The adaptor protein NTAL enhances proximal signaling and potentiates corticosteroid-induced apoptosis in T-ALL.

Klinika dětské hematologie a onkologie
 
Cílem této studie bylo potvrdit v in-vitro experimentech výsledky získané během předchozí práce, kdy byla u dětské T-akutní lymfoblastické leukémie nalezena asociace mezi vysokou expresí molekuly NTAL (non-T-cell activation linker) dětské akutní lymfoblastické leukémie a příznivou odpovědí na terapii glukokortikoidy. Současná práce byla vydána v časopise Experimental Hematology a skutečně se jí na experimentálním modelu podařilo potvrdit předchozí pozorování, že T-ALL blasty, které ve větší míře exprimují molekulu NTAL, jsou citlivější na působení glukokortikoidů. Buněčná signalizace a buněčná smrt po podání metylprednisolonu a po stimulaci TCR byly hodnoceny pomocí průtokové cytometrie, Western blotu a kvantitativní PCR. Závěrem práce tedy je, že NTAL u T-ALL účinkuje jako tumor supresor tím, že zesiluje proximální signalizaci leukemických blastů. Klíčovou centrální signalizační molekulou odpovědnou za tento biologický efekt NTAL je ERK. Po stimulaci T-buněčného receptoru zvýšená fosforylace ERK způsobuje buněčnou smrt a také zvyšuje senzitivitu buněk k metylprednisolonem indukovené buněčné smrti.
 
Hlavního autora článku, MUDr. Karla Švojgra, jsme se zeptali, jak se dají výsledky studie aplikovat do praxe.
Nejprve bych se rád zmínil, že o objev adaptorových molekul (což jsou signalizačních molekuly, které samy nemají enzymatickou funkci, ale jako lešení drží pohromadě jiné signalizační molekuly) a detailního popsání jejich funkce v proximální signalizaci lymfocytů se velmi zasloužila pracovní skupina prof. Hořejšího na Akademii věd. Díky naší velmi dobré spolupráci vznikl právě i náš zájem ohledně adaptorových molekul a začali jsme studovat jejich vliv na aberantní signalizaci v maligním lymfocytu.
Současné snahy zvolna vedou k individualizaci léčby leukémií. Například tyrozin-kinázové inhibitory u léčby akutních a chronických leukémií s přítomností Filadelfského chromozómu, dále například vývoj inhibitorů gama sekretázy u T-ALL s alterovaným genem Notch, použití různých monoklonálních protilátek a další. Přímý efekt naší práce k vývoji specifického inhibitoru nyní nevidím, ale naše poznatky přináší další střípek do mozaiky alterované buněčné signalizace u T-ALL. Věřím, že v budoucnu budou existovat léky, které budou ovlivňovat aberantní signalizaci maligních buněk i na úrovni adaptorových molekul.
 
-mk-