Kuncová K, Janda A, Kasal P, Zámečník J. Pathol Oncol Res. 2009 Dec;15(4):605–14. Epub 2009 Mar 20. IF: 1.16
Identifikací spolehlivých imunohistochemických prognostických markerů, které by byly nápomocné v problematickém rozlišení mezi grade II ependymomy a anaplastickými ependymomy, se zabývá článek kolektivu autorů MUDr. Kláry Kuncové a doc. MUDr. Josefa Zámečníka, Ph.D. (Ústav patologie a molekulární medicíny, UK 2. LF a FN Motol), MUDr. Aleše Jandy (Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol) a doc. MUDr. Pavla Kasala, CSc. (Ústav lékařské informatiky UK 2. LF), zveřejněný v prosinci 2009 v časopise Pathology and Oncology Research. Cílem této práce bylo souhrnně analyzovat publikace zabývající se imunohistochemickými prognostickými markery u intrakraniálních ependymomů a pomocí meta-analýzy definovat prognostický význam jednotlivých imunohistochemických markerů na větším souboru pacientů. Použitím klíčových slov bylo v databázích Medline a Embase identifikováno 2267 publikací. Z tohoto počtu se však pouze 14 studií zabývalo imunohistochemickým průkazem proliferačních nebo prognostických markerů za současného využití dále reprodukovatelných statistických metod. V těchto pracích bylo nalezeno 18 různých markerů, které korelovaly s prognózou. Pro výraznou heterogenitu a nereprodukovatelnost publikovaných dat však bylo možné meta-analýzu provést pouze u jediného imunohistochemického markeru, a to proliferačního antigenu Ki67 (MIB-1). V souboru čítajícím celkově 337 pacientů se podařilo prokázat signifikantně horší celkové přežití pacientů při zvýšené expresi Ki67 (celkové relativní riziko 3,16 (95% interval spolehlivosti = 1,96–5,09)).
Jaký je význam této práce? Máte v plánu přispět k problematice i vlastní studií? Zeptaly jsme se první autorky článku.
Ve skupině ependymomů je velmi problematické predikovat biologické chování těchto nádorů pouze na podkladě samotného histopatologického vyšetření. Naše pracovní skupina se už delší dobu věnuje možnostem zpřesnění prognózy u ependymomů v dětském věku pomocí imunohistochemických vyšetření a na toto téma publikuje. Přitom rozlišení mezi ependymomem a jeho agresivnějším protějškem anaplastickým ependymomem je zásadní pro stanovení intenzity onkologické léčby. Ependymomy jsou poměrně vzácné nádory a publikované sestavy jsou většinou malé. Proto jsme dlouho cítili potřebu prověřit skutečnou výpovědní hodnotu imunohistochemických prognostických markerů na větších souborech pacientů meta-analýzou. Přestože se nám podařilo prokázat význam průkazu proliferačního antigenu Ki67 pro stratifikaci rizikových skupin pacientů, samotná práce byla limitovaná heterogenitou, nereprodukovatelností a neodpovídajícím statistickým zhodnocením dat v mnoha primárních publikacích. Výzva k standardizovaným laboratorním postupům, k používání relevantních statistických metod a k publikování reprodukovatelných dat je tak možná nejdůležitějším výstupem naší práce. Řešením problému by v budoucnu mohla být multicentrická studie.
-az-
