Od 28. července do 1. srpna 2021 se ve spolupráci VSK MEDIK a ÚTV 2. LF UK uskutečnil přechod Krkonoš ze západu na východ. Celkem 10 účastníků z řad studentů 2. lékařské fakulty se vydalo pod vedením Mgr. Petra Horna do boje s naším nejvyšším pohořím. Celkem bylo připraveno 5 etap a dvě noci spaní „pod širákem“.
1. etapa / Rozcvičení
Harrachov–Dvoračky
Po konzultaci s turistickým informačním centrem jsme museli drobně změnit trasu kvůli polomům ve východní oblasti Harrachova. První zastávkou byl Mumlavský vodopád, který je pravděpodobně nejkrásnějším v Krkonoších. Poté následoval přesun na lanovku na Čerťák a přes osu Studenov–Ručičky–Huťský potok–Sedlo pod Dvoračkami k první „hygienické pauze“. Přestože jsme vydatně zmokli, byla koupel v potoce osvěžujícím bodem první etapy. Následoval přesun na Dvoračky, kde jsme našli zázemí a alespoň přístřešek a částečnou ochranu před zimou, vlhkem a deštěm. Bohužel nám dělala přes noc nepříliš vítanou společnost nebojácné liška, a tak spánek postrádal dostatečnou kvalitu.
2. etapa / Test
Dvoračky–Patejdlova bouda (nad Špindlerovým Mlýnem)
Ranní probuzení do mlhy a 12 stupňů Celsia nebylo tím ideálním začátkem druhého dne. Po vydatné snídani jsme vyrazili do mlhy a dohadovali se, co všechno bychom mohli v dáli vidět. Před vrcholem u Harrachových kamenů nás zastihla zpráva od ostatních turistů o úspěchu střelců v Tokiu a ta nám vlila novou, pozitivní energii do žil. U pramenu Labe začalo konečně vystrkovat své paprsky přes mraky slunce a konečně jsme si mohli vychutnávat krásy Krkonoš v plném rozsahu. Po krátké zastávce na Labské boudě následovala trasa přes Labský vodopád do Labského dolu a s úžasnými výhledy na největší vodopád v Čechách (Pančavský vodopád) jsme došli na krátkou zastávku pod Medvědínem. Před závěrečným výstupem na Patejdlovu boudu jsme se v předraženém českém Aspenu občerstvili a vyrazili dokončit čtvrteční etapu. Po vřelém uvítání jsme si rozložili noclehárnu pod lesem a pod jasnou oblohou plnou hvězd se usínalo výrazně příjemněji než první noc.
3. etapa / Výzva
Patejdlova bouda–Lesní bouda (mezi Pecí pod Sněžkou a Černým dolem)
Krásné ráno! Počasí, homolkovská „panoramata“ a dobrá snídaně nás naplnily optimismem před nejnáročnější etapou s „plnou polní“. Po ose Davidovy boudy–Špindlerova bouda–Polední kameny– Wielki a Mały Staw–Slezská bouda–Luční bouda–Výrovka–Rozcestí jsme se dostali k našemu záchrannému bodu – Lesní boudě. Krásné výhledy a zvládnutí trasy o délce 25 kilometrů a celý den každý sám sobě šerpou nás sice naplnily jistou mírou hrdosti, ale v týmu již docházelo k drobným limitacím v podobě bolavých kolen, nesčetných puchýřů a od bodavého slunce spálených paží a obličejů. A jelikož na nás útočily sluneční paprsky téměř pořád zprava, vypadali jsme trochu jako fanoušci Slavie. Nicméně jsme konečně spali v postelích, což bylo před dobytím Sněžky určitě výhodou.
4. etapa / Dobytí vrcholu
Pomezní boudy–Sněžka–Pec
Opět velmi přívětivé „turistické“ počasí. Cca 18 stupňů Celsia, polojasno a lehký vítr. Sešli jsme do Pece a autobusem dorazili do místa zahájení dobývání našeho nejvyššího vrcholu. Z Pomezních bud přes Jelenku a Svorovou horu naše skupina dobyla těsně po poledni Sněžku. S pocity vrcholových horolezců nás po krátké pauze čekala cesta na Růžohorky a zpět do Pece. Na Lesní boudě využila celá výprava podvečer k regeneraci a napjatě jsme sledovali předpověď počasí.
5. etapa / Únik domů
Lesní bouda–Pec pod Sněžkou
Jak jsme začali, tak jsme skončili. Kvůli deštivému počasí a „válečným zraněním“ části kolektivu jsme byli nuceni vzdát etapu přes Černou horu do Jánských Lázní a pouze sešli na autobus do Pece pod Sněžkou. Nicméně i tak tým zdolal během pěti dní bezmála 80 kilometrů a viděl téměř celé Krkonoše. Všem patří dík za hladký průběh, velmi solidní sportovní výkon a třeba zase příští rok na shledanou.
Za ÚTV 2. LF UK Mgr. Petr Horn
