů obou genů, při kterém byla zjištěna složená heterozygozita u 9 pacientů z 8 rodin (8 pac. s mutací v DNAH5 a jeden v DNAI1) a jeden heterozygotní pacient s mutací DNAH5 nejasného významu. Sekvenování pouze vybraných exonů odhalilo mutaci v 5 z těchto 8 rodin (senzitivita 62.5%). Lze tedy říct, že sekvenovat v prvním kroku vybrané exony těchto genů představuje efektivní a ekonomicky výhodnější přístup k diagnostice kauzálních mutací pro PCD.
 
MUDr. Jany Djakow jsme se zeptali, jaký je klinický obraz PCD u zkoumaných pacientů.
Klinické problémy pacientů s PCD jsou dány především nefungující mukociliární clearance dýchacích cest. Trpí tedy, podobně jako například děti s cystickou fibrózou, opakovanými infekcemi horních i dolních dýchacích cest, časté jsou záněty středouší, sinusitidy, bronchitidy a pneumonie. Ohroženy jsou následně rozvojem bronchiektazií a postupným zhoršováním plicních funkcí až s možným respiračním selháním s nutností transplantace plic. U některých pacientů se navíc vyskytují poruchy orgánového situ (situs viscerum inversus nebo heterotaxie), což souvisí s funkcí řasinek v embryonálním období, kde se podílejí na ustavení pravolevé osy. U dospělých pacientů se navíc mohou vyskytovat poruchy plodnosti. Zatím nebyla zjištěna žádná korelace mezi genotypem daného pacienta a rychlostí progrese onemocnění či konkrétními jednotlivými příznaky tohoto onemocnění.
 
-Barbora Beňová-

Vytvořeno: 18. 11. 2013 / Upraveno: 7. 1. 2019 / MUDr. Michaela Kotrová