Dne 17. 1. proběhla před vědeckou radou UK, dle slov prof. Trky, „excelentní“ obhajoba habilitační práce s názvem „Časná diagnostika Alzheimerovy choroby“. Napsal ji a přednesl MUDr. Hort, zaměstnanec Neurologické kliniky UK 2. LF.
Dne 17. 1. jste obhájil habilitační práci s názvem „Časná diagnostika Alzheimerovy choroby“. Řekl byste nám stručně její obsah?
Práce se zabývá možnostmi jak diagnostikovat Alzheimerovu chorobu v časném stádiu, tedy dříve, než se rozvinou závažnější projevy tohoto nemocnění. Alzheimerova choroba patří mezi demence. Pacient má poruchy paměti, řeči, poznávání a pojmenovávání předmětů, ztrácí schopnost úsudku, abstraktního myšlení atd. Navíc je nesoběstačný. A právě tato nesoběstačnost nás opravňuje mluvit o demenci. Naší snahou je diagnostikovat chorobu ještě před tím, než se plně rozvine syndrom demence. Pak jsme schopni začít pacienty dříve léčit a poskytnout jim i jejich rodinám objektivní informace o tom, co mohou od onemocnění očekávat.
Jak dlouho jste na své práci pracoval?
V úvodu je nutné říct, že jde o práci týmovou. Na výzkumu se podílela naše Neurologická klinika a laboratoř neurofyziologie paměti Akademie věd České republiky. Ve spolupráci s tímto pracovištěm byla také vyvinuta nová metodika testování paměti lidí v tzv. modrém stanu. Toto zařízení je inspirováno výzkumem na zvířatech, kterému jsem se věnoval i já, a to od roku 1994 na Fyziologickém ústavu 2. LF. Zvířata se v prostoru orientují stejným způsobem jako člověk. Jejich paměť se testuje v různých typech bludišť, např. v Morrisově vodním bludišti. V této souvislosti bych rád zmínil jméno již zemřelého profesora Brožka, pod jehož vedením jsem měl na Fyziologickém ústavu 2. LF možnost se seznámit s mechanismy prostorové paměti. Morrisovo bludiště bohužel shořelo při požáru fakultních budov na Plzeňské ulici, ale jeho tradice i odkaz profesora Brožka pokračoval dále v rámci výzkumu paměti u lidí. Současné bludiště na Neurologické klinice je velmi podobné tomu, které bylo kdysi na Fyziologickém ústavu.
Kdy a na základě čeho jste se rozhodl věnovat neurologii?
Lidský mozek mě fascinoval vždycky, ale mé rozhodnutí jít studovat medicínu jednoznačné nebylo. Pokud jsem se pro medicínu rozhodl, tak jsem ale již na fakultě směřoval výhradně k neurologii a rehabilitaci. Vztah k neurologii jsem měl už asi ve druhém ročníku lékařské fakulty. Dodnes mě kromě výzkumu a léčby poruch paměti zajímá problematika vertebrogenních obtíží, které jsem se v minulých letech ve spolupráci s klinikou rehabilitace značně věnoval. Můj otec je psychiatr a já se dnes vlastně oklikou do kontaktu s tímto oborem také dostávám. Je trochu paradoxní, že se zasazuji o to, aby byla problematika demencí, tak jak je to běžné v zahraničí, řešena dominantně neurology.
Jakou lékařskou fakultu jste studoval?
Zatím jsem věrný Motolu. Studoval jsem 2. lékařskou fakultu.
Možná nevíte, že se líbíte mnoha studentkám. Baví vás výuka?
Opravdu? Výuka mě baví, pokud je určitá interakce s posluchači. Pokud mediky má přednáška příliš nezajímá, tak se mi učit líbí samozřejmě o poznání méně, než když je vidět oboustranná zaujatost tématem. Musím se ale přiznat, že kdybych měl srovnat, zda mě z akademické práce baví více pedagogická či vědecká činnost, přiklonil bych se k té druhé. Odměnou je pak i možnost přednášet pro lékaře specialisty nebo doktorandy.
Řeknete nám něco ze svého soukromí, třeba zda jste ženatý, máte děti, jaké máte koníčky...?
Jsem ženatý, děti zatím nemám. Ve volném čase se věnuji zejména sportu. Hraji Hanspaulskou ligu malé kopané, tenis, velmi rád lyžuji a chodím několikrát do týdne běhat. Několik let hraji golf a nově cvičím také taiji. Velmi rád cestuji do vzdálených krajin a posedím s přáteli.
Děkuji za rozhovor!
RaK
Foto: V. Stárek
