Skoumalová A, Ivica J, Šantorová P, Topinková E, Wilhelm J. Exp Gerontol. 2011 Jan;46(1):38–42. Epub 2010 Oct 12. IF: 3.342
V patogenezi Alzheimerovy choroby (AD) se uplatňuje oxidativní stres. Autoři v této publikaci pracovali s myšlenkou, že by specifické produkty radikálových reakcí v krvi mohly být užity jako biomarkery onemocnění. Svoji pozornost zaměřili na lipofuscin like pigmenty (LFP), které jsou součástí lipofilní frakce. Analyzovali jejich obsah a složení v cirkulujících erytrocytech u pacientů s AD (počtem 44) a v kontrolní skupině zdravých jedinců (počtem 16). Zjistili, že pacienti s AD disponují celkově vyšší hladinou LFP, a identifikovali jistou frakci LFP pro tyto pacienty specifickou.
Publikace v Experimental Gerontology (IF: 3.342) je velkým úspěchem pracovní skupiny prof. Wilhelma z Ústavu lékařské chemie a biochemie. S MUDr. Alicí Skoumalovou, Ph.D., jsme se pokusili drobným on-line rozhovorem přiblížit tuto práci nejen jako publikaci, ale také jako součást výzkumné oblasti pracovní skupiny:
Jak dlouho se tématem radikálových produktů u AD na vašem ústavu zabýváte?
Úlohu volných radikálů u AD jsem začala studovat před osmi lety během svého doktorského studia pod vedením prof. Wilhelma. V rámci PhD stáže jsem pracovala na Univerzitě v Utrechtu, kde jsme sledovali produkty volných radikálů v mozku a krvi psů s demencí. Zjistili jsme, že se v mozku i krvi nemocných psů kumulují specifické produkty radikálových reakcí, tzv. lipofuscinoidní pigmenty (LFP), které se dají dále analyzovat, a případně dělit na jednotlivé frakce. Dalším krokem tedy byla charakteristika těchto produktů v erytrocytech pacientů s AD, což děláme ve spolupráci s prof. Topinkovou z Geriatrické kliniky VFN.
Které metody používáte?
Peroxidační produkty mají vlastní fluorescenci, a proto se dají analyzovat pomocí fluorescenční spektroskopie. LFP představují směs mnoha látek (chemicky jde o různé produkty reakcí aldehydů s fosfolipidy a aminokyselinami) a zatím není známo jejich složení. Fluorescenční spektra LFP odráží jejich složení. Jinými slovy fluorescenční spektrum představuje jakýsi „finger-print“ dané směsi látek, která se liší u pacientů s AD a kontrol. Na základě fluorescenčních analýz můžeme dělit tyto LFP na jednotlivé frakce pomocí HPLC.
Jaké jsou vaše dosavadní výsledky?
Analyzovali jsme erytrocyty pacientů s AD a zjistili jsme, že kumulují LFP ve vyšší míře než stejně staré kontroly, což je důsledek oxidačního stresu v mozku a následného pronikání produktů radikálových reakcí do krve. Co je však zajímavé, našli jsme specifickou frakci, která se dá izolovat pomocí HPLC s fluorescenčním detektorem.
Mohou mít v dohledné době klinické uplatnění? V jaké podobě?
Chtěli bychom ve spolupráci s Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR identifikovat tento specifický metabolit pomocí hmotnostního spektroskopu. Doufáme, že se nám to podaří, aby se tato látka dala používat pro diagnostiku AD, případně pro sledování úspěšnosti terapie.
Jaké máte s tímto projektem další plány?
Kromě již zmíněné identifikace specifického fluoroforu bychom se chtěli zaměřit na časné stádium rozvoje AD. Zatím analyzujeme pouze erytrocyty od pacientů s pokročilou demencí, ale důležité bude samozřejmě zjistit, zda se specifický produkt nachází již před rozvojem klinických symptomů, aby mohla být včas zahájena léčba. Také se zaměříme na analýzu složení mastných kyselin v erytrocytech u AD a hledání specifických změn. Chtěli bychom objasnit širší souvislosti týkající se patogeneze AD a oxidačního stresu v organismu.
Pozn.:
Pod vedením dr. Skoumalové pracují na projektu i pregraduální studentky, které se svým projektem získaly na podzim roku 2010 ocenění na Celostátní vědecké studentské konferenci studentů lékařských a zdravotnických fakult ČR a SR.
-az-
