Je školským zástupcem přednostky Ústavu imunologie 2. LF a dne 17. 4. 2008 obhájil před vědeckou radou 2. LF habilitační práci s názvem Biologie dendritických buněk a jejich využití v protinádorové imunoterapii. Po schválení vědeckou radou Univerzity Karlovy tak rozšíří řady mladých docentů naší fakulty.
Rozhovor s ním byl velice příjemný, takže se rychle rozplynula moje původní představa stručných odpovědí na mé otázky. Dokonce i když jsem vystříhala části, kde zcela neprofesionálně odpovídám na otázky já jemu 
, zbývá rozhovor delší než obvykle, protože jsem zkrátka nezvládala jeho zajímavé povídání přerušovat a zkracovat...
Kdy jste se rozhodl dělat medicínu? A co vás pak přesvědčilo k tomu pokračovat v DSPB imunologie?
Rozhodl jsem se někdy během 3. ročníku na gymnáziu, vlastně ani nevím proč. V naší rodině jsou všichni spíše technického zaměření a já jsem se také spíše zajímal o počítače a programování. Jednoho dne mi ale táta řekl, že bych měl jít na medicínu, a jako slušně vychovaný chlapec jsem neprotestoval a šel.
Na konci studií mě začala hodně bavit imunologie, bouřlivě se rozvíjející obor, který zasahuje do řady dalších odborností. Nastoupil jsem na Ústav imunologie 2. LF a po několika měsících mně paní profesorka Bartůňková nabídla, že bych mohl odjet na studijní pobyt do francouzské laboratoře, která se zabývá podobnou problematikou. Naštěstí jsem neuvěřil slibům vedoucího tamní laboratoře, že bude stačit znalost angličtiny, a absolvoval jsem před odjezdem rychlý kurz francouzštiny. Dva roky strávené v laboratoři na Univerzitě v Nantes, která se věnovala různým aspektům nádorové imunologie, pak určily směr mé další kariéry.
Co je na vědě tak přitažlivé, v čem je její kouzlo?
Nedělal bych z vědy něco tajemného či kouzelného. Přijde mi, že vědecká práce je poměrně logickým pokračováním studia na vysoké škole pro ty, kteří se chtějí ve svém oboru dál vzdělávat. Je úžasné sledovat, jak se posouvají hranice poznání, a jestliže jste součástí týmu, který k novým poznatkům smysluplně přispívá, tak vědecká práce přináší velký pocit uspokojení. Navíc si myslím, že kontakt s dobře dělanou vědou, například během PhD studia, je přínosný i pro ty, kteří se vědecké práci nechtějí věnovat na plný úvazek. Úspěšní absolventi PhD programu by měli umět dokonale pracovat s kvalitními zahraničními literárními zdroji, měli by umět požádat o grantové projekty, definovat problém a navrhnout jeho řešení a měli by být schopni prezentovat a publikovat své výsledky. Všechny tyto znalosti jsou velkým přínosem pro práci ve fakultních nemocnicích.
V čem vidíte hlavní rozdíly mezi vědou v Česku a v zahraničí?
Rozdílů mezi stavem vědy na našich klinických pracovištích a na těch skutečně špičkových je spousta. Kromě obligátních nářků nad mnohem menším objemem prostředků, které jsou u nás na výzkum rozdělovány, mi připadá, že velkým problémem klinického výzkumu v ČR je existence pouze malého množství kvalitních týmů, které by existovaly při klinických pracovištích. PhD studenti často ani nepoznají, jak kvalitní výzkum skutečně vypadá, a studium berou jakou nutnou součást klinické práce ve fakultní nemocnici. Bez pravidelných diskusí se školitelem, labmeetingů s diskutováním výsledků v kontextu nově publikovaných prací a bez spolupráce s podobně zaměřenými skupinami se z PhD studia rychle stane nudná povinnost a i nadaní studenti ztrácí motivaci.
Mohl byste stručně shrnout, čeho se týkala vaše habilitační práce?
V habilitační práci jsem se pokusil shrnout hlavní výsledky práce našeho výzkumného týmu. Věnujeme se studiu buněk prezentujících antigen, kterým se říká dendritické. Byla již objasněna řada mechanismů, jakými tyto buňky zjistí, že do organismu vnikla infekce, a následně přenesou tuto informaci do lymfatických uzlin, kde aktivují imunitní odpověď. Tento proces může být narušen například u některých nemocí, event. ovlivněn léky.
V další části jsem se věnoval možnostem využití in vitro připravených dendritických buněk v imunoterapii nádorů. Existují postupy, kterými lze v laboratoři připravit z monocytů pacienta obrovské množství dendritických buněk. Poté, co jsou takto připravené dendritické buňky „přinuceny“ pohltit a vystavit na svém povrchu nádorové antigeny, je možno je injikovat zpět pacientovi s nádorovým onemocněním jako jistou formu protinádorové vakcíny. Prezentace nádorových antigenů v lymfatických uzlinách by v optimálních podmínkách vedla ke vzniku protinádorové imunitní reakce, a tím ke zlepšení prognózy onemocnění.
Publikovali jsme řadu výzkumných prací na toto téma a teď se snažíme koncept protinádorové imunoterapie prosadit i do klinické praxe. Nyní máme k dispozici speciální prostory, kde lze vakcínu připravit i pro klinické použití, a náš postup pro výrobu protinádorové vakcíny nedávno dostal povolení Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Ve spolupráci s Gynekologicko-porodnickou klinikou VK 2. LF a FN Motol se věnujeme přípravě klinické studie, kde plánujeme podání vakcíny založené na dendritických buňkách pacientkám s karcinomem ovaria. O některých aspektech tohoto projektu přednášela na letošní VK 2. LF Mgr. Jitka Fučíková a získala Cenu za nejlepší přednášku.
Habilitaci mnoho lidí jistě považuje za úspěch a velký posun v kariéře. Co konkrétně to znamená pro vás?
Chtěl bych říct, že mě překvapilo, jak příjemnou událostí habilitace byla. Měl jsem z obhajoby před vědeckou radou trochu obavy, protože řadu členů neznám a mluvil jsem o problematice, která je běžné klinické praxi trochu vzdálená. Byl jsem mile překvapen, jak bohatá diskuse se rozpoutala a v jak příjemném duchu se vše odehrálo.
Habilitaci beru jako důkaz toho, že práce, kterou děláme, má smysl a fakulta si jí váží. Posun v kariéře je pro mě ale spíše než s habilitací spojen například s publikací článku v nějakém prestižním časopise. Nakonec i kritéria habilitačního a profesorského řízení jsou postavena na publikační aktivitě, citovanosti publikovaných prací a pedagogické činnosti.
Nedá mi to, abych nezmínil, že úspěšná habilitace je také spojena s postupem v platovém žebříčku na pozici akademický pracovník 3 a navýšením tarifního platu na 23 tisíc Kč hrubého, což trochu relativizuje obsah slova úspěch ve vaší otázce .
Máte nějaký zajímavý koníček? Kolik vám při jistě nemalém vytížení prací zbývá volného času?
Po přečtení minulých rozhovorů s „čerstvými“ docenty musím s potěšením konstatovat, že mám řadu typických docentských koníčků. Asi nejvíc volného času trávím při pokusech o sportovní výkony ve všech možných odvětvích. Rád jezdím na horském kole a poměrně pravidelně se účastním MTB maratónů a půlmaratónů. Pracovně úspěšný pobyt v USA byl ovšem vykoupen dramatickým zhoršením fyzické kondice, takže letošní závody jsou spíše bojem o přežití a o umístěních raději nebudu mluvit . V mládí jsem hrál závodně tenis a teď se k němu vracím, rád běhám na běžkách, méně rád běhám po oboře Hvězda.
Také chodím do divadla, snažím se trochu orientovat v českém výtvarném umění a plánuji se začít učit hrát na příčnou flétnu, protože to je oblíbená činnost řady PhD studentů na našem ústavu.
Děkuji za rozhovor
-jr-
