Hromadnikova I, Zejskova L, Kotlabova K, Jancuskova T, Doucha J, Dlouha K, Krofta L, Jirasek JE, Vlk R. DNA Cell Biol. 2010 Jun;29(6):295–301. IF: 2.280
V DNA and Cell Biology vyšla studie zabývající se kvantifikací fetální a celkové extracelulární DNA v mateřské plazmě. Měření se provádí pomocí PCR v reálném čase. Tato metoda by mohla sloužit jako nástroj pro predikci komplikací způsobených placentární insuficiencí, protože u těhotných s preeklampsií byly detekovány zvýšené hladiny extracelulární DNA. U těhotenství s intrauterinní růstovou retardací plodu nebyly však tyto rozdíly statisticky významné, a tak zde byla senzitivita této metody snížena.
Závěrem celé práce tedy je, že hladiny fetální a celkové extracelulární DNA mohou být značně zvýšené v plazmě pacientek, u kterých později dojde k rozvoji těhotenských komplikací způsobených placentární insufuciencí. Tyto změny jsou však značně individuální a jejich výskyt není pravidlem u všech případů.
Na to, čím je konkrétně způsoben nárůst hladiny DNA v mateřské plazmě, jsme se zeptali doc. RNDr. Ilony Hromadníkové, Ph.D., hlavní autorky článku:
Placenta má mnoho důležitých funkcí v průběhu těhotenství. Často je zmiňována zejména její role ve výživě plodu a endokrinní funkce. Málo se ale již hovoří například o tom, že se také podílí na navození mateřské tolerance vůči plodu, díky průchodnosti fetálních buněk do mateřské cirkulace.
Původ fetálních extracelulárních kyselin v mateřské cirkulaci byl dlouho nejasný. Dnes je jednoznačně prokázáno, že jejich hlavním zdrojem jsou apoptotická tělíska trofoblastu.
Během gravidity dochází k aktivní remodelaci placenty, která je charakterizována vysokou proliferační aktivitou buněk trofoblastu a regulací jejich počtu programovanou buněčnou smrtí s následným uvolněním extracelulární DNA/RNA do mateřského oběhu ve formě apoptotických tělísek. Tento fakt podporuje několik skutečností. Jednak bylo prokázáno, že s postupujícím těhotenstvím dochází k nárůstu výskytu apoptózy v placentě, což koreluje se vzrůstajícím množstvím fetální extracelulární DNA v mateřské cirkulaci v průběhu gravidity. Také se ukázalo, že fetální extracelulární DNA a mRNA placentárních proteinů jsou odstraněny z mateřské cirkulace záhy po porodu, nejdéle do 24 hodin. Dále bylo prokázáno, že extracelulární DNA má apoptotické rysy, vytváří charakteristické mono- a oligonukleozomální „žebříčkové“ fragmenty DNA.
Nejvyšší koncentrace extracelulární fetální a celkové DNA v mateřské cirkulaci lze detekovat v době manifestace těhotenských komplikací souvisejících s placentární insuficiencí (preeklampsie a/nebo intrauterinní růstová retardace – IUGR). Preeklampsie je onemocnění způsobené patologickou placentací a je jednou z hlavních příčin mateřské a fetální morbidity a mortality. Její výskyt je poměrně vysoký, postihuje 3–5 % gravidit. U tohoto onemocnění dochází k nedostatečné invazi trofoblastu, poruše transformace mateřských spirálních artérii, placentární ischemii a zvýšené apoptóze buněk trofoblastu, což je asociované s uvolněním jak specifických placentárních proteinů, tak se zvýšeným množstvím extracelulárních nukleových kyselin v mateřské cirkulaci.
Naše studie prokázala signifikantně zvýšené hladiny extracelulární fetální a celkové DNA u těhotenství s výskytem preeklampsie ve srovnání s gestačně ekvivalentním souborem žen s fyziologickým průběhem gravidity. V případě těhotenství s IUGR jsme nepozorovali statisticky významý rozdíl v hladinách extracelulární fetální DNA mezi patologickou a fyziologickou graviditou. Na základě kvantifikace extracelulární DNA v mateřské plazmě s využitím markerů RASSF1A, SRY a GLO jsme byli schopni rozlišit těhotenství v době klinické manifestace preeklampsie od fyziologické gravidity s 93.1%, 93.6% a 92.1% přesností. V případě těhotenství s IUGR jsme dosáhli mnohem nižší senzitivity (RASSF1A: 60.0%; SRY: 80.0% and GLO: 72.7%).
V prospektivní studii sledování těhotných žen s rizikem pozdějšího rozvoje těhotenských komplikací souvisejících s placentární insuficiencí jsme zaznamenali zvýšené koncentrace extracelulární fetální a celkové DNA u 3/5 (SRY), 1/8 (hypermetylovaný RASSF1A) a 4/8 (GLO) pacientek v rozmezí 26 týdnů až 2 týdny před klinickou manifestací těhotenských komplikací (4 preeklampsie, 3 IUGR a 1 chronická placentopatie). Tato studie přinesla poznatky o tom, že vysoké koncentrace extracelulární DNA lze detekovat v cirkulaci těch těhotných žen, u kterých je přítomna nadměrná apoptóza placentárních trofoblastů. Ta může být přítomna v rozmezí několika týdnů až měsíců před vlastní manifestací těhotenských komplikací souvisejících s placentární insuficiencí.
-mk-
