Rozhovor s Kryštofem Haratkem z 3. ročníku Všeobecného lékařství, který obdržel čestné uznání v rámci Ceny prof. Josefa Kouteckého.
Haratek K, Bubeníková A, Entenmann CJ, Tomášek M, Zápotocký M, Sumerauer D, Kynčl M, Koblížek M, Libý P, Tichý M, Bradáč O, Beneš V 3rd. Predictors of postoperative complications and functional outcomes in pediatric patients with surgically treated fourth ventricle tumors. Acta Neurochir (Wien). 2023 Dec;165(12):4279-4292. doi: 10.1007/s00701-023-05729-w. Epub 2023 Aug 3. PMID: 37535206.
Kouteckého cenu získala v letošním ročníku Anhelině Khadanovich ze 4. ročníku (rozhovor Svoboda, klid a nekonečná zvědavost) a celkem se zúčastnilo šest mladých výzkumníků (představili nám své projekty).
V čem spočíval váš projekt?
Byla to retrospektivní analýza největší kohorty u nás a jedné z největších kohort na světě v oblasti pediatrických nádorů ve čtvrté komoře mozkové, jejich operačního řešení a pooperačních komplikací.
Co vás k tomu přivedlo?
K problematice mě přivedl docent Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky, který se jí věnuje. Poskytl mi podklady a já jsem to zpracoval.
Kdo koho první oslovil?
Oslovil jsem já jeho, a to přes loňskou výherkyni Kouteckého ceny Adélu Bubeníkovou, se kterou jsem se seznámil při práci na předchozím projektu.
Jak váš výzkum probíhal?
Z databáze lékařských zpráv jsem retrospektivně vytahoval data o pacientech, ať už se jednalo o předoperační data, data o histologii nádoru, snímky ze zobrazovacích metod, s jakým problémem přišli, data o průběhu operace, jaké měli funkční výsledky nebo pooperační komplikace.
Co jste objevil?
Hodnota naší studie spočívá ve značné velikosti kohorty pacientů. Podařilo se nám v téhle konkrétní skupině zpracovat data více než stovky pacientů. Přinesli jsme určité objasnění, jak k nádorům ve čtvrté komoře přistupovat, protože dosud mezi sebou soupeřily dva operační postupy. Jeden z přístupů vede do čtvrté komory mezi mozečkem a prodlouženou míchou a využívá tak přirozenější anatomickou cestu. Druhý přístup je starší a vede do čtvrté komory středem mozečku, přes takzvaný vermis. Děti pak při jeho porušení končí s takzvaným mozečkovým mutismem.
Co jste se při tom naučil?
Začal jsem se tomuto projektu věnovat na začátku druhého ročníku, kdy se s lékařskou dokumentací a zprávami ještě normálně nesetkáváte. Přičichl jsem k zobrazovacím metodám. Během půlroku intenzivní extrakce dat jsem se naučil pracovat s příslušnými systémy a aplikacemi a analyzovat snímky pořízené zobrazovacími metodami.
Jak projekt a zkušenost ovlivnily vaše plány a perspektivy do budoucna a kdo vás inspiroval?
Utvrdilo mě to, že bych se chtěl věnovat právě neurochirurgii nebo dětské neurochirurgii.
A přednosta docent Beneš i primář profesor Bradáč mi jsou stále velkou inspirací, ať již po vědecké nebo i klinické stránce.
Co plánujete?
Mám rozpracovaných více projektů v rámci kliniky, ať už výzkum normotenzního hydrocefalu, kterému se věnujeme intenzivně, nebo další problematiku dětské neuroonkologie. Takže dokončit těch pár dalších projektů.
Co byste vzkázal kolegům, kteří by se také chtěli intenzivněji a šířeji věnovat výzkumu, než je ve studentském věku běžné?
Pokud máte zájem o nějaký konkrétní obor, určitě to zkuste. Na klinikách a ústavech budou rádi, když jim někdo přijde pomoct s vědou, protože potřebují publikovat a nějaká studentská pomoc se vždycky hodí. A naučí vás spoustu věcí.
