Prof. MUDr. Pavel Kršek, Ph.D., přednosta Kliniky dětské neurologie a prezident 15. kongresu Evropské společnosti dětské neurologie. | Fotografie: EPNS.
Ve dnech 20.–24. června 2023 proběhl v Kongresovém centru v Praze 15. kongres Evropské společnosti dětské neurologie (European Paediatric Neurology Society, EPNS). Sjelo se na něj přes dva tisíce účastníků z celého světa, včetně mnoha světově proslulých osobností z oboru dětské neurologie. Před ním zorganizovali odborníci z Epileptologického výzkumného centra EpiReC ještě úspěšné Prekongresové sympozium k farmakorezistentní epilepsii, kde přednášeli vedle světových kapacit. Hlavní témata a trendy nám okomentoval prof. Pavel Kršek, přednosta Kliniky dětské neurologie a prezident kongresu.
O jakých nejnovějších trendech a vizích v léčbě dětských neurologických onemocnění se na kongresu mluvilo?
Myslím si, že dětská neurologie je v současnosti jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících lékařských oborů. Před očima se nám mění téměř vše, na první místo bych ale dal genovou léčbu dosud nevyléčitelných geneticky podmíněných onemocnění. Protože se na činnosti mozku podílí obrovské množství genů, není divu, že máme celou řadu různě závažných neurovývojových onemocnění. Dá se říct, že většina závažných neurologických onemocnění v dětství je způsobena patogenními variantami – mutacemi – jednotlivých genů. Možnost „opravovat“ tyto poruchy představuje z mého pohledu největší revoluci, která medicínu čeká.
Jak to bude vypadat?
Zkusím se nyní trochu zasnít. V budoucnosti se může stát, že každé dítě bude mít kompletně přečtený genom ještě před narozením. Pokud se ukáže, že některý gen je poškozen, dojde k jeho léčebné úpravě nebo výměně ještě během vývoje. Aktuálně se jako nejvhodnější „dopravní prostředek“ k doručení „opraveného genu“ ukazují viry AAV9. Enzymy jako například CRISPR/Cas9 jsou schopné DNA či RNA upravit, představují tak nejpravděpodobnější „mikrochirurgické“ nástroje k editaci genomu. Pomocí takových nástrojů mohou být „přepsány“ nejen varianty nacházející se ve všech buňkách těla, jako se dnes děje například u dětí se spinální svalovou atrofií, ale v budoucnu může být genová léčba cíleně zaměřená i na somatické patogenní varianty nacházející se v určité části mozku; například ty, které způsobují fokální epilepsii. Přiznám se, že mě možnost rozvoje takovýchto léčebných postupů fascinuje.
Dokážeme projevům závažných genetických a metabolických neurologických onemocnění u dětí úplně zabránit?
To by bylo skvělé, od takového cíle jsme ale zatím hodně daleko. To, co se však s příchodem účinných, inovativních léčebných postupů stává velmi aktuálním, je časný záchyt pacientů v presymptomatickém stádiu onemocnění, tedy dříve, než se stačí projevit. Na kongresu jsme proto debatovali nad současností i budoucností novorozeneckého screeningu. Díky němu jsme či budeme schopni odhalit kandidáty pro presymptomatickou léčbu závažných dědičných onemocnění.
A jak je tomu u dospělých?
U těch vznikají neurologická onemocnění často v důsledku změn na úrovni více genů, což možnosti kauzální léčby poněkud komplikuje. I tak jsme však přesvědčeni, že právě díky znalostem, které jsme získali studiem závažných monogenních nemocí u dětí, dokážeme v budoucnu léčit i ty nejtěžší neurologické a psychiatrické nemoci také u dospělých, například demence nebo schizofrenii. Poznatky, které na letošním EPNS kongresu zazněly, nám dávají naději, že již v blízké budoucnosti se dětská neurologie změní z primárně diagnostického oboru na plně terapeutický a bude dláždit cestu v genové terapii i dalším oborům medicíny.
Kam se posunuje perspektiva, z níž pohlížíte na neurologická onemocnění?
Jeden z inovativních pohledů, který mění naše pochopení podstaty různých onemocnění mozku, představuje konektivita neboli – velmi zjednodušeně – pochopení toho, jak jsou jednotlivé anatomické oblasti a centra vzájemně propojené a jakým způsobem mezi sebou komunikují. Ukazuje se, že se jedná o hlavní organizační princip celého nervového systému. Na kongresu jsme proto také mluvili o roli neuronálních sítí v patogenezi nejčastějších neurovývojových onemocnění.
Vysvětlíte to podrobněji?
Zdravý mozek si v průběhu vývoje vytváří optimální konektivitu, pro kterou je typický efektivní přenos informací mezi jednotlivými oblastmi mozku. Nyní již máme za to, že vyšší kognitivní funkce se nenacházejí na specifickém „místě“, v konkrétní mozkové struktuře, nýbrž jsou výsledkem sladěných interakcí v rámci rozvětvených mozkových sítí. Komplikovaná souhra genetických faktorů a vlivů prostředí na vývoj mozku mění tato neuronální propojení, což představuje patofyziologickou podstatu řady neurologických onemocnění. Koncept neuronálních sítí představuje proto jeden z nejdůležitějších směrů neurologického výzkumu, jelikož zásadně proměnil naše chápání podstaty řady onemocnění a otevírá i šance na nalezení efektivních léčebných postupů.
To je vlastně personalizovaná medicína. Jsou ještě nějaké jiné oblasti, v nichž postupujete individuálně vzhledem k pacientovi?
V dětské neurologii je další výzvou personalizovaná imunoterapie. Ta představuje široce užívanou léčebnou metodu při různých zánětlivých i nezánětlivých neurologických onemocněních. Mechanismy jejího působení a její optimální nastavení u jednotlivých pacientů stále zkoumáme, jelikož dnes často neumíme přesně určit, kdy s imunoterapií začít a jakou její konkrétní podobu zvolit. Ani ještě neznáme všechny dlouhodobé následky moderní imunoterapie na vyvíjející se imunitní systém dětského pacienta. Velkým tématem se dále stává možnost cíleného ovlivnění střevního mikrobiomu v terapii jak zánětlivých, tak nezánětlivých neurologických onemocnění. Hlubší poznání v této oblasti může přinést naději na vyléčení další velké skupině dětských i dospělých pacientů.
Vy jste se jako prezident kongresu podílel na jeho koncepci i organizaci. Byl jste s průběhem kongresu spokojen? Jak těžké je vůbec přesvědčit, aby se tak prestižní akce konala v Praze?
Organizace kongresu EPNS pro mě byla přelomovou zkušeností, nikdy předtím jsem takto velkou akci neorganizoval. O možnost organizovat tento kongres v Praze jsme se ucházeli opakovaně a jsem moc rád, že to nakonec vyšlo. Po pandemii bylo velmi obtížné předem odhadnout počet účastníků a ten byl nakonec rekordní. Možná se to bude zdát až přehnané, ale od účastníků jsem měl pouze pozitivní ohlasy. Tak věřím, že se to heroické, roky trvající úsilí vyplatilo. Ještě musím zmínit, že kongresu EPNS předcházelo i velmi úspěšné prekongresové epileptologické sympozium, na kterém se vedle světových kapacit představili také naši odborníci z Epileptologického výzkumného centra EpiReC. Bylo zaměřené na translační epileptologický výzkum: od poznání molekulárních mechanizmů epilepsie jsme se dostali k současným a budoucím cíleným terapeutickým postupům u farmakorezistentních pacientů. Takže jsme opět u personalizované medicíny, to je současné velké téma nejen v epileptologii a dětské neurologii.
Ve spolupráci s Mgr. Květou Janouškovou upraveno podle textu v časopisu Motol IN.
