Dne 19. 10. 2006 byli oceněni nejlepší učitelé fakulty 2005/2006 v rámci ankety Studentské hodnocení výuky. Každému z nich jsme položili tři stejné otázky a postupně vám je přinášíme v malém miniseriálu. Dnes přinášíme odpovědi MUDr. Filipa Prusíka, odborného asistenta ústavu lékařské mikrobiologie.
1. Získal jste ocenění za kvalitní pedagogickou práci pro fakultu od studentů. Čeho si, podle vás, studenti nejvíc cení na dobrém učiteli?
No osobně si myslím, že nejvíc si váží studentská generace roku 2006 otevřeného jednání (ve sportu se tomu říká – hrát rovinu). Studenti tu přeci nejsou jako naši podřízení nebo nedejbože – naším mikrobiologickým slovníkem řečeno – parazité. Jsou to dospělí lidé, kteří se sem dobrovolně přišli vyučit povolání. Jsou to naši partneři. Bez studentů by nebylo fakulty. Velice si vážím každého, kdo se v dnešní „nejisté“ době rozhodne pro povolání lékaře. Mimochodem všimla jste si, že nám na fakultu přestávají prakticky chodit „kluci“ a že cca 20–30 procent studentů nemluví (ani se nesnaží) česky? Nejsem nacionalista ani „antifeminista“ – naopak, ale je to dle mého názoru nezdravý trend. Kdo bude například v blízké budoucnosti vykonávat ty fyzicky náročné operace? Kolik z pacientů modrého pavilonu bude stážujícímu medikovi rozumět anamnestické otázky směřující na pažerák, pečeň či obličky?
2. Myslíte si, že platí rovnice – vyjádřeno matematicky – oblíbený učitel se rovná oblíbený předmět, který vyučuje?
Vůbec si nemyslím, že na memorování „lehký“ předmět by byl ideálním místem pro několikanásobného nositele ocenění nejoblíbenější učitel roku. Naši studenti budou spíše v anketě preferovat toho vyučujícího, který výuku povede korektně a s nasazením. Jako medika mě vždy dokázalo „vytočit“, když některý vyučující dorazil se značným zpožděním nebo vůbec. Několikráte jsem zažil trapné momenty, kdy si vyučující (i několikráte za hodinu) postěžoval, že mu hodili výuku na hrb a on by raději dělal něco jiného. Také části výuky, kdy nás „poslali na sály“ a nic víc, nepovažuji za nejpřínosnější.
Mám-li něco považovat za svou výhodu odrážející se v hodnocení studentů mé osoby, pak je to fakt, že jsem nedávným absolventem „naší“ 2. LF. Dobře vím, že prakticky žádný z „mých“ studentů se nestane lékařským mikrobiologem. A také to studentům říkám. Nicméně to neznamená, že obsah učiva nebudou potřebovat pro svou kariéru v jakémkoliv oboru medicíny. Znalosti mikrobiologie (včetně antimikróbní terapie) budou potřebovat v dalších předmětech (nejen ve farmakologii, infekčním lékařství atd., ale i v dalších – prosím podívejte se do otázek na státnicové předměty, vždy je tam mnoho otázek s čistě mikrobiologickou tematikou). Po promoci bude každý lékař spolupracovat s příslušným spádovým mikrobiologickým oddělením. Bude proto muset znát základy práce v nich. Mimochodem zažil jsem nedávno příhodu. Dorazil na naše oddělení (dokonce s lahví v ruce) kolega klinik. Přinesl vzorky od vlastních dětí určené na kultivační vyšetření a žádal vyšetření statim s tím, že si na výsledek počká. Nevím kde studoval a kdo ho učil, ale vůbec nepochopil, co od nás může pro dobro svých pacientů čekat.
3. Objevují se hlasy, že by vysokoškolští pedagogové měli mít pedagogické vzdělání. Jak vy se na to díváte?
Pan Werich, Voskovec ani pánové Horníček s Kopeckým neměli herectví vystudováno. Přesto byli mistry svého oboru. Myslím si že 5–6leté studium na pedagogické fakultě z nikoho neudělá lepšího pedagoga. Pro začátek by naši fakultě stačilo několik rad, které sepsal již Komenský. Opravdu si myslíme, že 20ti letý člověk může vydržet nepřetržitě 2 hodiny v pozornosti v tmavé místnosti (2–3x za sebou). Učením se „živím“ od svých 15ti let. Od té doby jsem pochopil, že nedůležitější je umět vyučovaného motivovat k učení se. Strach ze zkoušky je jen jedním z nástrojů (viz otázka č.2). Memorování je tréning mozku. Stejně jako se tenista nenaučí bezchybný forhend tím, že si ho bude pouze měsíc před zápasem opakovat den co den, student medicíny musí mít týden co týden od počátku semestru během cvičení možnost si testem či zkoušením ověřit, jak dobře ovládá probrané učivo a co již z probrané látky zapomenul(la). Během své výuky si sám dle výsledků testů ověřuji, co již studenti znají, co třeba špatně pochopili (co nebylo, či naopak bylo na přednášce), co nejvíce zapomínají a co se jim nejvíce motá dohromady (u problematiky breber je to velice lehké). Výuku pak dle těchto informací přizpůsobuji. Naprosto nezbytné je neustále přidávat do výuky aktuální problematiku – H5N1 ebola. Ve všech předmětech platí, že jsou zajímavé v detailech. Každý si lépe zapamatuje, na co a jak zemřel např. Lenin, Karel IV., čím patrně trpěl Ewin Rommel atd. Končím tím odlehčeným. Kdo nic neumí – učí. Kdo neumí ani učit, učí tělocvik.
S pozdravem a s přáním lepších zítřků se loučí váš as. MUDr. Filip Prusík, tenisový trenér III. třídy.
Děkuji za vaše odpovědi
-mc-
Foto F. Prusík
