Doc. MUDr. Jan Leffler, DrSc., proděkan pro vnitřní záležitosti
Sám o sobě říká:
„Domnívám se o sobě, že jsem vcelku racionálně uvažující člověk, spíše introvert a skeptik. Snažím se se všemi jednat otevřeně, i když to někdy přináší rozladu až nenávist, ale mým krédem je, že člověk by měl jednat tak, aby si mohl vážit sám sebe.“
Trocha historie:
1976 promoval na FVL UK v Praze
1976–1979 sekundární lékař na chirurgickém oddělení nemocnice v Rakovníku
1979 nastoupil na místo mladšího sekundáře na chirurgické klinice FN Motol
1985 atestace 2. stupně z chirurgie, od r. 1987 ordinář pro intenzivní léčbu Chir. kliniky FN Motol
1989 obhájil kandidátskou disertační práci (Novější postupy v diagnostice a léčbě akutní pankreatitidy)
1991 pracoval rok jako chirurg-specialista v nemocnici v Allentsteigu (Rakousko)
1997 habilitován v oboru chirurgie (práce s názvem Akutní pankreatitida – kam jdeme?)
od r. 1999 v plném pracovním úvazku zaměstnancem 2. LF
Současnost:
Pracuje jako zástupce přednosty Chirurgické kliniky 2. LF pro školství. Věnuje se viscerální chirurgii se zaměřením na hepato-pankreato-biliární oblast.
Jako spoluřešitel se podílí na grantu o genetických vlivech na vznik karcinomu pankreatu a také na dvou studiích zařazených do výzkumných záměrů FN Motol (Multimodální léčba karcinomu pankreatu a Význam sentinelové uzliny při chirurgické léčbě karcinomu žaludku).
V kolegiu děkana:
Doc. Leffler charakterizuje svou funkci proděkana pro vnitřní záležitosti takto: „V podstatě jde o styk fakulta – nemocnice, především o personální obsazování konkurzních komisí, aby nebyly nějaké zásadní problémy v tomto směru, jako byly v nedávném čase.“ Rád by dokázal, aby personální vztahy mezi fakultou a nemocnicí se pokud možno urovnaly. „Aby nebyly žádné zásadní třenice, předem daní výherci konkurzů a aby to prostě klapalo tak, jak by to podle představ svobodné konkurence mělo být.“
Chce toho dosáhnout prosazováním názoru, že by to tak mělo být. „Žádné jiné mocenské prostředky k tomu nemám, abych mohl přinutit nějaké složky, které se na tom podílejí.“ Další věcí, které do jeho funkce spadají jsou personální záležitosti fakulty. „Samozřejmě k tomu je na děkanátu sekretariát, který se o to stará, protože to člověk nemůže vědět, který zaměstnanec fakulty má výročí, nebo mu došla pracovní smlouva.“
Bulvární okénko – Jan Leffler bez funkcí a titulů
Máte nějakou oblíbenou knížku nebo autora?
Upřímně řečeno moc beletrie nečtu, protože moc času na to nezbývá. Mám rád knížky, které jsou povídkové, které nejsou moc dlouhé, abych to mohl přečíst, odložit a zase se k tomu vrátit a číst zase od začátku. Oblíbený autor je třeba Roald Dahl, ty jeho povídky – Milostné rošády nebo jiné. Také Irwin Shaw.
Proč jste si vybral medicínu a proč jste si z medicíny vybral konkrétně chirurgii?
To je otázka dost těžká, která člověka v průběhu let stále nutí k zamyšlení. Otec byl lékař, matka lékařka, byla to taková rodinná tradice, která mě k tomu trochu vedla. Bratr starší chtěl jít na medicínu, nedostal se na ní, takže i to bylo mé směřování k medicínské dráze. Zprvu jsem chtěl medicínu dělat tak jako analyticky, jako detektivku, pátrání, co tomu člověku vlastně je. K tomu by spíš patřila interna. Pak jsa sám nemocen, jsem byl zklamán, jak to všechno dlouho trvá, a chtěl jsem samozřejmě jako mladý hned změnu k lepšímu, úspěch, a to mě vedlo k chirurgii. Ta chirurgie má přece jenom tu výhodu i nevýhodu, že něco okamžitě dělá, rychle činí. Buď je to rychle vidět k lepšímu, nebo to k dobrému není, ale je tam nějaká akce, něco se děje.
Představte si, že byste mohl na sobě cokoliv změnit. Nějakou vlastnost duševní nebo fyzickou. Co by to bylo?
Chtěl bych přijít o čtyřicet let a být fyzicky na tom líp, než jsem byl, rychlostně, abych se mohl věnovat vrcholovému fotbalu. To byl můj sen v dětství a raném mládí, to by mě bavilo. Já vím, to je takové zlatá rybko...
Co nám všem chce ještě říct (aneb Poselství na závěr)
„Moje přání je, aby si lidi co možná nejvíc říkali názory na rovinu a nedělali ze sebe nepřátele kvůli tomu, že mají rozdílné názory. Já můžu mít opačný názor než vy a přitom můžeme být dobří přátelé. To bohužel u nás moc nefunguje. Řada lidí to bere osobně. Když se mnou nesouhlasíš, tak jsi můj nepřítel. Takže aby to tak nebylo.“
