Further evidence that mutations in INS can be a rare cause of Maturity-Onset Diabetes of the Young (MODY).

Boesgaard TW, Průhová Š, Andersson EA, Cinek O, Obermannová B, Lauenborg J, Damm P, Bergholdt R, Pociot F, Pisinger C, Barbetti F, Lebl J, Pedersen O, Hansen T. BMC Med Genet. 2010 Mar 12;11:42. IF: 2.762

 
MODY (Maturity-onset diabetes of the young) je nejčastější forma tzv. monogenního diabetu, pro který je typická autozomálně dominantní dědičnost diabetu, relativně časný začátek onemocnění (obvykle do 30 let věku) a různé možnosti léčby. V této práci autoři vyšetřovali gen pro insulin (INS) ve skupině českých a dánských pacientů s cílem zjistit, zda se jedná o gen, jehož mutace mohou způsobit dědičnou formu diabetu. Byly nalezeny dvě rodiny: dánská, jejíž diabetes je způsoben nosičstvím nové dosud nepopsané mutace c.17G>A, R6H, a česká, nesoucí známou mutaci R46Q. V obou rodinách byla pozitivní rodinná anamnéza. Autoři proto doporučují u pacientů s klinickým podezřením na MODY diabetes vyšetřování genu INS.
 
Jaká je patogeneze onemocnění v případě této mutace? Zeptali jsme se MUDr. Štěpánky Průhové, Ph.D., z Pediatrické kliniky.
Ačkoli je inzulín jedna z nejlépe a nejdéle popsaných molekul, souvislost mutací v genu pro inzulín a vzniku dědičného diabetu je známá teprve pár let. Dosud se nepodařilo přesně popsat, jaká je patogeneze diabetu v těchto případech. Je známo několik zajímavých skutečností:

  1. Tíže onemocnění a věk manifestace je dán lokalizací mutace v genu pro inzulín (některé mutace způsobují novorozenecký diabetes, jiné vedou k manifestaci diabetu až v adolescenci nebo dospělosti).
  2. Většina mutací zasáhne strukturu nebo formování molekuly inzulínu. Gen pro inzulín je ve skutečnosti genem pro preproinzulín, tj. kóduje jak molekulu inzulínu, tak C-peptidu a signálního peptidu. Mutace mohou způsobit snížení syntézy preproinzulínu díky např. zkrácení molekuly peptidu, abnormální transkripci, snížení stability mRNA nebo porušené translaci. Nejčastěji se uvádí, že u nositelů mutace dochází k hromadění vadné molekuly preproinzulínu v endoplasmatickém retikulu, kde dochází ke stresu a následnému poškození celé beta buňky. V případě známé mutace R46Q byla popsána snížená strukturální stabilita molekuly inzulínu (mutace mění 22. aminokyselinu B řetězce inzulínu). Mutace R6H poškozuje aminokyselinu v signálním peptidu, tedy v části, která vede molekulu preproinzulínu do endoplasmatického retikula, a následně se odštěpí od molekuly proinzulínu.
  3. Klinické projevy mutací vedoucích k MODY jsou velmi pestré. Pacienti mohou, ale nemusí mít projevy diabetické ketoacidozy, většinou vyžadují léčbu inzulínem (zvlášť ti mladší), ale v rámci jedné rodiny můžeme pozorovat různou tíži diabetu u nositelů mutace (pacientka s DKA, její matka léčena kombinací inzulínu a PAD a babička s manifestací diabetu až kolem 30. roku věku, léčena úspěšně jen perorálními antidiabetiky). Pacienti mají většinu života pozitivní C-peptid a negativní autoprotilátky.
     

Můžeme tedy předpokládat, že diabetes u nositelů mutace v genu pro inzulín vzniká jako následek snížené tvorby a uvolňování inzulínu, případně v kombinaci s jeho sníženým účinkem na inzulínový receptor.
 
-az-

Vytvořeno: 13. 12. 2010 / Upraveno: 7. 1. 2019 / prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D.