Doc. Hrušák

Doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D. – staronový děkan fakulty v novém funkčním období

 
Máte za sebou čtyři roky v čele fakulty. Jak se vám děkanovalo? 
V průběhu těch 4 let to trochu kolísalo. Byla období těžší i příjemnější. Celkově si myslím, že jsem si na tu práci docela zvykl, takže úkoly, které mi dříve braly hodně času i energie, dnes zvládám bez větších problémů.
 
Podařilo se vám sladit svou práci na Klinice dětské hematologie a onkologie s prací děkana tak, jak jste si přál?
Musím přiznat, že jen částečně. Tím, že jsem hodně chtěl, aby se na fakultě některé věci změnily, funkce děkana mi zabírala času víc. Museli jsme třeba vyřešit problémy s FN Motol, takže hlavně z počátku období jsem neměl tolik času ani volné mozkové kapacity na práci na klinice. Ale na druhou stranu je dobré, že se nám spoustu věcí podařilo změnit k lepšímu.
 
Můžete pár z těchto úspěchů vyjmenovat?
Nerad bych mluvil o tom, že se něco podařilo mně osobně. Změny, které se odehrály, jsou zásluhou fakulty jako týmu. Jsem moc rád, že je na fakultě dobrá atmosféra. O to víc si toho vážím dnes, v době finanční krize, v době všeobecného společenského rozladění i díky jiným nepříznivým vlivům. Líbí se mi, že se o naší fakultě píše jako o nejlepší v zemi – to je opravdu skvělé. V České republice totiž nemáme žádnou vyloženě špatnou lékařskou fakultu – proto je velice příjemné, že i v rámci skupiny dobrých fakult se ta naše nad ostatními vyjímá. Abonentku na první příčku v žádné disciplině nemáme, to snad každý chápe. Také poslední dobou fakulta začala daleko více „žít“, což je velká zásluha hlavně studentů. To jsem vždycky chtěl, ale sám bych to nedokázal změnit. No a v neposlední řadě bych rád zmínil, že strmě narostla produktivita fakulty měřená mezinárodními vědeckými publikacemi. Zkrátka řekl bych, že se povedlo mnoho dobrých věcí.

 

 
Jaké změny a zlepšení plánuje fakulta do budoucna?
V nejbližší době bude hlavní pozornost zaměřena na kvalitu výuky. Zavedeme další mechanismus zpětné vazby v podobě detailních rozhovorů se studenty a s vedoucími pedagogy o každé stáži, přednášce, praktiku... – tzv. vnitřní audit. Ten snad dokáže postihnout i věci, které anketa pojmenovat neumí. A jinak? Rád bych zajistil odpovídající finance. Mrzí mě, že přesto, že fakulta se vzchopila k velkému vědeckému výkonu na mezinárodním poli, musíme pořád hodně bojovat o každou korunu. Doufám, že se i to podaří změnit k lepšímu.
 
Jak se osvědčil vámi zavedený způsob vyplňování anket a z nich plynoucího finančního ohodnocení pracovišť?
Vůči anketě byla nejdřív veliká averze. Považuji tedy za dobré, že si studenti i pedagogové zvykli na tento způsob hodnocení kvality výuky. Z ankety je vidět, že studenti jsou s kvalitou výuky v zásadě spokojeni. Pracoviště pochopila, že nejde o honbu za prvním místem, ale o snahu dostat všechny alespoň nad určitou laťku. Líbí se mi, že studenti ankety nezneužívají k napadání pedagogů a jsou věcní. Je třeba i zahraniční studenty přimět, aby anketu vyplňovali více, než se to daří doposud.
 
Při vašem nástupu do funkce před čtyřmi lety vás trápily nízké platy učitelů a málo prostorů pro výuku. Zlepšilo se i to?
Ano, mzdy zaměstnanců v poslední době stouply. Největší změna se odehrála v prvních dvou letech mého uplynulého funkčního období. Musím ale říci, že úplně spokojen s tím pořád nejsem. V současné době bojujeme o rozpočet fakulty a hned poté hodláme se zvyšováním mezd – zejména učitelům – pokračovat. A prostory pro studenty? Jedna z prvních věcí, která se nám povedla realizovat, byla akce „jarní úklid“ – částečně jsme zrekonstruovali posluchárny a za vydatné pomoci FN v Motole také sociální zařízení u nich. Pro zajímavost, třeba okna u velké posluchárny se myla poprvé asi po 30 letech . Nemocnice také částečně opravila střechu velké posluchárny. Hlavně ale máme před kolaudací novou budovu na Plzeňské.
 
A není třeba odpočinkových prostor pro studenty pořád ještě málo?
Vyhradili jsme pro studenty studentský koutek v oblasti před malými posluchárnami – jsem rád, že existuje, protože dříve se studenti čekající na výuku museli shromažďovat u fontánek nebo šli třeba do bufetu. Je třeba si uvědomit, že nemocnice Motol má během rekonstrukce opravdu obrovský nedostatek prostor a nepovažoval bych za správné snažit se ukořistit pro fakultu prostory využívané pacienty nebo jejich rodinami.
 
Mluvil jste o tom, co se povedlo. Je i něco, co se nepovedlo?
Co se nepovedlo? Jak jsem říkal, platy pořád nejsou dostatečně vysoké, abychom měli konkurenceschopné postavení – nejen vůči nejbližší konkurenci zdravotnických platů. Proto, ale i z jiných důvodů, se na některé konkurzy hlásí jen 1 – ne-li méně  – lidí. Několik kostlivců bychom měli urovnat za výraznější pomoci výpočetního oddělení. Velkým neúspěchem bylo, že jsme byli donuceni přestěhovat knihovnu mimo hlavní budovu. Dosud si nejsem jist, jestli to bylo opravdu tak nutnou součástí rekonstrukce, jak nám to bylo prezentováno. Ale v jiných otázkách nyní s nemocnicí spolupracujeme velmi dobře. Nepovedlo se dosud přilákat nadbytek zahraničních uchazečů. I tak ale kvalita zahraničních studentů stoupá.
 
Jací jsou naši učitelé a studenti?
Jsme nejvybíravější česká lékařská fakulta. Těší mě, že studenti si váží toho, když se dostanou právě k nám. Jsem přesvědčen, že naši studenti jsou kvalitní v mnoha ohledech, a jsem také moc rád, že si studenti váží pilířů naší fakulty – našich skvělých pedagogů i jiných zaměstnanců.
 
Stýkáte se se studenty osobně?
Pochopitelně se se studenty vídám, jsou i studenti, kteří mi píší různé návrhy a nápady na zlepšení chodu fakulty. Některé jsou opravdu rozumné a ty se snažíme uvést do života.
 
Čím se v medicíně hlavně zabýváte, co vás baví?
Dlouhodobě se s kolegy zabýváme otázkou diferenciace do lymfoidní či myeloidní řady. Je to důležité jak z obecného hlediska – kdy se buňka rozhodne být lymfocytem nebo třeba monocytem – tak z pohledu praktické medicíny. Léčba akutní lymfoblastické leukémie se zásadně liší od léčby leukémie myeloidní. Jejich rozlišení nemusí být tak triviální, jak se může zdát po prvním prostudování obrázku stromu krvetvorby. V poslední době mám obrovskou radost ze studie o dětech s leukémií na pomezí myeloidní a lymfoblastické řady. Myslím, že se nám podařilo dát dohromady přístup, který mohou aplikovat naši kolegové kdekoliv na světě.
 
Co říkáte současné podobě specializační přípravy lékařů v ČR?
Řada věcí ještě není dořešena, situace je především nepřehledná. Je třeba zohlednit specifické potřeby různých oborů – ORL, oční, neurologie... a také finanční aspekty specializační přípravy. Považuji za velmi důležité, abychom do této otázky, která začala být politickou, především vnesli jasno – stanovil jsem proděkana speciálně pro tuto agendu. S Ministerstvem zdravotnictví jsme se zatím domluvili, že alespoň na počátku lékařské přípravy převezmou lékařské fakulty studenty po formální a organizační stránce.
 
Máte nějaké poselství na závěr?
To jste mě zaskočil... Mějte rádi medicínu a svou fakultu, ona má ráda vás .
 
Děkuji za hezké povídání a přeji hodně zdaru ve vašem novém funkčním období!
-md-