Mgr. Magdaléna Lepšíková, proděkanka pro bakalářská studia a navazující magisterské studium
Sama o sobě říká:
„Jsem snad člověk celkem pracovitý, který se snaží pracovat tak, aby mohl uskutečnit nějaké změny. Nemám ráda, když lidi na něco nadávají, něco se jim nelíbí a řeší si to jen mezi sebou a nechtějí to řešit na vyšší úrovni, kde se to dá ovlivnit. Ještě musím říct, že nejsem člověk úzce specializovaný na jednu věc, což může být problém, a může to být i přínos. Zajímá mě spousta různých věcí. Chci se věnovat všemu a někdy se mi pak stává, že nemám čas pořádně dělat ani jedno. Počítám, že s další funkcí se budu muset stát větším pánem svého času...“
Trocha historie:
2001 – absolvovala magisterské studium fyzioterapie na UK FTVS
2000–2001 – zaměstnána v privátní praxi
2002 nastoupila na Kliniku rehabilitace FN Motol, nyní přes 2 roky zastává místo odborného asistenta
2005 doktorské studium biomedicíny
od r. 2003 výukový asistent v tuzemských i zahraničních kurzech manuální medicíny doc. Koláře a prof. Lewita
Současnost:
Pracuje na Klinice rehabilitace, kde se věnuje pacientům nejrůznějších věkových skupin i diagnóz. „Více se zaměřuji na pacienty neurologické a pacienty s problematikou bolestí pohybového aparátu. Jsou to například děti s DMO, mezi dospělými pacienti s vertebrogenními potížemi.“
V rámci svého doktorského studia sleduje pacienty s chronickou bolestí v pohybovém aparátu. „Snažíme se dokázat, že tito pacienti mívají často poruchu vnímání vlastního těla, nedokáží ho tak dobře ovládat. Myslíme si, že jim to například znemožňuje kompenzovat určité poruchy, které mají.“ Objektivizace vnímání těla je poměrně složitá, porovnává např. schopnost provádět jemné diferencované pohyby, stereognozii u pacientů s dlouhodobou chronickou bolestí se skupinou zdravých lidí a také se skupinou vrcholových sportovců. „Jeden z testů, kterým můžeme objektivizovat vnímání vlastního těla, je třeba říct pacientovi, aby vám se zavřenýma očima ukázal, jak si myslí, že má širokou pánev, nebo jak má hluboký hrudník... Našim cílem je nejen použít již známé metody, jichž není mnoho a navíc nejsou koncipovány pro pacienty s touto diagnózou, ale rádi bychom vymysleli i další testy a vytvořili nějakou testovací škálu.“
Mgr. Lepšíková vyučuje studenty fyzioterapie a také české i zahraniční studenty 4. ročníku všeobecného lékařství. „Učím různé vyšetřovací metody vyšetření pohyblivosti páteře, mobilizační a manipulační techniky, práci s vyšetřovacími přístroji, které mohou pomoci vyhodnotit např. stereotyp chůze nebo svalovou koordinaci atd...“
V kolegiu děkana:
„Když mi bylo nabídnuto místo proděkanky, dlouho jsem se rozmýšlela a nakonec jsem přijala.“
Funkce proděkanky pro bakalářská studia a navazující magisterské studium vznikla úplně nově. „Studenti, které učím, za mnou chodí a gratulují mi, tváří se, že jsou rádi, že to budu dělat já (smích)... Já se ale teprve postupně dozvídám, do čeho jdu a co mě čeká.“
V kompetenci Mgr. Lepšíkové jsou nyní 4 bakalářská studia (Fyzioterapie, Rentgenologický asistent, Zdravotní laborant a Všeobecná sestra) a navazující magisterské studium Fyzioterapie. Obor Rentgenologický asistent se po dohodě ředitele nemocnice a kolegia děkana v příštích letech již nebude otvírat, obor Zdravotní laborant se otevře jen jednou za 2–3 roky podle zájmu. „Obor Všeobecná sestra a Zdravotní laborant se musí reakreditovat, akreditace končí v lednu 2008, což pro mě znamená velké papírování a komunikaci s rektorátem, MZ a MŠMT.“
Dalším úkolem by mělo být udělat jednotlivé obory více specializované, originálnější, „aby více lákaly studenty přicházet na 2. lékařskou fakultu. Rozhodli jsme se, že zkusíme obor všeobecná sestra více soutředit na pediatrickou péči a pokusili bychom se vytvořit ještě navazující magisterské studium oboru Všeobecná sestra, které by bylo přímo zaměřeno na pediatrickou péči, což u bakalářského oboru není možné.“
A jak se nová proděkanka v kolegiu cítí? „Byla jsem na kolegiu asi třikrát a cítila jsem se tam velice dobře, protože mi porady připadaly velice přínosné a konstruktivní. Když se řekne proděkan, vždy si představím pána v letech s plnovousem, který má spoustu titulů před i za jménem, takže když jsem se do kolegia dostala já, nepřipadala jsem si úplně, že bych byla správný člověk na správném místě, ale potom jsem o tom více přemýšlela a ta práce opravdu obnáší hodně administrativy, komunikaci se studenty a kolegy a asi není úplně nejdůležitější, aby měl člověk za sebou 50 článků s impact faktorem, ale je k tomu třeba něco jiného.“
Bulvární okénko – Magdalena Lepšíková bez funkcí a titulů
Při čem si nejvíce odpočinete?
Asi při nějakém sportu, hlavně jízdě na kole, naprosto odreagovat se dokážu ale asi jen při zpěvu. Já zpívám v barokním sboru a tam se člověk musí hodně soustředit na to, co právě dělá, a tak se odpoutá od každodenních starostí, takže to mi dodává energii zase odjinud.
Máte nějakou oblíbenou kapelu, píseň, hudební styl?
Mám hodně ráda jazz. Z jazzových kapel se mi líbí například jedna paní, která zpívá a hraje na klavír, jmenuje se Aziza Mustafa Zadeh, to je moje oblíbenkyně, která kombinuje arabské rytmy a tóny s jazzem, také mám ráda Brada Mehldaua. Z klasické hudby se mi líbí formace, která používají dobové nástroje. Můj oblíbený hudební styl je baroko, se zaměřením na baroko anglické, což je hudba, kterou zpívám se sborem.
Představte si, že byste se mohla stát nějakým filmovým hrdinou nebo hrdinkou. Koho byste si vybrala?
Já vlastně nejsem moc sledovatel filmů, my doma nemáme už asi 6 let televizi. Ale vrátila bych se do svého dětství, asi bych se chtěla stát nějakým pohádkovým hrdinou, protože ten svými magickými schopnosti dokáže ovlivňovat nejrůznější věci. Nechtěla bych určitě být Hloupým Honzou, spíš nějakou čarodějkou, která dokáže třeba měnit lidské povahy.
Co nám všem chce ještě říci (aneb Poselství na závěr)
„Mým velkým přáním by bylo, aby lidé, se kterými mám spolupracovat, byli ke mně otevření a dokázali mi všechno říkat na rovinu a aby pro ně nebyl překážkou ani můj věk ani obor, ve kterém pracuji. To bych byla ráda, kdyby se vyplnilo.“
-jr-
Foto: V. Stárek – fotolaboratoř
