Prof. MUDr. Martin Vízek, CSc., proděkan pro studium teoretických a preklinických oborů
Sám o sobě říká:
„Jsem normální osoba. Nevím, co bych o své charakteristice vykládal, to je pro mě příliš svízelná otázka. Hodnotit člověka mají jiní.“
Trocha historie:
1967 promoval na Fakultě dětského lékařství UK v Praze
1967 – aspirant, později asistent Ústavu patologické fysiologie FDL UK
1979 / 80 – stipendium British Council, studijní pobyt v Dept. of Physiology, St. Georges Medical School, London
1985 / 86 – studijní pobyt v Cardiovascular Pulmonary Research Laboratory, University of Colorado Health Sciences Center, Denver, USA
1989 – člen výkonného výboru Evropské společnosti pro klinickou respirační fysiologii (SEPCR)
od r. 1992 – vedoucí Ústavu patologické fysiologie UK 2. LF
1994 – tříměsíční pobyt v Laboratoire de Physiologie Respiratoire, Univ. P. et M. Curie, Paris
1997 – profesor normální a patologické fysiologie (Regulace dýchání při hypoxii)
od r. 1989 opakovaně členem akademického senátu 2. LF a UK
Současnost:
Vedoucí Ústavu patologické fyziologie UK 2. LF.
Věnuje se se svými spolupracovníky nadále výzkumu regulace dýchání, více ve spolupráci s Ústavem fyziologie. Společně se zajímají o remodelaci plicních cév, účinek žírných buněk, hypoxii. „Druhá linie, o kterou jsem se v poslední době snažil, je dát dohromady naše znalosti a možnosti neonatologického oddělení.“ Teď už má třetího doktoranda věnujícího se problematice radikálového poškození u nedonošených.
V současnosti s MUDr. Tkaczykem hledají, které buňky jsou zodpovědné za produkci kyslíkových radikálů během přechodu z hypoxie do normoxie u zvířete. „To by u těch dětí mohlo být ještě zajímavější, protože jejich antioxidační kapacita je zpravidla menší než u dospělého zvířete. Ale srovnání člověk-zvíře není tak jednoduché. Nicméně ani u krys není úplně jasné, které buňky by mohly být za tu změnu radikálů zodpovědné.“
V kolegiu děkana:
Prof. Vízek říká: „Podobně jako pan rektor, ani já nejsem přehnaný revolucionář“. Ale určité věci by jako proděkan pro studium teoretických a preklinických oborů změnit chtěl. Chtěl by zjednodušit přijímací řízení. Probere s ostatními členy kolegia, zda by stálo za to přijmout alespoň část studentů bez testů. „Myslím si, že naše fakulta dělá dobře, že má ten ústní pohovor, čili toho bych se nechtěl dotknout, možná by šlo zmenšit zátěž učitelů u ústních pohovorů tím, že třeba komise by nemusela být tříčlenná. Možná že by mohli být jenom dva.“
Co se týká výuky, má pocit, že se učí příliš, že bychom mohli část výuky teoretických předmětů zkracovat, „pokud najdeme cestu, jak donutit studenty, aby to, o co my to zkrátíme, oni se doučili sami.“ (jak toho chce docílit, se mi zjistit nepodařilo 
) Ovšem není to něco, co by toužil udělat okamžitě a bez pečlivého rozvážení.
Relativně rychle by rád vrátil zpátky výuku patologické fyziologie do celého třetího ročníku, pokud to bude možné, tak přesunout farmakologii zpátky do třetího a čtvrtého ročníku. „Ten souběh patologie a farmakologie ne že by byl hrozný, většina studentů to přežila, ale není to šikovné, přece jenom toho mají málo společného. My s patologií máme společného víc a možná, že někdy v budoucnu by to mohlo dospět k nějaké společné zkoušce, která by to celé mohla zjednodušit, ale to je hudba budoucnosti.“
Byl by rád, kdyby se povedlo zlepšit stav teoretických ústavů, které jsou na tom podle jeho názoru špatně. „Když porovnáte naše teoretické ústavy s teoretickými ústavy ostatních lékařských fakult, tak co se týče vybavení personálního – tím myslím počtu učitelů –, co se týče prostorového vybavení a nakonec i co se týče toho, kolik fakulta přispívá na výuku teoretických předmětů, tak jsme na tom určitě nejhůře ze všech lékařských fakult.“ V minulém roce byl členem akreditační komise MZ ČR, která objížděla lékařské fakulty, takže měl možnost srovnávat.
Bulvární okénko – Martin Vízek bez funkcí a titulů
Máte nějaké oblíbené místo v České republice a na světě?
V České republice určitě mám oblíbené místo, které je kousek od Prahy, to se jmenuje Ládví, tam já jsem hodně vyrůstal, protože mí rodiče si tam kdysi dávno pronajali letní byt, takže tam od té doby jezdíme. Co se týče ve světě, mě se neobyčejně líbilo v Denveru, kde jsem strávil rok. To je místo příjemné jak pro vědu, tak pro oddechový čas.
Čím jste chtěl být jako malý?
Vším možným samozřejmě, jako všichni, ale já jsem poměrně brzo, nevím, jestli to bylo úplně moje rozhodnutí, nebo jestli mi k tomu pomohl můj táta, začal přemýšlet o té medicíně. Já jsem pak tedy zjistil, že ta medicína jako skutečné léčení, ne že by se mi to nelíbilo, ale trochu jsem se asi bál mít tak strašnou odpovědnost, a tak jsem se dostal k těm teoretickým oborům a to se mi líbí. Takže si nestěžuju.
Představte si, že jste právě získal neomezený zdroj financí. Co byste si koupil jako první?
Já pro sebe jako? Loď. (A kam byste jezdil?) Kamkoliv na moře.
Co nám všem chce ještě říct (aneb Poselství na závěr)
„Asi nemám nic, co by mě tak silně tlačilo... snad jediná věc, se kterou by mi mohl někdo pomoct. Já jako proděkan mám teď problém s tím, jak vlastně si zařídit to, aby ke mně studenti především měli relativně volný přístup a na druhé straně, aby mě to nestálo moc času. Rozhoduju se mezi tím, jestli má mít člověk úřední hodiny, a tím si vyhradit čas na potřeby jiných lidí, na druhé straně já jsem nikdy nešéfoval velkému množství lidí, takže ke mně mohli všichni rovnou přijít, ale to, co se děje teď, mě tak trochu vede k tomu, že úřední hodiny jsou dobrá věc.“
