Effectiveness of sequencing selected exons of DNAH5 and DNAI1 in diagnosis of primary ciliary dyskinesia.

Pediatrická klinika
 
Práce MUDr. Jany Djakow a jejích kolegů hodnotí efektivitu sekvenování vybraných 13 exonů genů DNAH5 a DNAI1 oproti sekvenování všech jejich 100 exonů v diagnostice primární ciliární dyskineze (PCD) a prevalenci výskytu těchto mutací v české databázi PCD pacientů. Databáze v době vydání článku obsahovala 31 pacientů, z kterých s vyšetřením souhlasilo 27 pacientů z 24 rodin. (K dnešnímu dni již je v databázi o 10 nově diagnostikovaných pacientů více. – pozn. autora) V prvním kroku bylo sekvenováno 13 exonů (9 v genu DNAH5 a 4 v DNAI1), kde cílem bylo najít alespoň jednu mutaci. Výsledky byly následně srovnány s výsledky sekvenování všech 100 exonů obou genů, při kterém byla zjištěna složená heterozygozita u 9 pacientů z 8 rodin (8 pac. s mutací v DNAH5 a jeden v DNAI1) a jeden heterozygotní pacient s mutací DNAH5 nejasného významu. Sekvenování pouze vybraných exonů odhalilo mutaci v 5 z těchto 8 rodin (senzitivita 62.5%). Lze tedy říct, že sekvenovat v prvním kroku vybrané exony těchto genů představuje efektivní a ekonomicky výhodnější přístup k diagnostice kauzálních mutací pro PCD.
 
MUDr. Jany Djakow jsme se zeptali, jaký je klinický obraz PCD u zkoumaných pacientů.
Klinické problémy pacientů s PCD jsou dány především nefungující mukociliární clearance dýchacích cest. Trpí tedy, podobně jako například děti s cystickou fibrózou, opakovanými infekcemi horních i dolních dýchacích cest, časté jsou záněty středouší, sinusitidy, bronchitidy a pneumonie. Ohroženy jsou následně rozvojem bronchiektazií a postupným zhoršováním plicních funkcí až s možným respiračním selháním s nutností transplantace plic. U některých pacientů se navíc vyskytují poruchy orgánového situ (situs viscerum inversus nebo heterotaxie), což souvisí s funkcí řasinek v embryonálním období, kde se podílejí na ustavení pravolevé osy. U dospělých pacientů se navíc mohou vyskytovat poruchy plodnosti. Zatím nebyla zjištěna žádná korelace mezi genotypem daného pacienta a rychlostí progrese onemocnění či konkrétními jednotlivými příznaky tohoto onemocnění.
 
-Barbora Beňová-