Druga R. Folia Biol (Praha). 2009; 55(6):201–17. IF: 1.140
Tento článek, jehož autorem je prof. MUDr. Rastislav Druga, DrSc., si můžete přečíst ve Folia biologica. Nabízíme vám jeho stručné shrnutí: Neokortex obsahuje dva typy neuronů: excitační (glutamátergní) pyramidové a inhibiční nepyramidové (GABAergní) buňky. GABAergní, inhibiční interneurony jsou morfologicky odlišné od excitačních pyramidových buněk a tvoří 20–25 % všech neuronů neocortexu. Moderní studie objevily, že kromě morfologických vlastností jsou inhibiční interneurony molekulárně a funkčně heterogenní a značně se od sebe liší v uspořádání dendritů a ve způsobu zakončení axonů na somatodendritické doméně pyramidových neuronů. Část neokortikálních interneuronů exprimuje kromě GABA i kalcium-vážící proteiny (parvalbumin, calbindin, calretinin), neuropeptidy a NO syntázu. Axony GABAergních neuronů inervují pyramidové buňky, ale i interneurony. Některé kategorie interneuronů jsou spojeny prostřednictvím gap junctions. Nejčastěji je toto spojení obousměrné a je zpravidla mezi buňkami stejného typu.
Korové pyramidové neurony jsou generovány z dorzálního telencefala, zatímco většina interneuronů je generována z gangliových hrbolků ventrálního telencefala. Z gangliových hrbolků tyto interneurony migrují tangenciálně do vyvíjejícího se neokortexu.
Neurogeneze v dospělosti neprobíhá u savců pouze v hippocampu, ale malá část nových neuronů se tvoří také v neokortexu. Tyto nové neurony jsou GABAergní a exprimují calbindin a calretinin.
Na další zajímavosti jsme se zeptali prof. MUDr. Rastislava Drugy, DrSc:
V posledních letech jsme svědky mimořádného zájmu o inhibiční systémy mozku. Studií zabývajících se neokortikálním ale i hippokampovým inhibičním systémem dramaticky přibývá. Bylo objeveno mnoho nových typů inhibičních interneuronů a byly prostudovány jejich dendritické arborizace, axonální sféry a jsou intensivně studovány jejich membránové vlastnosti a receptorová výbava. Je zřejmé, že inhibiční interneurony zajišťují horizontální i vertikální korovou inhibici. Zájem o tuto populaci před 100 lety odstartoval S. Ramon z Cajal a v jeho rodišti (Petilla de Aragón, Navarra) se v r. 2005 konala konference s cílem sjednotit názory na korové inhibiční neurony a vypracovat jejich klasifikační schemata (Petilla convention). Ukazuje se, že inhibiční neokortikální systém je generátorem dávkované inhibice, která může mít na excitační pyramidové neurony modulační vliv, ale může vyvolat i silnou axosomatickou, nebo axoaxonální inhibici. Korové interneurony se uplatňují i v regulaci průtoku krve. K redukci některých kategorií korových interneuronů dochází u schizofrenie, u depresí a u epilepsie. Tyto změny byly prokázány opakovaně v mozkové tkáni epileptických nemocných, ale i u experimentálních modelů epilepsie. Rovněž proces stárnutí mozku je provázen změnami v populaci inhibičních interneuronů. Je možné očekávat, že další studium této významné populace neuronů přispěje k prohloubení našich znalostí o intrakortikálních mechanizmech a přispěje i k objasnění patogeneze závažných onemocnění CNS.
-mk-
