MUDr. Pavel Seeman, Ph.D., po habilitačním řízení
Klinika dětské neurologie 2. LF a FN Motol
19. 1. 2006 obhájil na VR 2. LF habilitační práci s názvem „Molekulární podklad nejčastější formy dědičné hluchoty v České republice a příspěvek k rozvoji neurogenetiky v Česku.“ Jeho habilitační řízení bylo postoupeno rektorátu UK.
Kde jste se narodil?
V Praze.
Kdy a jakou fakultu jste absolvoval?
Fakultu dětského lékařství jsem studoval, ale absolvoval vlastně v té době už 2. lékařskou fakultu, 1991.
Strávil jste nějakou část své kariéry v zahraničí? Kde?
Moje první práce po vojně byla v cizině. Byl jsem dva roky od r. 1992 do r. 1994 v Německu na univerzitě v Göttingenu. Rok na neuropediatrii a rok potom ještě v ústavu lidské genetiky. A v roce 1994 ještě skoro půl roku na Universitě v Berlině v Neurogenetické laboratoři.
Jaká je vaše současná profesní pozice?
Já jsem vlastně zaměstnanec fakulty i nemocnice. Založil jsem na Klinice dětské neurologie DNA laboratoř, kde jsem nejdříve všechno dělal sám a teď mám kolem sebe jednu laborantku a jednu bioložku. K tomu máme ještě pět doktorandů. To je skupina, která se zabývá vyšetřováním a objasňováním různých neurologických onemocnění a jejich příčin a především dědičných neuropatií, a to jak na klinické tak i DNA úrovni.
Už jste mi částečně odpověděl na další otázku: Na co se specializujete?
V podstatě na neurogenetiku. V tom mám tu výhodu, že vidím víc do genetiky než ostatní neurologové a zároveň víc do neurologie než ostatní genetikové. Ale zase třeba nerozumím té genetice tak jako nějaký opravdový genetik. A ten, kdo dělá řadu let neurologii, má zase mnohem víc neurologických znalostí a zkušeností než já. Ale na tom rozhraní mám výhodu na obě strany. Výhodou je to při vyšetřování pacientů a rozhodování o směru DNA vyšetření.
Jakou část práce věnujete výuce?
Výuce pregraduální v poslední době dost málo. Ale zase velkou část času věnuji doktorandům, vedení a dohledu nad několika projekty, které plní. Jsem v současnosti školitelem pěti doktorandů, což je docela dost.
Co považujete za svůj největší profesní úspěch?
Že se ten projekt vůbec podařilo takto rozběhnout, získat důvěru mnoha kolegů a pacientů, což umožnilo shromáždit velké množství pacientů a materiálu, se kterým se dá dále pracovat. Těch takzvaných úspěchů či dokončených věcí je celá řada. Z těch posledních věcí si vážím třeba toho, že jsme mohli zmapovat situaci v genu GJB2 v naší populaci, jehož porucha je nejčastější příčinou časné hluchoty, tyto výsledky se nyní již využívají v DNA diagnostice.
Prozradíte něco o své rodině?
Mám přítelkyni, děti zatím ne, díky práci zatím nějak nezbyl čas, ale snažím se si ho už pomalu udělat 
. Tak nějak bych to zestručnil.
Jak trávíte volný čas?
Tím, že tady člověk dělá duševně a s lidmi, snažím se to kompenzovat fyzickou činností. Mám na Kokoříně statek, tam je práce a odreagování dost, a když je třeba, také klid na odbornou práci. Jinak se snažím sportovat, např. při různých závodech a mistrovstvích lékařů a zdravotníků, ale i jiných, i když už to není co dřív .
Děkuji za rozhovor.
-jr-
