Melatonin prevents fibrosis but not hypertophy development in the left ventricle of NG-nitro-L-arginine-methyl ester hypertensive rats.

Představujeme v pořadí druhý úspěšný článek v Journal of Hypertension věnovaný výzkumu účinků melatoninu na remodelaci levé komory při jejím hemodynamickém přetížení. Jeho spoluautorem je prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc., z Ústavu lékařské chemie a biochemie. Na modelu laboratorního potkana s farmakologicky indukovanou hypertenzí bylo sledováno, zda melatonin brání hypertrofii svaloviny a rozvoji fibrózy tkáně. U neléčených potkanů bylo pozorováno zvýšení krevního tlaku, hypertrofie srdeční svaloviny, nárůst koncentrace konjugovaných dienů, pokles aktivity syntézy oxidu dusnatého (NOS) a fibróza tkáně. Ve skupině potkanů, kterým byl během indukce hypertenze podáván melatonin, však nedošlo poklesu aktivity NOS, vzestupu konjugovaných dienů ani rozvoji fibrózy levé komory srdeční. To je důkazem antifibrotického efektu podávání melatoninu, který autoři připisují jeho antioxidačním schopnostem.
 
Jak je to s melatoninem ve vztahu k hypertenzi? Zeptali jsme se prof. Peloucha.
Hypertense se vyskytuje u 35 % dospělých a dokonce u 90 % starší populace; terapeutická redukce hypertense významně snižuje morbiditu i mortalitu. Hledají se proto stále nové farmakologické preparáty: zatímco v šedesátých letech bylo období betablokátorů, přišlo studium různých antagonistů vápníkového kanálu, v osmdesátých létech ACE inhibitory a inhibitorů příslušných receptorů. Látky byly nejprve používány v experimentálně-kardiologických studiích; poznatky farmakologů, biochemiků a fysiologů umožnily, že se jednotlivé farmakologické preparáty uváděly do klinické praxe.
 
Jak se dospělo k melatoninu – hormonu primárně syntetizovaném v epifyse? Jeho sekrece je synchronizována střídáním dne a noci (noční maximum). Cirkadiální rytmy jsou charakteristické pro různé fysiologické funkce, včetně krevního tlaku (zřetelný vzestup nad ránem, vyšší hodnoty během probouzení, mírné postprandiální snížení a zřetelný pokles během nočního klidu; existuje však skupina lidí, kde tyto cyklické změny nebyly detekovány: není u nich 10–20% pokles vůči dennímu tlaku. Byla vyslovena hypotéza, že pokles je podmíněn vyšší noční produkcí melatoninu). Před řadou let bylo u laboratorních potkanů vystavených kontinuálnímu osvětlení zjištěno zvýšení krevního tlaku; melatonin má proto snad antihypertenzní účinky. Později se ukázalo, že hormon vykazuje i antioxidační aktivitu; nejen extracelulárně – proniká přes buněčnou membránu, účinkuje intracelulárně i uvnitř jádra, aktivuje antioxidační enzymy, chrání endotel a zlepšuje dostupnost NO. Vedle přímého účinku hormonu působí i přes receptory (MT1, MT2, MT3) a má periferní i centrálně sympatolytický účinek (Šimko a Pechanová. J. Pineal Res. 47: 127–133, 2009). V našich pokusech jsme prokázali, že aplikace melatoninu sice nezabrání zvětšení hmotnosti levé komory, ale částečně redukuje fibrosu (je nižší obsah kolagenních proteinů). To je důvod, proč by melatonin mohl proniknout i do klinického použití. Kromě toho u lidí, kteří nevykazují noční změny tlaku, by večerní aplikace léku mohla ovlivnit noční „neklesání“ tlaku. Dnes zatím nelze určit, jaké dávky podávat u různých kardiologických pacientů, můžeme se však oprávněně domnívat, že melatonin doplní paletu léků, které má kardiolog k disposici. Mohl by se minimálně zařadit mezi pomocné antihypertenzní preparáty (podobně jako se dnes aplikují různé statiny, acetylsalicylová kyselina a další). Jsme však teprve na začátku cesty; biochemické a funkční poznatky o melatoninu ukazují, že tato cesta by měla být perspektivní.
 
-az-