Eosinophils from patients with type 1 diabetes mellitus express high level of myeloid alpha-defensins and myeloperoxidase.

Neuwirth A, Dobeš J, Oujezdská J, Ballek O, Benešová M, Sumník Z, Včeláková J, Koloušková S, Obermannová B, Kolář M, Stechová K, Filipp D. Cell Immunol. 2012 273(2):158–63. Epub 2012 Jan 2. IF: 2.575

Pediatrická klinika
 
Záměrem autorů této studie bylo stanovit expresi α-defensinů u pacienů s diabetem mellitem 1. typu (T1D). Role těchto malých molekul při patogenezi některých zánětů a autoimunitních chorob byla objevena nedávno. V kapilární krvi 30 % pacientů byly v průběhu studie nalezeny zvýšené hladiny α-defensinové mRNA. Též se podařilo objasnit, které buňky jsou zdrojem α-defensinů: Kvantitativní RT-PCR provedená na buňkách roztříděných průtokovou cytometrií identifikovala jako hlavní zdroj α-defensinů buněčnou populaci CD15(dull)/CD14(weak). Překvapující bylo zjištění, že tato subpopulace granulocytů vykazovala sníženou expresi α-defensinů u pacientů s T1D. Subpopulace byla při dalším zkoumání označena za eosinofily, jejichž přítomnost u diabetických pacientů naznačuje, že by mohly hrát roli při jeho rozvoji.
 
Doc. MUDr. Kateřiny Štechové, Ph.D., spoluautorky článku, jsme se zeptali, jaký je mechanismus účinku α-defensinů u autoimunitních chorob:
Odpověď není opravdu lehká. Možná, že jsme trochu poodkryli existenci dalšího tajemství vzniku autoimunitních chorob. Hlavní význam článku je totiž v tom, že poukazuje na to, že patogeneza diabetu 1. typu (DM1) bude patrně mnohem různorodější, než jsme si mysleli. Klasická představa je taková, že klíčovou roli při vzniku DM1 sehrává specifická imunita, konkrétně autoreaktivní T lymfocyty. Nespecifická imunita je ve vztahu k vzniku DM1 považována za jakousi Popelku. A možná neprávem. Eozinofily jsou zase typicky spojovány s alergickými chorobami. A ten přesný patogenetický mechanismus? To opravdu je zatím na úrovni spekulací. Určitě bude obecně u autoimunitních chorob posunuta antiinfekční imunita a infekční agens jsou zmiňovány ve vztahu ke vzniku autoimunit často, a to jak v negativním, tak v pozitivním smyslu (hygienická hypotéza). Logicky tedy antimikrobní peptidy mohou též mít nějakou souvislost se vznikem autoimunit, ale je otázka, zda je to souvislost příčinná, nebo to je jen vedlejší projev odlišně nastavené antimikrobní reaktivity. A další věc je, že nevíme, jak je u těchto chorob provázána patologická reaktivita na úrovni nespecifické imunity se specifickou. Čili nevíme, jak se říká, zda byla dřív slepice nebo to vejce. To ale nevadí, vědci musí být zvědaví, a tak máme alespoň co zajímavého zkoumat .
 
-mk-

Vytvořeno: 5. 2. 2013 / Upraveno: 9. 1. 2019 / prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D.