Napadlo vás někdy během přednášek, jaký vlastně tento nenápadný (a přece nepřehlédnutelný) technik fakulty je? Mne ano, a tak jsem za ním přišla s žádostí o rozhovor. Byl mírně překvapen, ale ochotně s interview souhlasil. Během naší příjemné rozpravy jsem měla možnost nahlédnout do života tohoto vitálního muže důchodového věku, poznat jeho vytrvalost a zájem o stále se měnící svět techniky (velmi se zajímal o taje mého MP3 přehrávače) a poodhalit jeho lidskost a neutuchající humor.
Kde a kdy jste se narodil? Kde jste vyrůstal?
To je už strašně dávno... Vyrůstal jsem na Kladensku. (Pan inženýr mi nejprve nechtěl svůj rok narození prozradit, ale nakonec jsem se jeho věk přece jen dozvěděla – je mu úctyhodných 75 let.)
Jaké školy jste absolvoval?
To je složité – vyučil jsem se elektrikářem, poté jsem dělal učňovskou školu na Kladně, maturitu jsem skládal v Ledči nad Sázavou a po ní jsem nastoupil na elektrofakultu v Praze, kde jsem promoval v roce 1954.
Jaká byla vaše profesní dráha?
Za tehdejšího režimu si člověk místo moc vybírat nemohl. Já jsem dostal umístěnku do Bratislavy, ale nakonec jsem kvůli rodičům zůstal v Čechách. Nastoupil jsem do elektrárny na Kladně, dalších patnáct let jsem pak pracoval na dolech. Poté jsem byl 16 měsíců v Afghánistánu jako elektro expert v Severoafghánských dolech. Nakonec jsem pracoval na Ministerstvu státní kontroly a odtud jsem šel do penze. V důchodu jsem dělal na mnoha různých místech – například jsem působil jako elektro dozor při stavbě budovy Sazky na Žižkově.
Kdy jste začal pracovat na 2. lékařské fakultě?
V roce 2001 za mnou přišel kamarád, abych tu na tři měsíce vypomohl, protože můj předchůdce odešel. A už jsem tu pět let...
Co je náplní vaší práce tady na fakultě?
Technické zabezpečení přednášek – jde celkem o šest poslucháren a někdy chodím i do kinosálu. V počátcích jsem obsluhoval především diaprojektory, promítal diapozitivy, obsluhoval a opravoval zpětné projektory... ale jak jde čas, tak se čím dál tím více používají dataprojektory a počítače – nejnověji na dálkové ovládání. Ve chvilkách volna se snažím porouchané či zaprášené dataprojektory opravovat a čistit.
Jste tu spokojen?
Víte, já jsem byl celý život zvyklý na společnost, a když jsem přišel do důchodu, tak jsem měl dlouhou chvíli. Jsem moc rád, že jsem tu mezi lidmi. Občas bych si mohl stěžovat na chování některých z nich, ale je tu i mnoho dobrých lidí, kteří se i ke mně, „starýmu dědkovi“, chovají slušně.
Jak trávíte svůj volný čas?
Dokud jsem měl psa, tak jsem byl hodně s ním. Teď jsem o víkendech převážně doma – luštím křížovky a osmisměrky – a v létě hlavně na chatě.
Děkuji vám za rozhovor!
Další půlhodinu mě pan inženýr zaplavoval vtipy z oboru a spoustou zajímavých zážitků z Afghánistánu, pro které však nebylo v tomto krátkém medailónku místo. Pokud vás bude něco zajímat, jsem si jistá, že vám o všem rád povypráví.
Přeji vám, pane inženýre, ještě hodně životního elánu a optimismu!
-kr-
