Dickinson AM, Pearce KF, Norden J, O'Brien SG, Holler E, Bickeböller H, Balavarca Y, Rocha V, Kolb HJ, Hromadnikova I, Sedláček P, Niederwieser D, Brand R, Ruutu T, Apperley J, Szydlo R, Goulmy E, Siegert W, de Witte T, Gratwohl A. Haematologica. 2010 Jun;95(6):922–7. Epub 2010 Mar 19. IF: 6.416
Alogenní transplantace kmenových buněk krvetvorby je používána v léčbě řady maligních i nemaligních onemocnění. Pokroky v analýze znaků HLA systému I. a II. třídy nepochybně vedly ke zlepšení prognózy pacientů transplantovaných geneticky neidentickými dárci. Je ale zřejmé, že na výsledek transplantace (morbiditu, mortalitu, recidivu onemocnění) má vliv více parametrů.
Předmětem této publikace je studium vlivu non-HLA genových polymorfismů na úspěšnost transplantace kmenových buněk krvetvorby. Data byla získána vyšetřením 228 HLA genoidentických sourozeneckých párů (dárce/příjemce) z několika evropských transplantačních center. Aby bylo možno výsledky lépe porovnávat, byli do studie zařazeni pacienti po transplantaci pro chronickou myeloidní leukémii (CML). Vyšetřovány byly především geny pro mediátory zánětu a jejich receptory (IL1, IL1RN, IL4, IL6, IL10, IFNγ, TNF, TNFRSFIB, VDR, ESR1). Ukázalo se, že nepřítomnost TNRSFIB 196R u příjemce, nepřítomnost IL10 ATA/ACC u dárce a přítomnost IL1RN alely v obou genotypech je asociována s horší prognózou. Horší prognózou je toxicita spojená s vlastní transplantací. V této studii nebylo prokázáno, že by tyto genetické predikátory měly nějaký vliv na relaps onemocnění (CML). Zohlednění těchto fakt by se mohlo stát součástí algoritmu výběru vhodného dárce pro alogenní transplantaci v situaci, že je k dispozici více dárců shodných v HLA systému.
Text upravil a doplnil doc. MUDr. Petr Sedláček, CSc., vedoucí lékař Transplantační jednotky kostní dřeně KDHO, spoluautor uvedené publikace.
-az-
