Paliativní péče nebo porodnictví, to jsou dva obory mezi všemi, které nejen u mladých lékařů či mediků přinášejí těžké etické otázky. „Prožívají je sice různí lidé, ale takové situace mají podobné vzorce. Dá se proto o nich dopředu mluvit a připravit se na ně,“ shrnuje nový projekt Ústavu lékařské etiky a humanitních základů medicíny 2. LF UK jeho přednosta Mgr. et Mgr. Martin Zielina, Ph.D. Další aktuální témata – očkování a ženy v medicíně – přiblíží řečníci také 20.–21. října na letní škole Prague School of Bioethics.
Ústav lékařské etiky a humanitních základů medicíny 2. LF UK už nějakou dobu sbírá eticky sporné případy z českého lékařského prostředí, jak je plánujete využít?
Zájem studentů o výuku etiky je zatím mnohem větší v zahraničí než v Česku, i proto je pro nás důležité mapovat české prostředí. Navíc u nás často ještě převládá paternalistický postoj lékaře k pacientovi: lékař přeci ví, co je pro pacienta nejlepší, a nemusí vnímat další jeho problémy, které se vůbec nemusí týkat medicíny. A s tím, jak se demokratizuje celá společnost, přichází na přetřes i tento vztah. Máme sice k dispozici mnoho kazuistik z anglosaského prostředí, které nám pomáhají, ale nenahradí zkušenost z českého prostředí. Nejde nám o každý konkrétní unikátní případ, ale o rysy, které se opakují a jsou problematické. Spolupracujeme se storytellery, herci, kteří se zaměřují na vyprávění. Eticky sporné kazuistiky se snažíme přiblížit jako příběh, jenž v sobě obsahuje nejen eticky sporné dilema, ale zároveň umí velmi plasticky ukázat, jak takové rozhodování při práci lékaře probíhá a co všechno do něj může intervenovat.
Máte v plánu zvát herce přímo do výuky?
Zatím jde o pilotní projekt, zkoušíme během něj řadu věcí a letos ho poprvé zařadíme i do výuky. Storytelleři si sami vybírají, na jakých příbězích budou pracovat. Následně společně rozhodneme, které také budou vyprávět při výuce. Chystáme se měřit morální kompetenci před a po vyprávění těchto příběhů. Využíváme k tomu test morální kompetence od prof. Linda. Úplně na začátku jsme zjišťovali, zda jsou lékaři vůbec ochotni mluvit o tom, co je pro ně eticky sporné. A ukázalo se, že jsou. Někteří si dokonce pochvalují, že téma konečně začalo někoho zajímat. Projekt, jehož vedoucím je dr. Adam Doležal, podpořila Technologická agentura České republiky a týká se zvyšování morální kompetence. Morální kompetenci lze zjednodušeně chápat jako konzistenci v rozhodování v etických tématech. Abychom mohli mít vysokou morální kompetenci, musíme se umět rozhodovat obdobně v obdobných situacích. V rámci tréninku se jako nejlepší cesta ukazuje právě předkládat studentům eticky sporné případy, které dokážou publikum rozdělit na dvě významné části, které spolu následně diskutují.
Web s eticky spornými kazuistikami, který má výhledově sloužit jak studentům, tak veřejnosti. (Web spravuje a kazuistiky vytváří Ústav lékařské etiky a humanitních základů medicíny 2. LF UK.)
Kde probíhá sběr sporných případů?
Výuka lékařské etiky je součástí postgraduálního vzdělávání, takže příběhy se k nám dostávají během předatestační přípravy mladých lékařů, máme jich už zhruba 500. Školí je doc. Ivanová a Mgr. Lemrová z Olomouce, které jsou také součástí našeho projektu. Všechny dotazníky jsou anonymizované.
Která témata se v dotaznících opakují nejčastěji?
Velmi často se jedná o otázky spojené s péčí o pacienty, kteří zemřeli, takový lékařský pomníček. Na konci života najdete velmi mnoho eticky sporných kazuistik. Proto jsem rád, že i náš ústav spolupracuje například s dr. Loučkou, který je expertem na paliativní péči. I na základě našich dotazníků je vidět její důležitost. Dalším tématem je autonomie, otázka kompetencí pacienta, třeba při diagnostikované demenci nebo když pacient odmítne na konci života došetření. Což je velmi těžká komunikační situace. Lékař se pak může chovat paternalisticky a rozhodovat jen podle sebe, co je pro daného pacienta nejlepší. Druhým extrémem je, že naopak na pacienta bude přehazovat rozhodnutí i o věcech, o kterých pacient nemá žádné povědomí. Dalším častým eticky sporným případem jsou porodní plány a komunikace s nastávajícími rodiči, když porod podle plánu nepostupuje. Samostatným případem je, když rodička odmítá císařský řez, bez něhož je šance novorozence na přežití minimální.
Pozorujete generační rozdíl mezi mladými lékařkami a lékaři a starší generací?
Naši respondenti jsou mladé lékařky a mladí lékaři na začátku svých kariér, pokud se náš projekt dál bude rozvíjet, stojíme o rozhovory i se zkušenými lékařkami a lékaři, nejlépe na konci svých kariér. Pak by byl hezky vidět nejen generační rozdíl, ale i pohled na konkrétní sporné případy od začátku do konce, a co se během nich s lékařem děje. Třeba i proměny pohledu na konkrétní sporné případy (např. interrupci) v průběhu jejich kariér.
Ústav etiky letos pořádá druhý ročník konference, která se také zaměřuje na etiku, Prague School of Bioethics. Vybrali jste dvě hlavní témata, ženy v medicíně a očkování. Proč padla volba právě na ně?
Prvním tématem jsou ženy v medicíně. Toto téma chceme představit komplexně. Vystupují v něm nejen ženy jako lékařky, ale také jako sestry, pacientky, fyzioterapeutky nebo psycholožky. To přináší celou řadu témat, jako je vybalancování práce a života nebo leadership. Návrh na toto téma zrál nějakou dobu, chtěli jsme jím zaujmout nejen české publikum. Letní školu PSB pořádáme s dalšími partnery, jako je Univerzita v Curychu, na téma ženy v medicíně se tedy díváme česko-švýcarskou optikou. Dalším indikátorem je hnutí me too, které se objevuje i v českém prostředí a jde o vysoce aktuální téma.
Jaký zájem o téma ženy v medicíně pozorujete ze strany českých lékařek?
Abych mohl odpovědět, je nejprve nutné uvést kontext. Opakovaně vidím, že téma je určitě zajímavé pro lékařky, nikoli pro lékaře. Ptal jsem se několikrát studentů, zda si myslí, že ženy mají při výkonu medicíny rovnocenné postavení s muži. Zatímco studentky odpovídaly, že ne, studenti uváděli, že ano. Moje hypotéza je, že téma ženy v medicíně s sebou přináší mnoho dalších otázek, které muži, medici, vůbec vnímat nemusí. Přitom existuje řada oborů, které tento vztah ještě více vyhrocují. Není tajemstvím, že jednou z těchto specializací je chirurgie. Vznikají také studie, které se zaobírají například tím, proč lékařky odcházejí v předatestační přípravě právě z chirurgie, jde konkrétně o australskou studii. Ukazuje se, že aby se staly chiruržkou, musí ztratit nějakou část své ženskosti. I proto pořádáme bioetickou školu, abychom mohli diskutovat o tom, proč postavení žen jinak vnímají ženy a jinak muži. To je vůbec takový leitmotiv práce u nás na bioetice, že lidé mají často tendenci nevšímat si potřeb, které sami nemají. Pak dochází k neviditelnosti problémů a hlas podskupin není slyšet.
Druhou část konference je téma očkování. Tam je výběr s ohledem na covid poměrně jasný. Mohl byste ho přesto rozvést?
S námětem přišli kolegové ze Švýcarska a zdá se to být jako takové povinné téma, ale na druhou stranu, právě teď už můžeme skládat účty z toho, zda jsme situaci v celosvětovém měřítku zvládli dobře a jak se v přístupu lišily jednotlivé země. Kvůli covidu jsme navíc museli přerušit tradici naší letní školy, tak jde možná i trochu o příležitost, jak se mu pomstít (smích).
Můžete zmínit nějaké highlighty letní školy PSB, které určitě nevynechat?
Rozhodně panelové diskuse, které plánujeme i streamovat, a otázky bude možné pokládat na dálku, on-line. Mezi samostatnými řečníky bych rád upozornil na přednášku prof. Nikoly Biller-Andorno, která personifikuje ducha celé školy: je vystudovanou filozofkou a zároveň lékařkou. Přednášet ale budou i kolegové z Motola, například ohledně situace žen a léčby epilepsie, nebo prof. Sýkora ze Slovenska, který bude popisovat téma covidu u našich sousedů.
