Gjesing AP, Larsen LH, Torekov SS, Hainerová IA, Kapur R, Johansen A, Albrechtsen A, Boj S, Holst B, Harper A, Urhammer SA, Borch-Johnsen K, Pisinger C, Echwald SM, Eiberg H, Astrup A, Lebl J, Ferrer J, Schwartz TW, Hansen T, Pedersen O. PLoS One. 2010 Apr 9;5(4):e10084. IF: 4.351
Zmiňovaná studie se zabývá otázkou, zda mají změny v lokusu pro ghrelinový receptor (GHSR) vliv na vznik obezity a nadváhy. Tato myšlenka se nabízí proto, že GSHR po stimulaci svým přirozeným ligandem zprostředkovává pocit hladu. Studie na souboru 15 854 Dánů však nepotvrdila žádný vztah mezi GHSR genotypem a obezitou či nadváhou, dokonce ani haplotypová analýza neodhalila žádnou asociaci.
Bylo by alespoň teoreticky možné využít blokaci GHSR v léčbě obezity? Zeptali jsme se prof. MUDr. Jana Lebla, Csc.:
Pandémie obezity vede k nárůstu zájmu o výzkum regulace energetické rovnováhy a jídelního chování. V podtextu tohoto výzkumu je samozřejmě i hledání substance, jejíž podávání (nebo blokování) by pomohlo bojovat s obezitou. Pokud by takový lék byl úspěšný, mohl by se stát nejprodávanějším produktem světového farmaceutického trhu.
Mezi teoretická východiska naší studie patřily poznatky, že hypotalamus řídí naše jídelní chování na základě integrace signálů o tukových zásobách v adipocytech (hormonem leptinem), o momentální náplni žaludku (hormonem ghrelinem) a o momentální glykémii (hormonem inzulínem). Na základě těchto signálů hypotalamus rozhoduje o tom, zda organismus potřebuje jíst, a předává tuto informaci kaskádou dalších signálních molekul naší mozkové kůře. Přímý léčebný zásah do hypotalamické regulace jídelního chování se však zatím nedaří. Selhalo podávání rekombinantního leptinu, nepomůže ovlivnění hladin inzulínu a nyní víme, že zřejmě nemá smysl zasahovat ani do ghrelinové signalizace, i když to vypadalo vcelku logicky.
Studie byla původně založena na nálezu varianty v ghrelinovém receptoru u jednoho ze souboru našich 287 českých dětí s časně nastupující obezitou. Původně jsme věřili, že jsme možná objevili novou formu tzv. monogenně podmíněné obezity. Asociace mezi touto variantou a obezitou se však ve velké studii nakonec nepotvrdila.
Pro pacienty s obezitou tedy ani nedále nemáme dobrou zprávu o perspektivě účinné farmakologické léčby.
-mk-
