HLA-DRB1-DQA1-DQB1 genotype and frequency of enterovirus in longitudinal monthly fecal samples from healthy infants.

Witsø E, Cinek O, Tapia G, Rasmussen T, Stene LC, Rønningen KS. Viral Immunol. 2012 Jun;25(3):187–92. doi: 10.1089/vim.2012.0001. IF: 1.996

Pediatrická klinika
 
Jsou různé HLA genotypy spojeny s různým rizikem enterovirové infekce? Odpověď na tuto otázku najdete v tomto článku, otisknutém ve Viral Immunology. Studie se zúčastnilo 190 zdravých norských dětí s vysokým rizikem vzniku T1D (DR4-DQ8/DR3-DQ2) a 383 dětí s jiným genotypem. Děti s non-DR4-DQ8/DR3-DQ2 genotypem byly dále rozděleny do skupiny se zvýšeným až středním rizikem (DR4-DQ8 or DR3-DQ2), s protektivním genotypem (DQB1*06:02) či do skupiny neutrální (všechny ostatní genotypy). 4626 vzorků stolice, odebíraných mezi 3. a 12. měsícem, bylo testováno na přítomnost enterovirové RNA pomocí real-time PCR. Prevalence enterovirové infekce byla 11,5% u dětí s vysokým rizikem a 12,2% u všech ostatních dětí (11,3% u dětí ve zvýšeném či středním riziku, 13,0% ve skupině s protektivními genotypy a 12,6% v neutrální). Nebyla tedy nalezena žádná významná asociace mezi HLA genotypy a přítomností enterovirové střevní infekce.
 
Spoluautora článku, doc. MUDr. Ondřeje Cinka, Ph.D., jsme se zeptali, co by to znamenalo, kdyby asociace mezi HLA genotypy a přítomností enterovirové infekce nalezena byla?
Kdyby varianty HLA 2. třídy byly asociované s rizikem enterovirové infekce ve střevě, podpořilo by to značně roli enteroviru v patogenezi diabetu 1. typu a také přispělo k objasnění mechanismů. Jenže nejsou asociované a zjevně nejsou asociované genotypy HLA ani s rizikem infekce v krvi, jak jsme prokázali letos. Vůbec, z našich posledních dat se zdá, že enterovirus v norské populaci nic s rizikem diabetu nedělá, což nás samozřejmě silně netěší: Norové jsou životním stylem, geografickými poměry, klimatem a ekonomickými podmínkami velmi podobní Finům, jediné populaci, odkud zatím zprávy o efektu enteroviru přicházejí. Naše negativní výsledky jsou o to závažnější, že nyní používáme stejnou detekční metodu jako finské studie – něco je tedy mezi těmito populacemi zásadně jinak a bude dobře zjistit, co to je. Jedna z odlišností, frekvence rizikových genotypů HLA, to ovšem asi nebude, jak naznačují i výsledky z této publikované práce.
 
-mk-

Vytvořeno: 12. 8. 2013 / Upraveno: 8. 1. 2019 / MUDr. Michaela Kotrová